Čtení s porozuměním

Ležel zajíc na pasece a najednou k němu přišla želva.

„Vsadím se s tebou, že budu u lesa dřív než ty,“ povídá želva zajíci.

„Ty se mnou chceš závodit?“ divil se zajíc. „Vždyť jsi pomalá jako šnek a mě ani nejrychlejší pes nedožene. Ale jak chceš, budeme závodit.“

Tak začal závod. Želva spěchala, jak nejlépe dovedla, ale marná snaha, posunovala se kupředu jen pomalu. Dívala se však stále jen na les před sebou, neohlížela se a stále se zvolna ale odhodlaně blížila cíli. Zajíc zatím stále ležel na zádech a říkal si: „Času dost, na jejích sto kroků mi stačí dva skoky a stejně budu u lesa první.“

Za nějakou chvíli se líně otočil a podíval se k lesu. Želva najednou byla kousek od cíle. Překvapený zajíc rychle vyskočil a dal se do běhu, ale želvu již nedohonil. Když přiběhl k cíli, želva už na něj čekala.

Byla jednou jedna holčička a té říkali Fialová karkulka, protože vždy, když šla na borůvky, tak se v nich tak poválela, až byla celá fialová. Jednoho dne se vypravila do lesa sbírat své oblíbené borůvky. Všechny keře ale byly obrané. A to ještě včera byla v lese borůvek spousta! Karkulka se vydala hledat svého kamaráda vlka, který o všem v lese ví. Nemohla ho ale najít. U potoka uviděla žábu a ptá se jí: „Neviděla jsi vlka?“ Žába odpověděla: „Já jsem vlk! Jsem zakletý.“ Karkulka rychle dala žábě pusu, a ta se hned proměnila ve vlka. Vlk Karkulce vysvětlil, co se stalo. Ráno do lesa přišli Jeníček a Mařenka a kouzelnými hráběmi začali sklízet všechny borůvky. Vlk je chtěl zahnat, jenže Mařenka je mocná čarodějnice a hned ho začarovala v žábu. Karkulka ovšem byla výborná stopařka. Podle směru stop hned poznala, kterým směrem se Jeníček s Mařenkou vydali. Rychle jim nadběhla a rozházela po cestě perníčky. Těm samozřejmě Jeníček s Mařenkou nemohli odolat. Zatímco se ládovali perníčky, Karkulka nenápadně odtáhla koš se všemi borůvkami. A kouzelné hrábě jim raději vzala taky.

Ve středu v sedm hodin kdosi zaklepal na dveře zverimexu U Granule.

„Otevíráme až za hodinu,“ zavolal od pultu vedoucí, pan Šváb, který právě ochutnával krmení pro rybičky. Pan Šváb vždy testoval na sobě kvalitu všech pokrmů pro zvířata, protože nechtěl prodávat závadné nebo zkažené výrobky.

„Prosím, pusťte mě dovnitř, je to naléhavé!“ odpověděl rozrušený ženský hlas zpoza dveří. Pan vedoucí přemýšlel, co se asi mohlo takto brzy ráno stát. Nicméně přešel ke dveřím, otočil klíčem a dovnitř se nahrnula vysoká hubená paní.

„Jé, dobrý den, paní Beková, taková stálá zákaznice a já vás po hlase nepoznal!“

„Pane vedoucí, prosím pomozte, potřebuji nutně holicí strojek na ovčí vlnu! Po tom novém krmení, co jste mi prodal včera, mým miláčkům narostlo přes noc šíleně moc vlny a vzhledem k tomu, že už takto po ránu je skoro 25 °C, tak by se mi přes den na pastvině ovečky určitě usmažily!“ naříkala paní Beková.

„Aha, aha. Holicí strojky na vlnu ale nevedeme,“ promluvil rozvážně pan Šváb, „ale mohl bych vám půjčit svůj osobní holicí strojek. Jen mi ho musíte do večera vrátit, protože mi od včerejška hrozně rychle rostou vousy a vůbec nevím proč.“