| 1. podstatná jména |
Můžeme si u nich říct TEN, TA, TO. |
ten pes, ta láska, to psaní |
| 2. přídavná jména |
Ptáme se na ně JAKÝ?, KTERÝ?, ČÍ? |
malý, růžový, tygrův |
| 3. zájmena |
Zkusíme si za zájmeno dosadit slovo, které zastupuje. |
její sešit → Lenčin sešit, my → já a Pavel |
| 4. číslovky |
Ptáme se na ně KOLIK?, KOLIKRÁT?, KOLIKÁTÝ?, KOLIKERY?, KOLIKANÁSOBNÝ? |
pět, dvakrát, třetí, sedmery, dvojnásobný |
| 5. slovesa |
Ptáme se na ně CO KDO DĚLÁ? |
běží, skákat, malovala |
| 6. příslovce |
Ptáme se na ně KDY?, KDE?, KAM?, JAK? |
včera, tady, domů, zeleně |
| 7. předložky |
Nikdy nestojí ve větě osamoceně, vždy je za nimi podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno nebo číslovka. |
Sedí na schodech. Vidí na ně. |
| 8. spojky |
Nachází se vždy mezi dvěma slovy, mezi dvěma větami nebo na začátku věty. |
Šel a šel, když uviděl dům. Než k němu došel, dům zmizel. |
| 9. částice |
Často se pletou se spojkami a příslovci, ale částice nespojují slova ani věty a nejde se na ně správně zeptat jako na příslovce. |
To si snad děláte legraci?! Že ho pusa nebolí. Ať mi není zima. |
| 10. citoslovce |
Mohou samostatně fungovat i mimo větu. |
au, žbluňk, mňau, bum |