Čárky

Čárky ve větě jednoduché: přívlastek, přístavek

Přívlastek: Čárkou se odděluje, pokud jde o přívlastek volný (nezužuje význam podstatného jména, spíše dovysvětluje a může se vynechat, aniž se změní smysl věty). Čárkou se neodděluje přívlastek těsný (zužuje nebo specifikuje význam podstatného jména, pokud by se vynechal, změnil by se smysl věty).

Přístavek: Jeho funkcí je pojmenovat jinak totéž co předchozí či následující větný člen. Čárkou se odděluje podle toho, kde se ve větě nachází. Pokud je v pozici před daným větným členem, čárkou se neodděluje. Pokud je v pozici za daným větným členem, čárkou se odděluje.

Příklady:

• Čas určený k vypracování testu vypršel. (přívlastek těsný)
• Čas, vyměřený s naprostou přesností, vypršel. (přívlastek volný)
• Paní ředitelka Marcela Velící se rozzlobila. (přístavek před)
• Marcela Velící, paní ředitelka, se rozzlobila. (přístavek za)

Čárky ve větě jednoduché: několikanásobné větné členy

Výrazy řazené za sebou coby výčet oddělujeme čárkami. Čárka se mezi větnými členy nepíše, pokud jsou spojeny spojkou a, i, nebo, či v poměru slučovacím. V ostatních případech se čárkou oddělují.

Příklady:

• Šel přes lesy, doly, hory a potoky.
• Markéta, Broňa, Lucie a Michal jeli na výlet.
• Maminka, jakož i tatínek se usmívají.
• Malý, ale hezký park.

Čárky ve větě jednoduché: a, nebo

Čárka se před a, i, nebo, či píše, pokud jsou věty nebo větné členy v poměru slučovacím. Pokud jsou v jiném poměru, čárka se před nimi píše.

Příklady:

• Dáš si chleba s medem, nebo s marmeládou? (poměr vylučovací)
• Posnídáme nejspíš chleba s medem nebo s marmeládou. (Nevylučuje se, můžeme posnídat obojí.)

Čárky v souvětí souřadném

V souvětí souřadném čárka vždy odděluje jednotlivé věty (podmět + přísudek, podmět + přísudek...) a píše se před spojkou. Výjimku tvoří spojky a, i, nebo, či, před nimi se čárka nepíše, pokud jsou spojované věty v poměru slučovacím. Pokud jsou věty v jiném poměru, píše se čárka i před těmito spojkami. Mezi zdvojenými spojovacími výrazy (ani – ani, buď – nebo, jednak – jednak...) se čárka píše vždy.

Příklady:

• Seděl na židli a smál se. (poměr slučovací)
• Ráno nespěchal, a tak mu ujel autobus. (poměr důsledkový)
• Buď to půjde po dobrém, nebo to půjde po zlém.

Čárky v souvětí podřadném

Čárky v souvětí podřadném oddělují větu hlavní od věty vedlejší. Vedlejší věty mohou být uvozeny:

1. podřadicími spojkami: aby, když, protože, jestliže, -li, pokud, takže, že... 
2. vztažnými zájmeny: kdo, co, který, jaký, čí, jenž...
3. příslovci: kam, kde, kdy, jak, proč, dokud, odkud, kamkoliv...

Příklady:

• Viděl, že je venku hezky.
• Nevím, kdo to udělal.
• Šel, kam ho nohy nesly.

Čárky v souvětí: vložené věty vedlejší

Je mnoho možností, jak a kam může být vedlejší věta vložena. Obecně platí, že se odděluje z obou stran čárkami.

Příklady:

• Pes, který štěká, nekouše. (Jedna věta je roztržená a je do ní vložená věta jiná, která je z obou stran oddělena čárkami. – Věta řídící je: Pes nekouše. Vložená věta vedlejší je: který štěká.)
• Seděl na židli, která neměla opěradlo, a koukal před sebe. (Věta vedlejší vložená mezi dvě věty hlavní.)
• Protože slyšeli, že bude pršet, zůstali doma. (Věta vedlejší vložená mezi větu vedlejší a větu hlavní.)

Čárky v souvětí s více větami

Čárky oddělují jednotlivé věty (podmět + přísudek, podmět + přísudek...). Čárky se píší před spojkami, pokud ve větě jsou. Při psaní čárky je nutno si ujasnit:

1. jaké jsou jednotlivé věty v souvětí,
2. jaká je mezi nimi závislost (tzn. věta hlavní a věta vedlejší, 2 věty hlavní, 1 věta hlavní a více vět vedlejších...),
3. jaký je vztah mezi větami (slučovací – pak se čárka nepíše před spojkami A, I, ANI, NEBO, ČI; jakýkoli jiný vztah – pak se čárka obvykle píše),
4. ujistit se, jestli není v souvětí nějaká věta vedlejší vložená.

Příklady:

• Tři sudičky stály nad kolébkou a jedna říkala ostatním, že zapomněla, co dítěti chtěla předpovědět. (4 věty, první 2 jsou věty hlavní ve vztahu slučovacím a pak 2 věty vedlejší uvozené spojkou ŽE a zájmenem CO).

Čárky v souvětí: speciální případy

Oslovení se odděluje čárkou. Přechodník oddělujeme čárkou čárkou pouze tehdy, pokud je rozvitý. Pokud rozvit není, čárka se nepíše. Ve větách s výrazy „stejně jako / víc než,...“ je třeba si hlídat podměty a přísudky. Pokud za spojením nenásleduje věta (tj. podmět + přísudek), nepíše se u „stejně jako / více než...“ čárka.

Příklady:

• Ty dnes, Markéto, pěkně pracuješ! (oslovení)
• Měřil stejně jako já. (nenásleduje věta, čárka se nepíše)
• Měřil stejně, jako jsem měřil já. (následuje věta, čárka se píše)
• Sedě radostně a vesele, pomrkával po spolužácích.
• Sedě pískal veselou písničku.