Rozbory vět, stavba slov

Větný člen může být tvořen jedním slovem, někdy ho ale může tvořit i spojení více slov. Větné členy dělíme na základní a rozvíjející.

Základní větné členy

Představují jádro informace (to nejdůležitější a nejzákladnější ze sdělení) ve větě. Řadí se mezi ně: podmět a přísudek.

1. Podmět
   • Je vždy v 1. pádě.
   • Ptáme se na něj: Kdo, co?
   • Př.: Na stromě rostou jablka. Kdo, co roste na stromě? Jablka.
2. Přísudek
   • Vyjadřuje činnost nebo stav podmětu.
   • Ptáme se na něj: Co dělá podmět?
   • Př.: Na stromě rostou jablka. Co dělají jablka? Rostou.

Rozvíjející větné členy

Jsou vždy závislé na jiném členu věty. Řadí se mezi ně: přívlastek, předmět, příslověčné určení a doplněk.

1. Přívlastek
   • Blíže určuje podstatné jméno.
   • Ptáme se na něj: Jaký? Který? Čí?
   • Př.: kvetoucí strom (Jaký strom?), cesta domů (Jaká cesta?), babiččiny buchty (Čí buchty?).
2. Předmět
   • Doplňuje sloveso nebo přídavné jméno.
   • Ptáme se na něj: všemi pádovými otázkami kromě otázek 1. a 5. pádu.
   • Př.: Markéta utrhla ze stromu jablko. Koho, co utrhla Markéta? Jablko (předmět ve 4. pádě).
3. Příslovečné určení
   • Vyjadřuje okolnosti děje nebo stavu.
   • Ptáme se na něj: Kde? Kdy? Jak? Proč? Za jakým účelem? Z jaké příčiny? Za jakých podmínek? atd.
   • Př.: V létě na stromě rostla jablka. Kdy na stromě rostla jablka? V létě. Kde rostla v létě jablka? Na stromě.
4. Doplněk
   • Závisí na 2 členech: na podstatném jméně (případně zájmeně) a na slovesu.
   • Ptáme se na něj: Jaký? Jako kdo? Jako co? Jak? Kým, čím? atd.
   • Př.: Nechal limonádu nedopitou. Jaká byla limonáda? Nedopitá. Jak ji nechal? Nedopitou.

Vedlejší věta podmětná

Na podmětnou větu se ptáme Kdo, co?

V hlavní větě není podmět. Podmětem je totiž vedlejší věta.

Obvykle v hlavní větě najdeme přísudky jako: zdá se, je vidět, je jasné...

Zdá se, že dnes už nepřijdou. Kdo, co se zdá? Že už dnes nepřijdou.

Vedlejší věta předmětná

Na předmětnou větu se ptáme pádovými otázkami kromě prvního a pátého pádu.

Vidím, že jste se dnes dobře připravili. Koho, co vidím?

Doufám, že přijdete. V koho, v co doufám?

Bavili se o tom, že přijde. O kom, o čem se bavili? Že přijde.

Vedlejší věta přívlastková

Rozvíjí nějaké jméno v hlavní větě. Toto jméno stojí nejčastěji na konci hlavní věty.

Ptáme se jaký, který, popř. čí?

Viděli Petru, která lezla nahoru. Jakou Petru viděli?

Postavili stan v zahradě, která voněla levandulí. V jaké zahradě? Zahradě, která voněla levandulí.

Vedlejší věta doplňková

Rozvíjí současně dva různé větné členy z hlavní věty, vždy sloveso a nějaké jméno.

Řídící věta obvykle končí předmětem. (Vidím Petru, jak se třese. Petra je předmět: vidím koho, vidím co.)

Časté spojky jsou jak, kterak, coby.

Vidím Petru, jak se třese. Je to Petra, která se třese – je rozvinut předmět Petra. A co vidím? Jak se třese – je rozvinut přísudek vidím.

Vedlejší věta přísudková

Přísudková věta je vlastně jmennou částí přísudku jmenného se sponou z hlavní věty.

V hlavní větě je tak pouze spona: tj. slovesa být nebo stávat se.

Tváře byly, jako by je zrovna zapálil. = Tváře byly zapálené.

Vedlejší věty příslovečné

Postupujeme stejně jako u příslovečných určení.

• VV příslovečná místní. Obvykle se ptáme Kam? Kde? Odkud? Kudy?
  Vrátila se tam, kde jí bylo nejlépe. Kam se vrátila?
• VV příslovečná časová.  Obvyklé otázky jsou: Kdy? Dokdy? Jak dlouho? Jak často? Obvyké spojky jsou: zatímco, když, jakmile a další.
  Když přišla domů, začala vařit. Kdy začala vařit?
• VV příslovečná způsobová. Základní otázkou je Jak? Jakým způsobem? Obvyklé spojky jsou jak, jak - tak, jako a další.
  Vypadal, jako by neuměl do pěti počítat. Jak vypadal?
• VV příslovečná měrová. Často si měrovou větu můžeme nahradit příslovcem velmi, hodně, málo apod. Obvyklé otázky: Jak moc? Do jaké míry? Obvyklé spojky jsou: že, jak, čím - tím...
  Křičela, jak mohla. Jak moc křičela? 
• VV příslovečná příčinná. Co bylo příčinou? Jaký byl důvod? Proč, za jaké příčiny? Proč, z jakého důvodu? Obvyklými spojkami jsou: že, protože, poněvadž, jelikož.
  Rychle utíkali, protože za nimi hořelo. Proč utíkali?
• VV příslovečná účelová. Proč, za jakým účelem?  Spojovacím výrazem je nejčastěji aby.
  Rychle utíkali, aby si zachránili život. Proč utíkali?