Čtení s porozuměním

Ufon ztracen ve městě

Velvyslanectví

Grin5X byl ufon, který nešťastnou náhodou docestoval do jednoho pozemského městečka. Procházel ulicemi a náhle uviděl velikou stavbu. Nečněla nijak vysoko, zato byla velmi rozlehlá a měla placatou střechu.

„Hurá, taková přistávací plocha, tu by mohlo mít vesmírné velvyslanectví,“ pomyslel si Grin5X a vešel dovnitř. Všude chodili obyvatelé Země a vkládali z takřka nekonečných regálů do svých pojízdných nádob věci rozličných tvarů, barev a vůní.

„No jasně, shání tu vybavení na vesmírný let,“ zaradoval se Grin5X a aby nevypadal podezřele, dal si do své krabice na kolečkách hromadu oranžových koulí a bílých válečků s dírou uprostřed. Poté přistoupil k pásové kontrole, kde pípaly přístroje, které jistě automaticky kontrolovaly cestující.

Lidé ve frontě se velmi divili, proč nějaký blázen v masce ufona vykládá na pás tak podivnou kombinaci věcí.

České pověsti

O Libuši a Přemyslovi

Libuše byla dobrá vládkyně a skvěle dokázala řešit pře mezi lidmi. Jednou se však dva sousedé přeli o pole. Poté, co oba muže vyslechla, dala Libuše za pravdu mladšímu z nich. Ten, který prohrál, zrudl vzteky a zařval: „Hanba mužům, kterým žena vládne!“ Libuše zbledla a po chvíli pravila: „Dobře, nevážíte si svobody. Ať vám tedy vládne pevnější mužská ruka toho, koho si vezmu za muže.“ Pak rozkázala, aby se na Vyšehradě shromáždil všechen český lid. Když se tak stalo, pravila: „Dosadit na trůn panovníka je snadné, ale obtížné je najít někoho, kdo by panoval dobře a spravedlivě. Chcete poradit, kde takového najdete?“ Chtěli. Proto pověděla: „Ve Stadicích oře se dvěma volky muž jménem Přemysl. To je váš vévoda. Následujte mého bělouše. Dovede vás k němu.“ Její oř vyrazil a poselstvo za ním. Třetího dne na Přemysla narazili. Zrovna oral pole. Poslové k němu přistoupili a pověděli mu: „Pusť voli, obleč si roucho a pojď s námi. Zvolili jsme si tě za panovníka.“ Na to Přemysl pověděl poslům: „Přišli jste moc brzo. Kdybych to pole stihl doorat, nebyl by nikdy v České zemi hlad. Ale takhle…“ Pak se Přemysl ve vsi rozloučil se svým rodem, oblékl si krásné roucho a přes rameno přehodil lýčené střevíce, které nosíval. To aby jeho potomci pamatovali na svůj původ. Když dojeli na Vyšehrad, slavila se svatba. Až tam se Přemysl s Libuší prořekli, že se poznali kdysi na Budči ve škole.

Doktor Nápad

Hodiny

U babičky doma se porouchaly staré nástěnné hodiny, takové ty s čísly na okraji a s velkou a malou ručičkou. Jednou ráno se prostě porouchaly a nešly. Tudíž nemohly ani dojít za doktorem, a proto přišel on k nim.

Velká ručička smutně povídá: „Pane doktore, to je hrozné, jsme rozbité! Už nikdy nebudeme ukazovat správný čas!“

Doktor Nápad se zamyslel a odpověděl hodinám: „Ale vy přece každý den dvakrát správný čas ukazujete! Je na vás osm hodin a osm hodin je přeci jednou ráno a jednou večer správný čas.“