Podmět a přísudek

Podmět a přísudek spolu tvoří tzv. základní skladební dvojici. Nesou jádro informace obsažené ve větě.

Podmět

Pro podmět platí:

• Je vždy v 1. pádě.
• Může být vyjádřen: kterýmkoli slovním druhem.
• Ptáme se na něj: Kdo, co? (Na stromě rostou jablka. Kdo, co roste na stromě? Jablka.)

Vyjádření podmětu:

1. Vyjádřený: je ve větě vyjádřen slovně. (Pavlína spí.)
2. Nevyjádřený: není ve větě vyjádřen, ale víme, o koho/co se jedná. (Chceš [ty] kousek čokolády?)
3. Všeobecný: není ve větě vyjádřen a ani netušíme, o koho přesně se jedná. (V televizi dávali [oni] film.)

Přísudek

Pro přísudek platí:

• Vyjadřuje činnost nebo stav podmětu.
• Může být vyjádřen: slovesem, slovesem a zvratným zájmenem se/si, několika slovesy, slovesem a přídavným/podstatným jménem.
• Ptáme se na něj: Co dělá podmět? (Na stromě rostou jablka. Co dělají jablka? Rostou.)

Druhy přísudku:

1. slovesný: obsahuje sloveso v určitém tvaru, dělí se na:
   1. slovesný jednoduchý: tvoří ho 1 sloveso v určité osobě, čase atd. (Kočka leze dírou. Zítra nebude pršet.)
   2. slovesný složený: tvoří ho způsobové (muset, moci, smět, mít, chtít) nebo fázové (začít, začínat, zůstat, zůstávat, přestat, přestávat) sloveso + infinitiv. (Kočka chce prolézt dírou. Zítra nemá pršet.)
2. jmenný se sponou (slovesně-jmenný): tvoří ho sponové sloveso (být, bývat, stát se, stávat se) + přídavné nebo podstatné jméno. (Kočka je líná. Pavel se stal expertem na předpovídání počasí.)
3. jmenný: tvoří ho pouze podstatné nebo přídavné jméno, sponové sloveso chybí. (Sliby chyby. = Sliby [jsou] chyby. Průjezd zakázán. = Průjezd [je] zakázán.)
4. citoslovečný: tvoří ho citoslovce. (Pes hop přes plot. Anička bác do kaluže.)