Určování souhlásek a samohlásek

Přejít ke cvičením na toto téma »

Samohlásky

  • Jsou tóny (dají se samostatně zpívat nebo křičet).
  • V češtině jich máme 5: a, e, i (y), o, u.
  • Mohou být krátké i dlouhé (á, é, í/ý, ó, ů/ú).

Souhlásky

  • Jsou šumy (nedají se pořádně zakřičet).
  • V češtině je to zbytek abecedy: b, c, d, ď, f, g, h, ch, j, k, l, m, n, ň, p, q, r, ř, s, š, t, ť, v, w, x, z, ž.

Slabikotvorné R a L

  • Souhlásky R a L jsou slabikotvorné pouze ve slabikách, kde chybí samohláska: vlk, mr-kev, smrk, kr-ko-vič-ka, dr-voš-těp, hr-nec.

Člověk automaticky slabikuje správně, když slovo nahlas vyslovuje. Abychom si uvědomili slabiky ve slově, stačí tedy slovo vyslovit nahlas a tlesknout na každou slabiku (př. koč-ka, te-le, pes).

Může se také hodit znát pár pravidel:

  1. Slabiku může tvořit libovolný počet písmen:
    • koč-ka = 3 písmena + 2 písmena,
    • pštros = 6 písmen,
    • o-ves = 1 písmeno + 3 písmena,
    • scvrn-kl = 5 písmen + 2 písmena.
  2. Slabiku může tvořit:
    • 1 samohláska (a, e, i, o, u): A-li-ce, e-lek-tri-ka, ú-nor, o-rel, Iva,
    • kombinace souhlásky/souhlásek a samohlásky/samohlásek: krá-va, ho-tel, ško-la, mou-ka, au-to, gauč,
    • souhláska/souhlásky a slabikotvorné r nebo l: vlk, mr-kev, smrk, kr-ko-vič-ka, dr-voš-těp, hr-nec.

Určování kořene slova

Přejít ke cvičením na toto téma »

Kořen slova

  • Nese základní význam slova.
  • Je to největší společná část všech slov příbuzných (průlet, letiště, letadlo, zálet).
  • Je to jádro slova, na které se věší předpony a přípony, které zužují nebo upřesňují význam slova (hra, vý-hra, hra-vý, hra-čk-a, vy-hra-n-ý).
  • Na rozdíl od předpony, přípony a koncovky je přítomen v každém slově.
  • Někdy se v různých tvarech slova či ve slovech příbuzných může podoba kořene nepatrně měnit: pes bez psa (z kořene vypadlo -e-), hrahráč, Praha –⁠ pražský (h se kvůli výslovnosti změkčilo na ž).

Jak postupovat při určování kořene?

  1. Řekneme si několik slov příbuzných k danému slovu (výstavba –⁠ stavět, stavebnice, postavit).
  2. Podíváme se, kterou největší část mají všechna slova společnou (stav). A máme kořen slova.

Pozor, nepleťte si pojmy:

kořen slova = nejmenší společná část slov příbuzných
základ slova = to, z čeho slovo vznikalo

Příklad: učitel – kořen slova: uč, ale základ slova: učit.

Určování předpony slova

Přejít ke cvičením na toto téma »

Předpona je část slova umístěná před kořenem. Upřesňuje význam slova.

Mezi nejčastější předpony patří: s-, z-, vz-, roz-, nej-, před-, po-, vý-, vy-, bez-.

Příklady: -pis, ú-pis, před-pis, s-jet, pře-jet, roz-jet, -skok, nej-lepší.

Jedno slovo může mít více předpon než jednu (nej-ne-pravděpodobnější, ne-vy-plněný, po-po-strčit).

Jak postupovat při určování předpony ve slově?

  1. Určíme si kořen slova.
  2. Vše, co se nachází před kořenem slova je předpona, případně jich může být více (příkop – kop je kořen slova, pří je předpona).

