Čárky ve větě jednoduché

Přívlastek

• Čárkou se odděluje, pokud jde o přívlastek volný (nezužuje význam řídícího podstatného jména, spíše ho vysvětluje či doplňuje a může se vynechat, aniž se změní smysl věty).
• Čárkou se neodděluje přívlastek těsný (zužuje nebo specifikuje význam řídícího podstatného jména, pokud by se vynechal, změnil by se smysl věty).

Přístavek

• Jeho funkcí je pojmenovat jiným způsobem totéž, co předcházející větný člen.
• Základem přístavkového spojení je nejčastěji podstatné jméno nebo zájmeno.
• Oddělujeme ho čárkou z obou stran. Pokud ale přístavek vyjadřuje funkci/titul/zaměstnání a následuje vlastní jméno osoby, pak přístavek čárkou neoddělujeme.

Jak přívlastek volný/těsný či přístavek určit ve větě?

• Přineste si materiál potřebný k výrobě dřevěné loďky. Jaký materiál? Ten, který je potřebný k výrobě loďky. Ne jakýkoliv materiál. Přívlastek tedy specifikuje slovo materiál a nelze ho z věty vypustit, protože by se změnila informace. Jde tím pádem o přívlastek těsný.

• Nakladatelství Paseka, založené 9. prosince 1989, se inspirovalo dílem Josefa Váchala. Jaké nakladatelství Paseka? Na tuto otázku nemá smysl odpovídat „to, které bylo založené 9. prosince 1989“, protože nakladatelství Paseka je jen jedno. Tím pádem víme, že informace o založení je jen doplňková. Jedná se tedy o přívlastek volný.

• Marcela Velící, paní ředitelka, se rozzlobila. Kdo se rozzlobil? Marcela Velící. Stejně tak můžeme na otázku odpovědět „paní ředitelka“. To znamená, že Marcela Velící a paní ředitelka označují tutéž osobu. Jedná se tedy o přístavek. A protože je ve větě nejprve její jméno a pak až zaměstnání/funkce, přístavek oddělíme čárkou. Srovnejte s následující větou.

• Paní ředitelka Marcela Velící se rozzlobila. Kdo se rozzlobil? Paní ředitelka. Stejně tak můžeme na otázku odpovědět „Marcela Velící“. To znamená, že Marcela Velící a paní ředitelka označují tutéž osobu. Jedná se opět o přístavek. A protože je ve větě nejprve zaměstnání/funkce a pak až vlastní jméno, přístavek neoddělíme čárkou.

• Lidé žijící na vesnici jsou přívětivější. Jací lidé jsou přívětivější? Ti, kteří žijí na vesnici. Ne všichni lidé. Přívlastek tedy specifikuje slovo lidé a nelze ho z věty vypustit, protože by se změnila informace. Jde tím pádem o přívlastek těsný.

• Koloseum, vystavěné v letech 70–⁠80 n. l., je dosud ikonou římské architektury. Jaké Koloseum je ikonou římské architektury? Na tuto otázku opět nemá smysl odpovídat „to, které bylo vystavěné v letech 70–⁠80 n. l.“, protože římské Koloseum je jen jedno. Tím pádem víme, že informace o založení je jen doplňková. Jedná se tedy o přívlastek volný.

• Slovesa, pátý slovní druh, se časují. Co se časuje? Slovesa. Stejně tak můžeme na otázku odpovědět „pátý slovní druh“. To znamená, že slovesa a pátý slovní druh označují totéž. Jedná se tedy o přístavek. A protože zde není žádné vlastní jméno ani funkce/zaměstnání, oddělujeme přístavek čárkou z obou stran.

• Jedná se o film natočený na motivy pohádky O Otesánkovi. O jaký film se jedná? O ten, který byl natočený na motivy pohádky O Otesánkovi. Nejedná se o jakýkoliv film. Přívlastek tedy specifikuje slovo film a nelze ho z věty vypustit, protože by se změnila informace. Jde tím pádem o přívlastek těsný.

