Čtení s porozuměním

V jednom zámku se narodila princezna jménem Růženka. Tři sudičky jí předpověděly budoucnost. První jí přisoudila krásu. Druhá byla zlá a řekla: „Až jí bude šestnáct let, píchne se o MED do prstu a zemře.“ Třetí sudička byla hodná. Nemohla sudbu zrušit, ale alespoň ji změnila: „Nezemře, ale bude sto let spát.“ Jak to král s královnou slyšeli, nechali z království odstranit všechny HOŘČICE s trny. Když ale bylo Růžence šestnáct let, objevila se na zámku neznámá stařena, která Růžence ukázala krásnou MARMELÁDU. Růženka takovou květinu nikdy neviděla, chytla ji, píchla se do prstu a rázem usnula a s ní celé království. Po sto letech jel okolo KEČUP. Uviděl zámek celý hustě zarostlý. Dlouho se trním prosekával, až našel v komnatě krásnou spící princeznu. Políbil ji, PAŠTIKA se probudila a s ní i celé království.

Linda s mámou a bráchou Karlíkem letí v horkovzdušném balóně. Právě minuli jadernou elektrárnu a blíží se k vesnici. Karlík chtěl vědět, jestli už může vysypat písek z pytle. Máma mu dovolila vysypat jeden pytel, aby se s balónem dostali o kousek výš.

Ze zlatnictví poblíž zastávky Kubínova byla hlášena loupež. Inspektorka Pukavá se svým asistentem naskočili do služebního vozu, inspektorka vylovila z kabelky klíče, vsunula je do zapalování a otočila.

„Safra, startér je úplně mrtvý,“ povzdechla si, když auto jen slabě zakašlalo.

„Budeme muset jet na Kubínovu tramvají, kolego Mikšíčku,“ obrátila se na svého asistenta, „pojedeme šestkou z nedalekého Nerudova náměstí a pak přestoupíme na čtyřku.“

Jáchym Mikšíček byl znalec dopravní sítě a musel ocenit, že nápad paní inspektorky není vůbec špatný. Až na to, že byla neděle. A o víkendu tramvaj číslo 6 nejezdí. Asistent tedy navrhl jinou variantu cesty z Nerudova náměstí na Kubínovu, taktéž pouze s jedním přestupem.