Předpona, kořen, přípona, koncovka

Přejít ke cvičením na toto téma »

Slovo je sestavené z předpony, kořenu, přípony a koncovky. Ne vždy se ale skládá z těchto všech částí. V každém slově se nachází pouze kořen.

Kořen slova

  • Nese základní význam slova.
  • Je to největší společná část všech slov významově příbuzných (průlet, letiště, letadlo, zálet).
  • Je to jádro slova, na které se věší předpony a přípony, které zužují nebo upřesňují význam slova (hra, vý-hra, hra-vý, hra-čk-a, vy-hra-n-ý).
  • Jak ho určit? Řekneme si několik slov příbuzných. Podíváme se, kterou největší část mají společnou. A ta je kořen slova.

Předpona

  • Je část slova umístěná před kořenem.
  • Upřesňuje význam slova.
  • -pis, ú-pis, před-pis
  • Jak ji určit? Nejprve určíme kořen slova a to, co se nachází před ním, je předpona. Předpon může být v jednom slově i více (nej-ne-o-vladatelnější).

Koncovka

  • Je umístěna na úplném konci slova (až za příponou, pokud přípona ve slově je).
  • Koncovky máme:

    • pádové (kočk-a, bez kočk-y, ke kočc-e, vídím kočk-u, volám kočk-o!, o kočc-e, s kočk-ou),
    • rodové (dělal-, dělal-a, dělal-o, mlad-ý, mlad-á, mlad-é, ukraden-, ukraden-a, ukraden-o),
    • osobní (dělá-m, dělá-š, dělá-, dělá-me, dělá-te, dělaj-í, dělej-!, dělej-me!, dělej-te!),
    • infinitivní (děla-t, uči-t, pí-t).
  • Koncovka může někdy chybět (nesen-⌀, dělá-⌀), jindy může být připojena přímo ke kořeni, jindy k příponě. Vždy se ale v různých tvarech mění, na rozdíl od přípony.
  • Jak ji určit? Zkusíme slovo vyskloňovat/vyčasovat a vše, co se bude měnit, je koncovka (domky, bez domků, k domkům). Koncovku je dobré určit dřív než příponu.

Přípona

  • Je část slova připojená za kořen slova.
  • Upřesňuje význam slova.
  • vin-ík, vin-ice, vin-n-ý, vin-i-t
  • Jak ji určit?
    • Nejdřív musíme znát kořen slova.
    • Poté zjistíme, zda je ve slově koncovka a případně ji určíme.
    • Zbude-li něco mezi kořenem a koncovkou, je to přípona. Ve slově může být přípon více (knih-ař-sk).

Odvozování

Nové slovo vznikne odvozením z jiného, tzv. základového slova pomocí předpon, přípon a koncovek.

  • ryba → rybička (odvození pomocí přípony)
  • let → výlet (odvození pomocí předpony)
  • páv → paví (odvození pomocí koncovky)
  • řeč → výřečný (odvození pomocí předpony i přípony)

Skládání

Nové slovo vznikne spojení dvou nebo více základových slov. Někdy tato dvě slova bývají spojená pomocí -o- nebo -e- (velkoměsto, dějepis).

  • zvukovod (zvuk + vodit)
  • pravděpodobně (podobně + pravda)
  • okamžik (mžik + oko)
  • černobílý (černá + bílá)

Slova přejatá

Jsou to slova, které si čeština vypůjčila (přejala) z jiných jazyků. Jejich pravopis a výslovnost závisejí na tom, do jaké míry v češtině tato slova zdomácněla.

  • laser (přejato z angličtiny)
  • faux pas (přejato z francouzštiny)
  • siesta (přejato ze španělštiny)
  • pizza (přejato z italštiny)
NAPIŠTE NÁM

Nevíte si rady?

Nejprve se prosím podívejte na časté dotazy:

Časté dotazy Návody pro rodiče Návody pro učitele

Čeho se zpráva týká?

Vzkaz Obsah Ovládání Přihlášení Licence