Přídavná jména jsou ohebný slovní druh. Označují vlastnosti podstatných jmen a vztahy vlastnictví.

Příklady přídavných jmen: starý, pěkný, dlouhá, Petrův, bobří, odvážná, chorvatský.

Přídavná jména dělíme tvrdá, měkká a přivlastňovací (viz druhy přídavných jmen).

U přídavných jmen dále rozlišujeme tři stupně:

  1. základní míra vlastnosti (levný)
  2. vyšší nebo nižší míra vlastnosti (levnější)
  3. nejvyšší nebo nejnižší míra vlastnosti (nejlevnější)

Určování přídavných jmen

Přejít ke cvičením na toto téma »

Přídavná jména označují:

  • vlastnosti podstatných jmen: velký, písčitý, bílé
  • vztahy vlastnictví: otcův, kocourova, Krakonošovo

Jak je poznat: Ptáme se na ně JAKÝ?, KTERÝ?, ČÍ?

  • Jaký máš hlad? Velký.
  • Ze které ruky chceš? Z pravé.
  • Čí je ta bota? Petrova.

Přídavná jména rozlišujeme na měkká, tvrdá a přivlastňovací. Rozlišování měkkých a tvrdých přivlastňovacích jmen je důležité například pro správné psaní koncovek.

Měkká přídavná jména – poznáme je především tak, že při změně rodu se tvar přídavného jména nezmění (tzn. v mužském, ženském i středním rodě bude tvar přídavného jména úplně stejný): cizí muž, cizí žena, cizí dítě – stejně jako jarní: jarní déšť, jarní zelenina, jarní sluníčko.

Tvrdá přídavná jména – jsou často zakončena na „y“, ale ne vždy! Skloňují se podle vzoru mladý, který je označován jako tzv. tvrdý vzor. Vždy je spolehlivě poznáme tak, že mění svůj tvar podle rodů: milý chlapec, milá dívka, milé dítě - stejně jako mladý: mladý muž, mladá žena, mladé dítě.

Přivlastňovací přídavná jména někomu něco přivlastňují. Příklady: Petrův, tátovo, učitelův.

Stupňování přídavných jmen

Přejít ke cvičením na toto téma »

U přídavných jmen rozlišujeme 3 stupně:

  • 1. stupeň: základní míra vlastnosti (mladý, červený, velký),
  • 2. stupeň: vyšší nebo nižší míra vlastnosti (mladší, červenější, větší),
  • 3. stupeň: nejvyšší nebo nejnižší míra vlastnosti (nejmladší, nejčervenější, největší).

Co se týče pravopisu, dáváme si pozor zejména na rozdíl kdy psát -š- a kdy -č-. Ve 2. stupni to vypadá takto:

  • Písmeno -š- píšeme ve většině případů, 2. stupeň je totiž nejčastěji tvořen příponami -ejší, -ější nebo -ší (veselejší, červenější, hrubší).
  • Písmeno -č- píšeme pouze u malé skupiny přídavných jmen, které splňují obě následující kriteria:

    • mají právě 2 slabiky,
    • v základním tvaru jejich základ končí na -k-.
      • Př: hebký – hebčí, tenký – tenčí, měkký – měkčí.

Pro 3.stupeň platí stejný pravopis jako pro 2. stupeň, přidáváme pouze předponu nej- (tenký – tenčí – nejtenčí, veselý – veselejší – nejveselejší).

Koncovky přídavných jmen (jarní/mladý)

Přejít ke cvičením na toto téma »

Pro psaní koncovek je důležité rozlišení měkkých a tvrdých přídavných jmen, viz téma druhy přídavných jmen.

U měkkých přídavných jmen (vzor jarní), píšeme vždy měkké I. U tvrdých přídavných jmen (vzor mladý) píšeme tvrdé Y, nikoliv však ve všech tvarech! V 1. pádě množného čísla rodu mužského životného píšeme -Í (malí chlapci jako mladí chlapci).

Příklady, ve kterých se chybuje:

  • marniví manekýni – tvrdé přídavné jméno (marnivý, marnivá, marnivé), ale jedná se o množné číslo - mladí manekýni,
  • sivý holoubek – tvrdé přídavné jméno (sivý, sivá, sivé) – mladý holoubek,
  • vepřový bůček – tvrdé přídavné jméno (vepřový, vepřová, vepřové) – mladý bůček,
  • lesklí slepýši – tvrdé přídavné jméno (lesklý, lesklá, lesklé), ale množné číslo – mladí slepýši,
  • jedlými pokrmy – tvrdé přídavné jméno (jedlý, jedlá, jedlé) – mladými pokrmy,
  • urostlí chlapci – tvrdé přídavné jméno (urostlý, urostlá, urostlé), ale množné číslo – mladí chlapci.

Tvorba přídavných jmen (-ský/-ští, -cký/-čtí)

Přejít ke cvičením na toto téma »

Zde je psaná podoba složitější, protože někdy se vzniklá skupina souhlásek zachovává, občas dochází v rámci slova k její změně a jindy k jejímu zjednodušení.

  1. Skupina souhlásek se zachovává, končí-li základové slovo na:
    • ž + -ský/-ští → pařížský, pařížš,
    • š + -ský/-ští → krkonošský, krkonošš,
    • č + -ský/-ští → haličský, haličš,
    • z + -ský/-ští → francouzský, francou.
  2. Poslední souhláska základového slova se kvůli výslovnosti mění, končí-li slovní základ na:
    • h se mění na ž + -ský/-ští → Praha, pražský, pražš,
    • ch se mění na š + -ský/-ští → černoch, černošský, černošš.
  3. Skupina souhlásek se zjednodušuje, končí-li základové slovo na:
    • s + -ský/-ští = -ský/-ští → Rus, ruský, ruš,
    • c + -ský/-ští = -cký/-čtí → Olomouc, olomoucký, olomouč,
    • k + -ský/-ští = -cký/-čtí → otrok, otrocký, otroč.
  4. Pokud slovo vznikne ze slova končícího na -berg/-berk, -burg/-burk nebo -inky, pak koncové -g/-k odpadá:
    • Norimberk→ norimberský, Hamburg→ hamburský, Helsinky→ helsinský.
NAPIŠTE NÁM

Nevíte si rady?

Nejprve se prosím podívejte na časté dotazy:

Časté dotazy Návody pro rodiče Návody pro učitele

Čeho se zpráva týká?

Vzkaz Obsah Ovládání Přihlášení Licence