Čárky v souvětí

V souvětí čárka odděluje jednotlivé věty nebo jejich části. Použití čárky záleží na tom, jakým způsobem jsou věty spojeny – zda stojí vedle sebe jako rovnocenné, nebo jestli jedna závisí na druhé.

Čárky v souvětí souřadném – Čárkou oddělujeme souřadné věty, pokud nejsou spojeny spojkami a, i, či, nebo ve významu slučovacím.

Začalo pršet, ale my jsme šli dál.

Bylo chladno a foukal vítr.

Čárky v souvětí podřadném – V souvětí podřadném odděluje čárka větu hlavní a vedlejší.

Vím, že přijdeš.

Nešel ven, protože pršelo.

Čárky v souvětí: věty vložené – Pokud je vedlejší věta vsunuta doprostřed jiné věty, odděluje se čárkami z obou stran.

Maminka, která právě vařila, se na nás usmála.

Lidé, jak už to bývá, se začali hádat.

Čárky v souvětí s více větami – V delších souvětích může být více hlavních i vedlejších vět. Musíme si dobře rozmyslet jejich vztahy a podle toho čárky napsat.

Chtěla jsem ti napsat, ale zapomněla jsem, protože jsem spěchala.

Tři sudičky stály nad kolébkou a jedna říkala ostatním, že zapomněla, co dítěti chtěla předpovědět.

V souvětí souřadném čárka vždy odděluje jednotlivé věty (podmět + přísudek, podmět + přísudek…) a píše se před spojkou. Výjimku tvoří spojky a, i, nebo, či, před nimi se čárka nepíše, pokud jsou spojované věty v poměru slučovacím. Pokud jsou věty v jiném poměru, píše se čárka i před těmito spojkami. Mezi zdvojenými spojovacími výrazy (ani – ani, buď – nebo, jednak – jednak…) se čárka píše vždy.

Příklady:

• Seděl na židli a smál se. (poměr slučovací)
• Ráno nespěchal, a tak mu ujel autobus. (poměr důsledkový)
• Buď to půjde po dobrém, nebo to půjde po zlém.

Čárky v souvětí podřadném oddělují větu hlavní od věty vedlejší. Vedlejší věty mohou být uvozeny:

1. podřadicími spojkami: aby, když, protože, jestliže, ‑li, pokud, takže, že…
2. vztažnými zájmeny: kdo, co, který, jaký, čí, jenž…
3. příslovci: kam, kde, kdy, jak, proč, dokud, odkud, kamkoliv…

Příklady:

Viděl, že je venku hezky.

Nevím, kdo to udělal.

Šel, kam ho nohy nesly.

Je mnoho možností, jak a kam může být vedlejší věta vložena. Obecně platí, že se odděluje z obou stran čárkami.

Příklady:

• Pes, který štěká, nekouše. (Jedna věta je roztržená a je do ní vložená věta jiná, která je z obou stran oddělena čárkami. Věta řídící je: Pes nekouše. Vložená věta vedlejší je: který štěká.)
• Seděl na židli, která neměla opěradlo, a koukal před sebe. (Věta vedlejší vložená mezi dvě věty hlavní.)
• Protože slyšeli, že bude pršet, zůstali doma. (Věta vedlejší vložená mezi větu vedlejší a větu hlavní.)

Čárky oddělují jednotlivé věty (podmět + přísudek, podmět + přísudek…). Čárky se píší před spojkami, pokud ve větě jsou. Při psaní čárky je nutno si ujasnit:

1. jaké jsou jednotlivé věty v souvětí,
2. jaká je mezi nimi závislost (tzn. věta hlavní a věta vedlejší, 2 věty hlavní, 1 věta hlavní a více vět vedlejších…),
3. jaký je vztah mezi větami (slučovací – pak se čárka nepíše před spojkami A, I, ANI, NEBO, ČI; jakýkoli jiný vztah – pak se čárka obvykle píše),
4. ujistit se, jestli není v souvětí nějaká věta vedlejší vložená.

Příklady:

• Tři sudičky stály nad kolébkou a jedna říkala ostatním, že zapomněla, co dítěti chtěla předpovědět. (4 věty, první 2 jsou věty hlavní ve vztahu slučovacím a pak 2 věty vedlejší uvozené spojkou ŽE a zájmenem CO).