Přehled
Učitel Návštěvník

Základní vysvětlení

Zde naleznete základní vysvětlení pro doplňovačku, otázky a vybraná netradiční cvičení.


Číslovky a mezery

Základní číslovky se píší dohromady pouze pokud jsou typu jednadvacet, dvatřicet, jinak se píší zvlášť. Pokud číslovku čteme jako přídavné jméno, nedělá se mezera mezi číslovkou a dalším znakem (%, jednotky atd.) Srovnej: 12 % = dvanáct procent X 12% = dvanáctiprocentní.



Další zdvojené souhlásky (dd,zz,kk,cc, jj...)

Zdvojit musíme pokud předpona končí na stejné písmeno jako kořen slova. Pokud nezdvojíme, může se změnit význam.



Délka samohlásek: i/í

Krátce píšeme, pokud jde o vyjádření funkce/účelu podst. jména, dlouze, pokud označujeme průběh činnosti (např. koupil hasicí přístroj – tj. přístroj na hašení, ale muž hasící požár – tj. právě teď ho hasí).



Délka samohlásek: u/ú/ů

Ů píšeme zpravidla uprostřed a na konci slova, kdežto Ú se objevuje na začátku slova (příp. po předponě) a také v cizích slovech.



Jedno versus dvě písmena (c/ts, s/zs, ...)

Zde musíme najít kořen slova a podle potřeby určit předponu/příponu. Podle toho zjistíme, jak psát (např. rozsypat: předpona roz- + sypat, bohatství: bohat(ý) + přípona -ství.



Koncovky mi/my/ma

U podst. jména rodu ženského je v 7. p. vždy měkká koncovka -emi, -ami, -mi, kdežto v rodě mužském neživotném je -Y (př. drahokamy). Koncovka - ma se dochovala jen u párových tělesných orgánů (oči, uši, ruce, nohy) a u číslovek dva, oba.



Koncovky ovi/ovy

Vzory: otcův, matčin. Pokud přivlastňujeme podst. jménu v rodu mužském životném, pak píšeme -I, jinak -Y.



Koncovky podstatných jmen – mužský rod

Podstatná jména mužského rodu se dělí na životná (vzory: pán, muž, předseda, soudce) a neživotná (vzory: hrad, stroj). Pokud je jméno životné a končí na souhlásku (vzory: pán, muž), pokud na samohlásku (vzory: předseda, soudce). K určení životného i neživotného vzoru slouží 2. pád podstatného jména (např. ten strom bez stromU jako hradU).



Koncovky podstatných jmen – střední rod

Vzory jsou město, moře, kuře, stavení. K určení vzoru slouží 2. pád podstatného jména. Pozor na podobnost vzorů "moře" a "kuře" (moře bez mořE, ale kuře bez kuřETE).



Koncovky podstatných jmen – ženský rod

Vzory jsou žena, růže, píseň, kost. Končí-li jméno na souhlásku řídíme se vzory: píseň, kost, pokud na samohlásku – vzory: žena, růže. K určení vzoru slouží 2. pád podstatného jména (např. chvílE bez chvílE jako růžE bez růžE).



Koncovky přídavných jmen (jarní/mladý)

Přídavná jména jakostní (odpodají na otázku Jaký?) dělíme na tvrdá (vzor: mladý) a měkká (vzor: jarní). Pokud si řekneme přídavné jméno ve všech 3 rodech (např. malý muž, malá žena, malé dítě nebo cizí muž, cizí žena, cizí dítě) a tvar se v každém rodě změní, skloňujeme dle vzoru MLADÝ, pokud zůstává stejný (př. cizí), skloňujeme podle JARNÍ.



Mě/mně samostatně (zájmeno já)

Tvar "mě" je ve 2. a 4. pádu, kdežto tvar "mně" je ve 3. a 6. pádu.



Předložky s/z

Předložka "s" se pojí vždy se 7. pádem, kdežto předložka "z" se 2. pádem.



