Přídavná jména – 7. třída (7. ročník)

Přídavná jména označují:

• vlastnosti podstatných jmen: velký, písčitý, bílé
• vztahy vlastnictví: otcův, kocourova, Krakonošovo

Jak je poznat: Ptáme se na ně JAKÝ?, KTERÝ?, ČÍ?

• Jaký máš hlad? Velký.
• Ze které ruky chceš? Z pravé.
• Čí je ta bota? Petrova.

Přídavná jména rozlišujeme na měkká, tvrdá a přivlastňovací. Rozlišování měkkých a tvrdých přivlastňovacích jmen je důležité například pro správné psaní koncovek.

Měkká přídavná jména – poznáme je především tak, že při změně rodu se tvar přídavného jména nezmění (tzn. v mužském, ženském i středním rodě bude tvar přídavného jména úplně stejný): cizí muž, cizí žena, cizí dítě – stejně jako jarní: jarní déšť, jarní zelenina, jarní sluníčko.

Tvrdá přídavná jména – jsou často zakončena na „y“, ale ne vždy! Skloňují se podle vzoru mladý, který je označován jako tzv. tvrdý vzor. Vždy je spolehlivě poznáme tak, že mění svůj tvar podle rodů: milý chlapec, milá dívka, milé dítě - stejně jako mladý: mladý muž, mladá žena, mladé dítě.

Přivlastňovací přídavná jména někomu něco přivlastňují. Příklady: Petrův, tátovo, učitelův.

Shoda přídavného jména s podstatným jménem

Přídavné jméno se musí vždy shodovat s podstatným jménem, které rozvíjí. Uvedeme si zde případy, v nichž se často chybuje.

• Pokud je podstatné jméno v 1. pádu mn. č. rodu mužského životného, končí předcházející přídavné jméno měkce (ti černí brouci, ti draví ptáci, ti čeští sportovci).
• Podstatné jméno středního rodu je v množ. čísle zakončeno na -a. Rozvíjející přídavné jmeno se musí přizpůsobit (ta sedlákova prasata, ta malovaná vejce, ta fotbalová hřiště).
• Pozor na zakončení v 7. pádě: -ýma je hovorové, spisovná koncovka je zde -ými (pod středověkými hradbami, s barevnými pastelkami, s hrachovými lusky).
• Přídavné jméno musí být ve stejném pádě jako podstatné jméno, které rozvíjí, ať už stojí před ním, nebo za ním (ve ztraceném domě, k problémům týkajícím se…, bez problémů týkajících se…).

Správný tvar přídavného jména přivlastňovacího

Pro přivlastňování často v mluvě používáme tvary „pokoj sestry, auto bratra“. Tvoření přivlastňovacích přídavných jmen nám dělá problém. Pro ženský rod si můžeme pomoct vzorem matčin, pro mužský vzorem otcův.

• sestřin (matčin) pokoj
• babiččiny (matčiny) buchty
• Karlovy (otcovy) boty

Rozdíly ve významu přídavných jmen

Některá přídavná jména vypadají velmi podobně, ale mají odlišný význam. Uvedeme si některé z nich:

• srdeční (týkající se srdce) x srdečný (přátelský, vřelý)
• sluneční (od slunce coby nebeského tělesa) x slunečný (sluncem prozářený)
• živelní (vzniklé působením přírodních živlů) x živelný (nezkrotný, neovladatelný)
• prodejní (místo, v němž prodej probíhá) x prodejný (určený k prodeji)

U přídavných jmen rozlišujeme 3 stupně:

• 1. stupeň: základní míra vlastnosti (mladý, červený, velký),
• 2. stupeň: vyšší nebo nižší míra vlastnosti (mladší, červenější, větší),
• 3. stupeň: nejvyšší nebo nejnižší míra vlastnosti (nejmladší, nejčervenější, největší).

Co se týče pravopisu, dáváme si pozor zejména na rozdíl kdy psát -š- a kdy -č-. Ve 2. stupni to vypadá takto:

• Písmeno -š- píšeme ve většině případů, 2. stupeň je totiž nejčastěji tvořen příponami -ejší, -ější nebo -ší (veselejší, červenější, hrubší).

• Písmeno -č- píšeme pouze u malé skupiny přídavných jmen, které splňují obě následující kriteria:

  • mají právě 2 slabiky,
  • v základním tvaru jejich základ končí na -k-.
    • Př: hebký – hebčí, tenký – tenčí, měkký – měkčí.

Pro 3.stupeň platí stejný pravopis jako pro 2. stupeň, přidáváme pouze předponu nej- (tenký – tenčí – nejtenčí, veselý – veselejší – nejveselejší).

Pro psaní koncovek je důležité rozlišení měkkých a tvrdých přídavných jmen, viz téma druhy přídavných jmen.

U měkkých přídavných jmen (vzor jarní), píšeme vždy měkké I. U tvrdých přídavných jmen (vzor mladý) píšeme tvrdé Y, nikoliv však ve všech tvarech! V 1. pádě množného čísla rodu mužského životného píšeme -Í (malí chlapci jako mladí chlapci).

Příklady, ve kterých se chybuje:

• marniví manekýni – tvrdé přídavné jméno (marnivý, marnivá, marnivé), ale jedná se o množné číslo - mladí manekýni,
• sivý holoubek – tvrdé přídavné jméno (sivý, sivá, sivé) – mladý holoubek,
• vepřový bůček – tvrdé přídavné jméno (vepřový, vepřová, vepřové) – mladý bůček,
• lesklí slepýši – tvrdé přídavné jméno (lesklý, lesklá, lesklé), ale množné číslo – mladí slepýši,
• jedlými pokrmy – tvrdé přídavné jméno (jedlý, jedlá, jedlé) – mladými pokrmy,
• urostlí chlapci – tvrdé přídavné jméno (urostlý, urostlá, urostlé), ale množné číslo – mladí chlapci.

Zde je psaná podoba složitější, protože někdy se vzniklá skupina souhlásek zachovává, občas dochází v rámci slova k její změně a jindy k jejímu zjednodušení.

1. Skupina souhlásek se zachovává, končí-li základové slovo na:
   • ž + -ský/-ští → pařížský, pařížští,
   • š + -ský/-ští → krkonošský, krkonošští,
   • č + -ský/-ští → haličský, haličští,
   • z + -ský/-ští → francouzský, francouzští.
2. Poslední souhláska základového slova se kvůli výslovnosti mění, končí-li slovní základ na:
   • h se mění na ž + -ský/-ští → Praha, pražský, pražští,
   • ch se mění na š + -ský/-ští → černoch, černošský, černošští.
3. Skupina souhlásek se zjednodušuje, končí-li základové slovo na:
   • s + -ský/-ští = -ský/-ští → Rus, ruský, ruští,
   • c + -ský/-ští = -cký/-čtí → Olomouc, olomoucký, olomoučtí,
   • k + -ský/-ští = -cký/-čtí → otrok, otrocký, otročtí.
4. Pokud slovo vznikne ze slova končícího na -berg/-berk, -burg/-burk nebo -inky, pak koncové -g/-k odpadá:
   • Norimberk→ norimberský, Hamburg→ hamburský, Helsinky→ helsinský.