Měkké a tvrdé souhlásky

Tvrdé souhlásky jsou H, CH, K, R, D, T, N.

Měkké souhlásky jsou C, J, Ž, Š, Č, Ř, Ď, Ť, Ň.

Po tvrdých souhláskách H, CH, K, R píšeme v českých slovech vždy tvrdé Y. Po měkkých souhláskách C, J, Ž, Š, Č, Ř píšeme v českých slovech vždy měkké I.

U souhlásek D, T, N volíme písmeno podle výslovnosti, viz samostatné téma Dy, ty, ny, di, ti, ni.

Pozor na přejatá slova, v těch tato pravidla nemusí platit.

Po souhláskách D, T, N volíme písmeno I/Y podle výslovnosti:

• dívka vs. dým
• tisk vs. týden
• rybník vs. noviny

Pozor na přejatá slova, v těch tato pravidla nemusí platit.

V českých slovech píšeme po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y. U písmen D, T, N volíme písmeno podle výslovnosti.

Ve přejatých slovech ovšem tato pravidla nemusí platit. Mezi tyto výjimky patří mnoho dnes běžně používaných slov a není snadné poznat, které slovo je českého původu a které přejaté.

Měkké I po tvrdých souhláskách píšeme například v následujících případech:

• H: historie, hitparáda
• CH: orchidej, architekt
• K: kino, kiwi
• R: triko, princezna, turistika, experiment, mandarinka, Kristus, Británie, Marie

V následujících případech vyslovujeme tvrdě, ale píšeme měkké I:

• D: medicína, dinosaurus, tradice, diktát
• T: lokomotiva

Psaní tvrdého Y po měkkých souhláskách nastává v přejatých slov po písmenu C: cylindr, cyklista, encyklopedie.

Pozor také na stejně znějící slova s různým významem: tip (odhad, rada, doporučení) vs. typ (druh, model).