Přejatá slova – samohlásky

Zde neexistují jednoduchá pravidla. Vysvětlíme si alespoň tedy rozdíl mezi častými předponami: latinské dis- = české roz-/ne- (disharmonie = nesoulad); řecké dys- = zeslabení, porucha (dyslexie = porucha schopnosti číst); poly = mnoho; sym/syn = spolu, s atd.



Přejatá slova – souhlásky

Zde neexistují jednoduchá pravidla. Některá slova si zachovávají původní pravopis, jiná se počeštila a jejich pravopis se upravil.



Psaní bě/bje

Pokud kořen slova začíná na "je" a předchází předpona "ob", pak píšeme "bje", v ostatních případech "bě".



Psaní n/nn

„Nn“ píšeme pokud kořen končí na -n a následuje přípona -n... „Nn“ se nikdy nepíše, pokud následují přípony -ík, -ice, -ina (př. kostelník, vinice, zelenina).



Psaní š/č (hlavně v koncovkách), š/ž

Přídavná jména tvoří druhý stupeň pomocí předpony -(ej)ší (př. hladký – hladší), existuje ale malá skupinka dvouslabičných přídavných jmen končících na -ký, která tvoří 2. stupeň pouze pomocí -í. "K" na konci slova se pak měkčí na -č- (př. hezký – hezčí).



Psaní s/z na začátku slova

"S" píšeme, když značí směr dohromady, shora dolů, z povrchu pryč nebo úbytek objemu/zánik (př. scvrknout se, shořet). "Z" píšeme, pokud jde o změnu stavu.



Psaní vě/vje

Pokud kořen slova začíná na "je" a předchází předpona "v", pak píšeme "vje", v ostatních případech "vě".



Shoda přísudku s podmětem

V přítomném čase píšeme vždy -I. V minulém čase píšeme -I, pokud je podmět rodu mužského životného, -A, pokud je v množném čísle rodu středního, a ve zbytku případů píšeme -Y.



Skloňování podstatných jmen

Při skloňování podst. jmen pomohou vzory. Pro rod mužský: pán, muž, hrad, stroj, předseda, soudce. Pro rod ženský: žena, růže, píseň, kost. Pro rod střední: město, moře, kuře, stavení.



Skloňování zájmen (jež/jenž, nímž, ji/jí,...)

Zájmeno JEJÍ se skloňuje podle JARNÍ.



Slovesa – podmiňovací (bychom), zvratná (sis)

Tvary slovesa být v podmiňovacím způsobu jsou pouze: bych, bys, by, bychom, byste, by. Tvary "sis/ses" se objevují u zvratných sloves ve 2. os. jednotného čísla.



Velká písmena – budovy, stavby

S velkým písmenem píšeme až samotný název, obecné pojmenování zůstává s malým písmenem.



Velká písmena – dny, období, události

S velkým písmenem píšeme: názvy (státních) svátků a významných dnů a některé další významné dějinné události. Pro ty ale přesné pravislo neexistuje. S malým píšeme názvy období, dní, měsíců a válek.



Velká písmena – geografie, příroda, vesmír

Ve víceslovných pojmenováních píšeme velké písmeno na začátku, pak malé, pokud se nejedná o název obce nebo pokud nenásleduje vlastní jméno (př. Moravskoslezské Beskydy). Dále píšeme s velkým názvy souhvězdí, galaxií, znamení zvěrokruhu atd.



Velká písmena – instituce, organizace

S velkým písmenem píšeme: oficiální názvy úřadů a institucí, velvyslanectví, ministerstev. Mnohdy je nutné si dohledat, jak zní oficiální název (př. u nakladatelství, divadla atd.). S malým písmenem se píší obecné názvy institutucí a orgánů (př. policie, gymnázium...).



Velká písmena – lidé, jména

S velkým písmenem píšeme: jména osob, přezdívky, náboženských a mytologických postav, jména pohádkových bytostí. S malým písmenem jsou: povolání, funkce, šlechtické tituly, pojmenování s přeneseným významem (př. Ten nás einstein zase něco vymyslel.).



