Druhy vět

Věty se dají rozdělit do několika základních kategorií. Tyto kategorie nám pomáhají k pochopení struktury a funkce jazyka:

• Věta jednoduchá a souvětí
  • jednoduchá: Jana ráda běhá.
  • souvětí: Petr běhá, ale moc ho to nebaví.
• Věta oznamovací, tázací, přací, rozkazovací
  • oznamovací: Dnes půjdu plavat.
  • tázací: Kdo půjde se mnou plavat?
  • přací: Kéž bych si mohl jít zaplavat.
  • rozkazovací: Okamžitě běž plavat!
• Věta jednočlenná, dvojčlenná a větný ekvivalent
  • jednočlenná: Dnes hodně fouká.
  • dvoučlenná: Tomáš sfoukl svíčku.
  • větný ekvivalent: Nefoukat!

Věta jednoduchá obsahuje pouze jedno sloveso v určitém tvaru, respektive jeden přísudek. Příklady vět jednoduchých:

• Tento úspěšný spisovatel vydal již několik knih.
• Je meloun zelenina, nebo ovoce?

Souvětí se skládá z několika vět. Obsahuje tolik sloves v určitém tvaru (resp. tolik přísudků), kolik je v souvětí vět. U souvětí studujeme jejich stavbu (věta hlavní, vedlejší, jejich vztahy). Příklady souvětí:

• Pojedeme na výlet, i když bude pršet.
• Kdosi se mě snažil přesvědčit o tom, že se sloni bojí myší.

Věta oznamovací

• Funkce: oznamujeme novou informaci, popisujeme situaci, vypravujeme.
• Obvykle je zakončena tečkou.
• Půjdeme do divadla. Náš pes dnes pořádně prohnal sousedovu kočku. Sníh je bílý.

Věta tázací

• Funkce: ptáme se, zjišťujeme informace.
• Je zakončena otazníkem.
• Půjdeme do kina? Máš hlad? Ano, nebo ne?

Věta přací

• Funkce: vyjadřujeme svá přání a touhy.
• Obvykle je zakončena tečkou.
• Často obsahuje výrazy ať, kdyby tak, kéž by…
• Kéž bych nemusela tak brzy vstávat. Ať ten vlak nemá zpoždění.

Věta rozkazovací

• Funkce: vyjadřujeme rozkaz, zákaz, výzvu nebo prosbu.
• Obvykle je zakončena vykřičníkem nebo tečkou.
• Sloveso je v rozkazovacím způsobu.
• Přines mi tu knihu. Okamžitě přestaň! Nechoď tam.

Věta dvojčlenná

Věta dvojčlenná je běžná věta, která má podmět a přísudek. Podmět může být i nevyjádřený.

Příklady:

• Doktor pacientovi odebíral krev. Podmětem je doktor, přísudkem odebíral.
• Máme hodně úkolů. Podmět je my, které ale není výslovně vyjádřeno, přísudkem je máme.

Věta jednočlenná

Věta jednočlenná má pouze přísudek, nemá vůbec podmět (vyjádřený ani nevyjádřený).

Věta jednočlenná často označuje:

• atmosférické jevy
  Prší. Blýskalo se. Mrzlo. Silně fouká.
• tělesné stavy
  Píchá mě v boku. Bolí mě v krku. (Pozor, ale ne Bolí mě hlava. Zde je podmět hlava a přísudek bolí.)
• duševní stavy
  Je mi smutno. Stýská se mi.

Větný ekvivalent

Větný ekvivalent nemá ani podmět, ani přísudek. Bývá zpravidla krátký – často se skládá jen z jednoho slova – a dává smysl pouze ve spojení s aktuálním kontextem nebo komunikační situací.

Větný ekvivalent často bývá v základu vyjádřen:

• infinitivem
  Stát! Nevstupovat! Nefotit!
• podstatným nebo přídavným jménem
  Ovoce a zelenina. Lenko! Skvělé! Takové překvapení! Harry Potter a tajemná komnata.
• příslovcem
  Jasně. Rychle! Dobře. Proč? Kdy?
• částicí
  Ano. Ne, ne. Kéž by! Snad.
• citoslovcem
  Pšt. Hmm. Au! Jé!