Čtení s porozuměním, literatura, sloh

Literární druhy představují základní nadřazené skupiny, do kterých dělíme literární díla podle obsahu, formy a způsobu vyjadřování. Každý literární druh má své charakteristické vlastnosti a člení se dál na jednotlivé literární žánry. Rozlišujeme 3 literární druhy.

Epika

Základem je děj a příběh. O tom, co se stalo, referuje vypravěč.

• Znaky: Má časovou a příčinnou posloupnost. Určující jsou postavy a prostředí. Může být veršovaná (epos) i prozaická (román).
• Typické žánry: Román, povídka, novela, pohádka, bajka, epos, legenda.

Lyrika

Nemá děj. Zaměřuje se na zachycení subjektivních pocitů, nálad, úvah a myšlenek.

• Znaky: Často využívá verš, rým, rytmus a obrazná pojmenování (metafory). Je nadčasová (neřeší plynutí času jako epika).
• Typické žánry: Píseň, óda, hymnus, elegie (žalozpěv), sonet, epigram.

Žánr je konkrétní typ textu v rámci daného literárního druhu. Texty stejného žánru se vyznačují podobným tématem, kompozicí a stylistikou. Kategorie žánru čtenáři pomáhá poznat, co od textu čekat. Zatímco literární druh je velká skupina (epika, lyrika, drama), literární žánr je užší a přesnější zařazení.

Jazykové prostředky jsou nástroje, které nám pomáhají obohacovat jazykový projev. Jazykových prostředků je celá řada, dělí se na tropy a figury (jde však jen o rámcové dělení, některé prostředky do tohoto dělení jasně nepasují).

Tropy

Tropy jsou případy, kdy si hrajeme s významem slov, používáme obrazná pojmenování. Slova zde mění svůj původní význam (přenáší se na něco jiného). Jde například o následující:

• Metafora: Přenesení významu na základě vnější podobnosti (tvar, barva, vzhled).
  • „zub pily“ (pila nemá opravdový zub), „kapky deště tančí“ (pohyb připomíná tanec)
• Personifikace (zosobnění): Zvířata, věci nebo přírodní jevy dostávají lidské vlastnosti a chování. Jde o velmi častý druh metafory.
  • „stromy šeptaly“, „slunce se usmálo“, „vítr si hrál s listím“
• Metonymie: Přenesení významu na základě vnitřní souvislosti (např. autor a jeho dílo, nádoba a její obsah).
  • „čteme Čapka“ (nečteme člověka, ale jeho knihu), „vypil celou sklenici“ (vypil nápoj uvnitř, ne to sklo)
• Synekdocha: Zvláštní druh metonymie. Označuje celek jeho částí (nebo naopak).
  • „nebyla tam ani noha“ (nebyl tam žádný člověk), „pod rodnou střechou“ (v domě)
• Hyperbola (nadsázka): Záměrné zveličení situace nebo vlastnosti, aby se zdůraznila její důležitost.
  • „říkal jsem ti to snad tisíckrát“, „čekám tu celou věčnost“
• Oxymóron: Spojení dvou slov, která si navzájem odporují a logicky nedávají smysl.
  • „mrtvé milenky cit“, „ohlušující ticho“

Figury

Figury jsou případy, kdy si hrajeme s tvarem slov a jejich pořadím. Slova svůj význam nemění, ale hromadí se, opakují nebo se mění jejich slovosled. Jde například o následující:

• Anafora: Opakování stejného slova (nebo slov) na začátku veršů nebo vět za sebou.
  • „Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem. / Sto roků kopal jsem uhlí. (Bezruč)“
• Epifora: Opakování stejného slova na konci veršů nebo vět za sebou (opak anafory).
  • „Co to máš na té tkaničce? Na krku na té tkaničce! (Erben)“
• Epizeuxis: Opakování stejného slova těsně za sebou v jednom verši nebo větě.
  • „Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon (Halas)“
• Aliterace: Opakování stejných hlásek (písmen) na začátku sousedních slov.
  • „Potkal potkan potkana.“
• Inverze: Záměrné přehození běžného slovosledu. Využívá se často pro rým nebo zdůraznění slova.
  • „čas ten nezastavíš“ (místo „čas nezastavíš“), „krajina pustá“ (místo „pustá krajina“)