Velká písmena – města, části měst, ulice

S velkým písmenem píšeme: názvy obcí (u víceslovných je každé slovo kromě předložky s velkým písmenem). Názvy ulic/částí/sídlišť začínající předložkou: předložka i další slovo s velkým písmenem. U sídlišť nutno dohledat oficiální název.



Velká písmena – národy, skupiny osob

S velkým písmenem píšeme: názvy rodů, příslušníků národnosti, obyvatelé měst/krajů/zemí/světadílů. S malým písmenem: příslušníci antropologických skupin (černoch/běloch), příslušníci náboženských vyznání (katolík), členové politických stran (lidovec), zájmových nebo názorových skupin (husita, skaut).



Velká písmena – státy, oblasti

S velkým písmenem píšeme: názvy států, oblastí. S malým píšeme názvy světových stran, pokud netvoří součást oficiálního názvu. Přezdívková pojmenování označující státy typu "země větrných mlýnů" se píší také s malým písmenem.



Vyjmenovaná slova B

Základní vyjmenovaná slova po B jsou: být, bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek, dobytek, obyčej, bystrý, bylina, kobyla, býk, babyka. "Y" píšeme i ve slovech příbuzných a v některých dalších jménech osob nebo zeměpisných názvech.



Vyjmenovaná slova L

Základní vyjmenovaná slova po L jsou: slyšet, mlýn, blýskat se, polykat, plynout, plýtvat, vzlykat, lysý, lýko, lýtko, lyže, pelyněk, plyš. "Y" píšeme i ve slovech příbuzných a v některých dalších jménech osob nebo zeměpisných názvech.



Vyjmenovaná slova M

Základní vyjmenovaná slova po M jsou: my, mýt, myslit, mýlit se, hmyz, myš, hlemýžď, mýtit, zamykat, smýkat, dmýchat, chmýří, nachomýtnout se, mýto, mykat. "Y" píšeme i ve slovech příbuzných a v některých dalších jménech osob nebo zeměpisných názvech.



Vyjmenovaná slova P

Základní vyjmenovaná slova po P jsou: pýcha, pytel, pysk, netopýr, slepýš, pyl, kopyto, klopýtat, třpytit se, zpytovat, pykat, pýr, pýří, pýřit se, pyj, čepýřit se. "Y" píšeme i ve slovech příbuzných a v některých dalších jménech osob nebo zeměpisných názvech.



Vyjmenovaná slova S

Základní vyjmenovaná slova po S jsou: syn, sytý, sýr, syrový, sychravý, usychat, sýkora, sýček, sysel, syčet, sypat. "Y" píšeme i ve slovech příbuzných a v některých dalších jménech osob nebo zeměpisných názvech.



Vyjmenovaná slova V

Základní vyjmenovaná slova po V jsou: vy, vykat, vysoký, výt, výskat, zvykat, žvýkat, vydra, výr, vyžle, povyk, výheň a slova s předponou vy- a vý-."Y" píšeme i ve slovech příbuzných a v některých dalších jménech osob nebo zeměpisných názvech.



Vyjmenovaná slova Z

Základní vyjmenovaná slova po Z jsou: brzy, jazyk, nazývat, Ruzyně. "Y" píšeme i ve slovech příbuzných a v některých dalších jménech osob nebo zeměpisných názvech.



Zkratky

Tečka se obvykle nepíše za měrnými jednotkami (km, l, kg) a za tzv. iniciálovými zkratkami, které se píší velkými tiskacími písmeny a do věty se zapojují jako podstatná jména (OSN, EU). Za grafickými zkratkami slov a titulů se píše tečka.


Napište nám

Narazili jste na chybu v aplikaci?
Máte nápad na vylepšení?
Uvítali byste rozšíření obsahu?
Zajímá nás všechno, co nám chcete sdělit.

E-mailová adresa (prosím vyplňte, ať Vám můžeme dát vědět odpověď)

Odeslat
NAPIŠTE NÁM