Písmeno ů píšeme zpravidla uprostřed a na konci slova.

Písmeno ú se objevuje na začátku slova (příp. po předponě). Pokud dáme před slovo, které začíná na ú, předponu, ú sice už nestojí na jeho začátku, ale čárka v něm i nadále zůstává. Podobně to platí i u složenin vzniklých ze dvou slov. Příklady:

• neúmyslný,
• sebeúcta,
• zúčastnit se,
• trojúhelník,
• zaútočit,
• pravoúhlý.

Písmeno ú píšeme také v některých slovech cizího původu:

• pedikúra, léčebná kúra (ale kůra na stromě)
• trubadúr,
• múza,
• túra,
• iglú,
• skútr.

Písmeno ú píšeme také u citoslovcí: bú, vrkú, hú, cukrú. Tato citoslovce je ale možné psát také s ů (bů, vrků, hů, cukrů).

Další těžké příklady:

• vůkol (není od slova úkol)