Druhy vět

Věta jednoduchá

• Obsahuje pouze jedno sloveso v určitém tvaru, respektive jeden přísudek.
• Tento úspěšný spisovatel vydal již několik knih. Je meloun zelenina, nebo ovoce?

Souvětí

• Skládá se z několika vět → obsahuje tolik sloves v určitém tvaru (resp. tolik přísudků), kolik je v souvětí vět.
• Pojedeme na výlet, i když bude pršet. Kdosi se mě snažil přesvědčit o tom, že se sloni bojí myší.

1. Věta oznamovací

• Funkce: oznamujeme novou informaci, popisujeme situaci, vypravujeme.
• Obvykle je zakončena tečkou.
• Půjdeme do divadla. Náš pes dnes pořádně prohnal sousedovu kočku. Sníh je bílý.

2. Věta tázací

• Funkce: ptáme se, zjišťujeme informace.
• Obvykle je zakončena otazníkem.
• Půjdeme do kina? Máš hlad? Ano, nebo ne?

3. Věta přací

• Funkce: vyjadřujeme svá přání a touhy.
• Obvykle je zakončena tečkou.
• Často obsahuje výrazy ať, kdyby tak, kéž by…
• Kéž bych nemusela tak brzy vstávat. Ať ten vlak nemá zpoždění.

1. Věta dvojčlenná

• Je běžná věta, která má podmět (i když třeba někdy nevyjádřený) a přísudek.
• Příklady:
  • Doktor pacientovi odebíral krev. Podmětem je doktor, přísudkem odebíral.
  • Máme hodně úkolů. Podmět je my, které ale není výslovně vyjádřeno, přísudkem je máme.

2. Věta jednočlenná

• Je věta, která má pouze přísudek, nemá vůbec podmět (vyjádřený ani nevyjádřený).
• Často označuje:
  • atmosférické jevy: Prší. Blýskalo se. Mrzlo. Silně fouká.
  • tělesné stavy: Píchá mě v boku. Bolí mě v krku. (Pozor, ale ne Bolí mě hlava. Zde je podmět hlava a přísudek bolí.)
  • duševní stavy: Je mi smutno. Stýská se mi.

3. Větný ekvivalent

• Nemá ani podmět, ani přísudek.
• Často bývá v základu vyjádřen:
  • infinitivem: Stát! Nevstupovat! Nefotit!
  • podstatným nebo přídavným jménem: Ovoce a zelenina. Lenko! Skvělé! Takové překvapení! Harry Potter a tajemná komnata.
  • příslovcem: Jasně. Rychle! Dobře. Proč? Kdy?
  • částicí: Ano. Ne, ne. Kéž by! Snad.
  • citoslovcem: Pšt. Hmm. Au! Jé!