V českých slovech píšeme po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y.

U písmen D, T, N volíme písmeno podle výslovnosti: dívka vs. dým, tisk vs. týden, rybník vs. nyní.

Pozor na slova cizího původu, v těch tato pravidla nemusí platit. Mezi tyto výjimky patří mnoho dnes běžně používaných slov.

Měkké I po tvrdých souhláskách:

• H: historie, hitparáda,
• CH: orchidej, architekt,
• K: kino, kiwi,
• R: triko, princezna, turistika, experiment, mandarinka, Kristus, Británie, Marie,
• D: medicína, dinosaurus, tradice, diktát,
• T: lokomotiva.

Tvrdé Y po měkkých souhláskách:

• C: cylindr, cyklista, encyklopedie.

Pozor také na stejně znějící slova s různým významem: tip (odhad, rada, doporučení) vs. typ (druh, model).