Podmět a přísudek

Podmět a přísudek spolu tvoří tzv. základní skladební dvojici. Nesou jádro informace obsažené ve větě. Určování podmětu a přísudku je základní krok rozboru vět.

Podmět

Podmět vyjadřuje původce děje nebo nositele činnosti. Podmět je vždy v 1. pádě. Podmětem je nejčastěji podstatné jméno nebo zájmeno, může však být vyjádřen kterýmkoli slovním druhem. Na podmět se ptáme: Kdo, co?
Na stromě rostou jablka. Kdo, co roste na stromě? Jablka.

Podmět nemusí být ve větě přímo uveden. Například v následující větě je podmět já, i když toto slovo ve větě není: Půjdu domů. Podmět může být vyjádřený, nevyjádřený, všeobecný.

Podmět nemusí být tvořen jedním slovem. Rozlišujeme podmět holý, rozvitý a několikanásobný.

Přísudek

Přísudek vyjadřuje činnost nebo stav podmětu. Přísudek může být vyjádřen slovesem, slovesem a zvratným zájmenem se/si, několika slovesy, slovesem a přídavným/podstatným jménem. Ptáme se na něj: Co dělá podmět?
Na stromě rostou jablka. Co dělají jablka? Rostou.

Rozlišujeme několik druhů přísudku (slovesný jednoduchý, slovesný složený, jmenný se sponou, jmenný, citoslovečný).

Podmět vyjádřený je ve větě vyjádřen slovně.
Pavlína spí.

Podmět nevyjádřený není ve větě vyjádřen, ale víme, o koho/co se jedná.
Chceš [ty] kousek čokolády?

Podmět všeobecný není ve větě vyjádřen a ani netušíme, o koho přesně se jedná.
V televizi dávali [oni] film.

Podmět holý

• Není rozvitý dalším větným členem.
• Příklad: Velkoměsta se zvětšují závratným tempem. Lukáš uvařil čaj.

Podmět rozvitý

• Je rozvitý nejméně jedním dalším větným členem.
• Příklad: Hvězdné války nekončí. Výbuchy sopek mohou být nebezpečné.

Podmět několikanásobný

• Skládá se z nejméně dvou rovnocenných složek, které mají společný přísudek.
• Příklad: Češi a Američané vytvořili účinné protilátky na klíšťovou encefalitidu. Podobnou proměnou prošel i Londýn, New York nebo třeba Peking.

Přísudek slovesný

Přísudek slovesný obsahuje sloveso v určitém tvaru. Dělí se dále na dva poddruhy.

1. Přísudek slovesný jednoduchý tvoří jedno sloveso v určité osobě, čase.
   Kočka leze dírou. Zítra nebude pršet.

2. Přísudek slovesný složený tvoří sloveso způsobové (muset, moci, smět, mít, chtít) nebo fázové (začít, začínat, zůstat, zůstávat, přestat, přestávat) a infinitiv.
   Kočka chce prolézt dírou. Zítra nemá pršet.

Přísudek jmenný se sponou

Přísudek jmenný se sponou (slovesně-jmenný) tvoří sponové sloveso (být, bývat, stát se, stávat se) + přídavné nebo podstatné jméno. Aby sdělení dávalo smysl, musí věta obsahovat jak sloveso (sponu), tak podstatné či přídavné jméno (jmennou část). Bez jmenné části věta nedává smysl.

Příklad: Kočka je líná. Kdybychom smazali slovo „líná“, zbylo by nám „kočka je“ ve smyslu existuje, což je úplně jiné sdělení. My potřebujeme vyjádřit to, že kočka je líná. Proto je slovo „líná“ součástí přísudku, protože tato část informace je pro větu zcela zásadní.

Strom je vysoký. Pavel se stal expertem na předpovídání počasí.

Přísudek jmenný

Přísudek jmenný tvoří pouze podstatné nebo přídavné jméno, sponové sloveso chybí.

Sliby chyby. = Sliby [jsou] chyby. Průjezd zakázán. = Průjezd [je] zakázán.

Přísudek citoslovečný

Přísudek citoslovečný tvoří citoslovce.

Pes hop přes plot. Anička bác do kaluže.