• Všechny ženy, vdané či svobodné, se musely dostavit na úřad. Jaké všechny ženy se musely dostavit na úřad? Na tuto otázku opět nemá smysl odpovídat „ty, kterou jsou vdané, i ty, které jsou svobodné“, protože všechny ženy jsou prostě všechny bez výjimky. Tím pádem víme, že informace o tom, jestli jsou svobodné či vdané, je navíc. Jedná se tedy o přívlastek volný.

• Oběd uvařili oba, Kuba i Pepík. Kdo uvařil oběd? Kuba i Pepík. Stejně tak můžeme na otázku odpovědět „oba“. To znamená, že oba a Kuba i Pepík označují tytéž osoby. Jedná se tedy o přístavek. A protože oba není funkce/zaměstnání, oddělujeme přístavek čárkou.

Shrnutí

• Pokud přívlastek rozvíjí podstatné jméno, které je v něčem jedinečné (Koloseum, nakladatelství Paseka, Karel IV.), pak se obvykle jedná o přívlastek volný, protože je informace doplňková. Naopak čím obecnější podstatné jméno přívlastek rozvíjí, tím spíš bude těsný (žáci, materiál).
• Na přístavek se ptáme kdo, co (v různých pádech), kdežto na přívlastek se ptáme jaký, který, čí.

Výrazy řazené za sebou coby výčet oddělujeme čárkami. Čárka se mezi větnými členy nepíše, pokud jsou spojeny spojkou a, i, nebo, či v poměru slučovacím. V ostatních případech se čárkou oddělují.

Příklady:

• Šel přes lesy, doly, hory a potoky.
• Markéta, Broňa, Lucie a Michal jeli na výlet.
• Maminka, jakož i tatínek se usmívají.
• Malý, ale hezký park.

Čárku ve větě jednoduché využíváme také v následujících případech.

Oslovení

• Z jedné strany, pokud je na začátku nebo na konci věty: Milý tatínku, posílám ti pozdrav z tábora. Vidím tě, Ondro. Ahoj Zdenko, jak se máš?
• Z obou stran, pokud je uprostřed věty: Říkal jsem ti, Marku, ať to neděláš. Mohl byste mi, pane poslanče, odpovědět?

Vytčený (samostatný) větný člen

• Je to člen, který je vyčleněný ze základní věty, protože ho chceme zdůraznit.
• V základní větě na něj odkazuje zájmeno nebo příslovce.
• Eva, ta se vyzná. nebo Ta se vyzná, ta Eva.
• Peněz, těch se nenajíš.
• K moři, tam bych jezdil každý rok.

Částice a citoslovce v následujících případech:

1. Pokud by mohly fungovat i jako samostatná věta (resp. větný ekvivalent).

• Jé, to je roztomilé koťátko. (Mohlo by být i: Jé! To je roztomilé koťátko.)
• Cvak, zavřel jsem uzávěr. (Mohlo by být i: Cvak! Zavřel jsem uzávěr.)
• Hej, počkejte! (Mohlo by být i: Hej! Počkejte!)
• Ano, můžete přijít. (Mohlo by být i: Ano! Můžete přijít.)
• Nebude to tak zlé, snad. (Mohlo by být i: Nebude to tak zlé. Snad.)

2. Pokud se jedná o citoslovce nebo částice, pomocí nichž navazujeme kontakt.

• O víkendu pojedeme k babičce, ano?
• Je tu hezky, že?
• To se nám to povedlo, viďte?

POZOR, čárkou citoslovce neoddělujeme, pokud nejsou z věty z věty vyčleněny nebo zastávají funkci nějakého větného členu:

• Žába hop do vody. (hop = přísudek)
• Hrdlička dělá „cukrú cukrú“. (cukrú cukrú = předmět)