| 1. podstatná jména | Můžeme si u nich říct TEN, TA, TO. | ten pes, ta láska, to psaní | 
| 2. přídavná jména | Ptáme se na ně JAKÝ?, KTERÝ?, ČÍ? | malý, růžový, tygrův | 
| 3. zájmena | Zkusíme si za zájmeno dosadit slovo, které zastupuje. | její sešit → Lenčin sešit, my → já a Pavel | 
| 4. číslovky | Ptáme se na ně KOLIK?, KOLIKRÁT?, KOLIKÁTÝ?, KOLIKERY?, KOLIKANÁSOBNÝ? | pět, dvakrát, třetí, sedmery, dvojnásobný | 
| 5. slovesa | Ptáme se na ně CO KDO DĚLÁ? | běží, skákat, malovala | 
| 6. příslovce | Ptáme se na ně KDY?, KDE?, KAM?, JAK? | včera, tady, domů, zeleně | 
| 7. předložky | Nikdy nestojí ve větě osamoceně, vždy je za nimi podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno nebo číslovka. | Sedí na schodech. Vidí na ně. | 
| 8. spojky | Nachází se vždy mezi dvěma slovy, mezi dvěma větami nebo na začátku věty. | Šel a šel, když uviděl dům. Než k němu došel, dům zmizel. | 
| 9. částice | Často se pletou se spojkami a příslovci, ale částice nespojují slova ani věty a nejde se na ně správně zeptat jako na příslovce. | To si snad děláte legraci?! Že ho pusa nebolí. Ať mi není zima. | 
| 10. citoslovce | Mohou samostatně fungovat i mimo větu. | au, žbluňk, mňau, bum |