Věta jednočlenná, dvojčlenná a větný ekvivalent

Věta dvojčlenná

Věta dvojčlenná je běžná věta, která má podmět a přísudek. Podmět může být i nevyjádřený.

Příklady:

• Doktor pacientovi odebíral krev. Podmětem je doktor, přísudkem odebíral.
• Máme hodně úkolů. Podmět je my, které ale není výslovně vyjádřeno, přísudkem je máme.

Věta jednočlenná

Věta jednočlenná má pouze přísudek, nemá vůbec podmět (vyjádřený ani nevyjádřený).

Často označuje:

• atmosférické jevy: Prší. Blýskalo se. Mrzlo. Silně fouká.
• tělesné stavy: Píchá mě v boku. Bolí mě v krku. (Pozor, ale ne Bolí mě hlava. Zde je podmět hlava a přísudek bolí.)
• duševní stavy: Je mi smutno. Stýská se mi.

Větný ekvivalent

Větný ekvivalent nemá ani podmět, ani přísudek.

Často bývá v základu vyjádřen:

• infinitivem: Stát! Nevstupovat! Nefotit!
• podstatným nebo přídavným jménem: Ovoce a zelenina. Lenko! Skvělé! Takové překvapení! Harry Potter a tajemná komnata.
• příslovcem: Jasně. Rychle! Dobře. Proč? Kdy?
• částicí: Ano. Ne, ne. Kéž by! Snad.
• citoslovcem: Pšt. Hmm. Au! Jé!