| 1. podstatná jména | 
Můžeme si u nich říct TEN, TA, TO. | 
ten pes, ta láska, to psaní | 
| 2. přídavná jména | 
Ptáme se na ně JAKÝ?, KTERÝ?, ČÍ? | 
malý, růžový, tygrův | 
| 3. zájmena | 
Zkusíme si za zájmeno dosadit slovo, které zastupuje. | 
její sešit → Lenčin sešit, my → já a Pavel | 
| 4. číslovky | 
Ptáme se na ně KOLIK?, KOLIKRÁT?, KOLIKÁTÝ?, KOLIKERY?, KOLIKANÁSOBNÝ? | 
pět, dvakrát, třetí, sedmery, dvojnásobný | 
| 5. slovesa | 
Ptáme se na ně CO KDO DĚLÁ? | 
běží, skákat, malovala | 
| 6. příslovce | 
Ptáme se na ně KDY?, KDE?, KAM?, JAK? | 
včera, tady, domů, zeleně | 
| 7. předložky | 
Nikdy nestojí ve větě osamoceně, vždy je za nimi podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno nebo číslovka. | 
Sedí na schodech. Vidí na ně. | 
| 8. spojky | 
Nachází se vždy mezi dvěma slovy, mezi dvěma větami nebo na začátku věty. | 
Šel a šel, když uviděl dům. Než k němu došel, dům zmizel. | 
| 9. částice | 
Často se pletou se spojkami a příslovci, ale částice nespojují slova ani věty a nejde se na ně správně zeptat jako na příslovce. | 
To si snad děláte legraci?! Že ho pusa nebolí. Ať mi není zima. | 
| 10. citoslovce | 
Mohou samostatně fungovat i mimo větu. | 
au, žbluňk, mňau, bum |