Procvičování češtiny online

V jednom království se narodila princezna, a protože víc připomínala řepu než princeznu, pojmenovali ji Řepenka. Zanedlouho se u princezniny kolébky sešly sudičky. Jedna jí přála ošklivost, druhá srdce na dlani a třetí vyřkla: „Až ti bude sedmnáct let, propadneš se do země.“ Král a královna dali v celé zemi zacpat všechno, čím by se princezna mohla propadnout, a pak na sudbu zapomněli. Čím byla Řepenka starší, tím raději se toulala krajem. Jednoho dne dorazila až k zanedbanému políčku, v jehož středu rostla nádherná květina. Jakmile si k ní princezna přivoněla, zmizela. Všichni po ní pátrali, ale marně. Příštího roku na tom místě vyrostla obrovská řepa. Chudý stařeček, který žil se svou rodinou nedaleko, ji chtěl na podzim vykopat, jenže to nešlo. Na pomoc mu přiběhla stařenka, pak vnuk, pes a kočka. Ale s řepou ani nehnuli. Až když přiběhla na pomoc i malá myška, světe div se, řepa se vyvalila. V díře po ní zůstala jen ztracená princezna. I vytáhli ji z díry, uspořádali řepové hody a řepou nasytili všechny, kteří přišli.

Eufemismus je pojmenování zmírňující a zjemňující špatné nebo nepříjemné skutečnosti či poukazující na jejich pozitivní stránku. Eufemismem je také nahrazení vulgarismu méně sprostým či neutrálním slovem.

Anton Pavlovič Čechov se narodil v Rusku roku 1860 jako jedno ze šesti dětí majitele kupeckého krámku. Antonův otec toužil po tom, aby jeho děti dosáhly co nejvyššího vzdělání, avšak když bylo Antonovi 16 let, otec zkrachoval a Anton si až do maturity sám vydělával na živobytí doučováním. Roku 1879 odešel z rodného Taganrogu do Moskvy, aby studoval na tamější lékařské fakultě. V té době začal psát humorné povídky, které publikoval v různých humoristických časopisech pod pseudonymem Antoša Čechonte. Tak uživil Anton nejen sebe, ale i svou matku a mladší sourozence. Po dokončení univerzity vykonával povolání lékaře jen krátce a od roku 1886 se už plně věnoval jen psaní. Čechovovy povídky bývají úsporné s překvapivou pointou. Často dokážou čtenáře dojmout. Ve zralé povídkové tvorbě usiluje Čechov o maximální objektivitu. Byl vnímavý pozorovatel a mistrně dokázal zachytit detail, na jehož základě odhalil nedostatek hrdiny a potažmo i celé tehdejší společnosti. Kromě povídek, z nichž asi nejznámější je Dáma s psíčkem (1899), se Čechov pokoušel psát drobné divadelní hry, ve kterých zachycoval ubíjející všednost beroucí postavám sílu uskutečnit své sny. Těžko se s nimi ale prosazoval, protože se v těchto hrách v podstatě nic neděje, vlastní drama se neodehrává ani tak na jevišti jako v nitru hrdinů. Průlom způsobilo až uvedení dramatického kvarteta Racek (1896), Strýček Váňa (1897), Tři sestry (1901) a Višňový sad (1904) v režii K. S. Stanislavského na scéně Moskevského uměleckého divadla. Od té doby začala být Čechovova dramata známá po celém světě. Zemřel roku 1904 na tuberkulózu.