Psaní s/z na začátku slova (těžké)

Předponu s píšeme ve slovech s významem: směřování dohromady, směřování shora dolů, směřování  z povrchu pryč. Předponu z píšeme především v případech, kdy jde o změnu stavu.

Ukázka:

Párové hlásky: mix (těžké)

Skládá se z:

Spřežky (těžké)

Ukázka:

Přejatá slova: souhlásky (těžké)

Zde neexistují jednoduchá pravidla. Některá slova si zachovávají původní pravopis, jiná se počeštila a jejich pravopis se upravil.

Ukázka:

Přejatá slova: samohlásky (těžké)

Zde neexistují jednoduchá pravidla. Vysvětlíme si alespoň tedy rozdíl mezi častými předponami: latinské dis- = české roz-/ne- (disharmonie = nesoulad); řecké dys- = zeslabení, porucha (dyslexie = porucha schopnosti číst); poly = mnoho; sym/syn = spolu, s atd.

Ukázka:

Přejatá slova: mix (těžké)

Skládá se z:

Skloňování podstatných jmen (těžké)

Při skloňování podstatných jmen pomohou vzory. Vzory pro rod mužský: pán, muž, hrad, stroj, předseda, soudce. Vzory pro rod ženský: žena, růže, píseň, kost. Vzory pro rod střední: město, moře, kuře, stavení.

Ukázka:

Skloňování a časování: mix (těžké)

Skládá se z:

Velká písmena: lidé, jména (těžké)

S velkým písmenem píšeme: jména osob, přezdívky, náboženských a mytologických postav, jména pohádkových bytostí. S malým písmenem jsou: povolání, funkce, šlechtické tituly, pojmenování s přeneseným významem (příklad: Ten náš einstein zase něco vymyslel.).

Ukázka:

Velká písmena: národy, skupiny osob (těžké)

S velkým písmenem píšeme: názvy rodů, příslušníků národnosti, obyvatelé měst/krajů/zemí/světadílů. S malým písmenem píšeme: příslušníci antropologických skupin (černoch, běloch), příslušníci náboženských vyznání (katolík), členové politických stran (lidovec), zájmových nebo názorových skupin (husita, skaut).

Ukázka:

Velká písmena: instituce, organizace (těžké)

S velkým písmenem píšeme: oficiální názvy úřadů a institucí, velvyslanectví, ministerstev. Mnohdy je nutné si dohledat, jak zní oficiální název (např. u nakladatelství, divadel). S malým písmenem se píší obecné názvy institutucí a orgánů (policie, gymnázium).

Ukázka:

Velká písmena: dny, období, události (těžké)

S velkým písmenem píšeme: názvy (státních) svátků a významných dnů a některé další významné dějinné události (pro ty ale přesné pravidlo neexistuje). S malým písmenem píšeme názvy období, dní, měsíců a válek.

Ukázka:

Velká písmena: mix lidé, čas (těžké)

Skládá se z:

Velká písmena: geografie, příroda, vesmír (těžké)

Ve víceslovných pojmenováních píšeme velké písmeno na začátku, pak malé, pokud se nejedná o název obce nebo pokud nenásleduje vlastní jméno (př. Moravskoslezské Beskydy). Dále píšeme s velkým názvy souhvězdí, galaxií, znamení zvěrokruhu atd.

Ukázka:

Velká písmena: státy, oblasti (těžké)

S velkým písmenem píšeme: názvy států, oblastí. S malým píšeme názvy světových stran, pokud netvoří součást oficiálního názvu. Přezdívková pojmenování označující státy typu „země větrných mlýnů“ se píší také s malým písmenem.

Ukázka:

Velká písmena: města, části měst, ulice (těžké)

S velkým písmenem píšeme: názvy obcí (u víceslovných je každé slovo kromě předložky s velkým písmenem). Názvy ulic/částí/sídlišť začínající předložkou: předložka i další slovo s velkým písmenem. U sídlišť nutno dohledat oficiální název.

Ukázka:

Velká písmena: budovy, stavby (těžké)

S velkým písmenem píšeme až samotný název, obecné pojmenování zůstává s malým písmenem.

Ukázka:

Velká písmena: mix místa (těžké)

Skládá se z:

Zkratky (těžké)

Tečka se obvykle nepíše za měrnými jednotkami (km, l, kg) a za tzv. iniciálovými zkratkami, které se píší velkými tiskacími písmeny a do věty se zapojují jako podstatná jména (OSN, EU). Za grafickými zkratkami slov a titulů se píše tečka.

Ukázka:

Číslovky a mezery (těžké)

Základní číslovky se píší dohromady pouze pokud jsou typu jednadvacet, dvatřicet, jinak se píší zvlášť. Pokud číslovku čteme jako přídavné jméno, nedělá se mezera mezi číslovkou a dalším znakem (%, jednotky atd.) Srovnej: 12 % = dvanáct procent X 12% = dvanáctiprocentní.

Ukázka: