Věta dvojčlenná

Věta dvojčlenná je běžná věta, která má podmět a přísudek. Podmět může být i nevyjádřený.

Příklady:

Doktor pacientovi odebíral krev. (Podmětem je doktor, přísudkem odebíral.)

Máme hodně úkolů. (Podmět je my, které ale není výslovně vyjádřeno, přísudkem je máme.)

Věta jednočlenná

Věta jednočlenná má pouze přísudek, nemá vůbec podmět (vyjádřený ani nevyjádřený). Věta jednočlenná často označuje:

• atmosférické jevy

Prší. Blýskalo se. Mrzlo. Silně fouká.

• tělesné stavy

Píchá mě v boku. Bolí mě v krku. (Pozor, ale ne „Bolí mě hlava“. Zde je podmět „hlava“ a přísudek „bolí“.)

• duševní stavy

Je mi smutno. Stýská se mi.

Větný ekvivalent

Větný ekvivalent nemá ani podmět, ani přísudek. Bývá zpravidla krátký – často se skládá jen z jednoho slova – a dává smysl pouze ve spojení s aktuálním kontextem nebo komunikační situací. Větný ekvivalent často bývá v základu vyjádřen:

• infinitivem

Stát! Nevstupovat! Nefotit!

• podstatným nebo přídavným jménem

Ovoce a zelenina. Lenko! Skvělé! Takové překvapení! Harry Potter a tajemná komnata.

• příslovcem

Jasně. Rychle! Dobře. Proč? Kdy?

• částicí

Ano. Ne, ne. Kéž by! Snad.

• citoslovcem

Pšt. Hmm. Au! Jé!