Výpis souhrnů
Předpona, kořen, přípona, koncovka
Podtémata
Předpona, kořen, přípona, koncovka
Slovo je sestavené z předpony, kořenu, přípony a koncovky. Ne vždy se ale skládá z těchto všech částí. V každém slově se nachází pouze kořen.
Kořen slova
- Nese základní význam slova.
- Je to největší společná část všech slov významově příbuzných (průlet, letiště, letadlo, zálet).
- Je to jádro slova, na které se věší předpony a přípony, které zužují nebo upřesňují význam slova (hra, vý‑hra, hra‑vý, hra‑čk‑a, vy‑hra‑n‑ý).
Jak určit kořen?
- Řekneme si několik slov příbuzných.
- Podíváme se, kterou největší část mají společnou.
- To je kořen slova.
Předpona
- Je část slova umístěná před kořenem.
- Upřesňuje význam slova.
- zá‑pis, ú‑pis, před‑pis
Jak určit předponu?
- Nejprve určíme kořen slova.
- To, co se nachází před ním, je předpona.
- Předpon může být v jednom slově i více (nej‑ne‑o‑vladatelnější).
Koncovka
Je umístěna na úplném konci slova (až za příponou, pokud přípona ve slově je).
Koncovky máme:
- pádové (kočk‑a, bez kočk‑y, ke kočc‑e, vidím kočk‑u, volám kočk‑o!, o kočc‑e, s kočk‑ou),
- rodové (dělal‑⌀, dělal‑a, dělal‑o, mlad‑ý, mlad‑á, mlad‑é, ukraden‑⌀, ukraden‑a, ukraden‑o),
- osobní (dělá‑m, dělá‑š, dělá‑⌀, dělá‑me, dělá‑te, dělaj‑í, dělej‑⌀!, dělej‑me!, dělej‑te!),
- infinitivní (děla‑t, uči‑t, pí‑t).
Koncovka může někdy chybět (nesen‑⌀, dělá‑⌀), jindy může být připojena přímo ke kořeni, jindy k příponě. Vždy se ale v různých tvarech mění, na rozdíl od přípony.
Jak určit koncovku?
- Zkusíme slovo vyskloňovat/vyčasovat.
- Vše, co se bude měnit, je koncovka (domky, bez domků, k domkům).
- Koncovku je dobré určit dřív než příponu.
Přípona
- Je část slova připojená za kořen slova.
- Upřesňuje význam slova.
- vin‑ík, vin‑ice, vin‑n‑ý, vin‑i‑t
Jak určit příponu?
- Nejdřív musíme znát kořen slova.
- Poté zjistíme, zda je ve slově koncovka a případně ji určíme.
- Zbude‑li něco mezi kořenem a koncovkou, je to přípona. Ve slově může být přípon více (knih‑ař‑sk‑ý).
