Psaní s/z na začátku slova

Přejít ke cvičením na toto téma »

Předponu s-/se- píšeme ve slovech vyjadřujících směřování:

  • směřování dohromady: shrabat, sloučit, sbalit, spojit,
  • směřování shora dolů: sjet, scházet, sletět, shodit,
  • směřování z povrchu pryč: smýt, setřít, smazat, sfouknout,
  • zmenšení objemu až zánik: shořet, shnít, sražené tričko.

Dále píšeme předponu s-/se- v několika ustálených případech, které si musíme zapamatovat, například skončit, slevit, spasit, spáchat, stvořit, shnít, sdělit, stěžovat si, schovat se.

Předponu z-/ze- píšeme zejména v případech s významem:

  • dokončení děje: zničit, zblednout, zlomit, zrušit, zbourat,
  • změny stavu: zhubnout, zpřísnit, zocelit, zviditelnit.

Dále píšeme předponu z-/ze- v několika ustálených případech, například zkoumat, zpívat, zpytovat, zhostit se, zpověď.

Nejzáludnější jsou slova, která lze psát s předponou s i z, ale pokaždé mají jiný význam:

smazat (tabuli) zmazat (ušpinit se)
sbít (bednu dohromady) zbít (někomu ublížit)
směnit (vyměnit) změnit (stát se jiným)
svolat (skupinu dohromady) zvolat (nahlas vykřiknout)
svolit (dát souhlas) zvolit (vybrat z nabídky)
slézt (dostat se dolů) zlézt (zdolat lezením)
shlédnout (dívat se shora dolů, třeba z kopce) zhlédnout (spatřit něco, třeba film)

Další těžké příklady:

  • zjednat pořádek,
  • zplakat nad výdělkem,
  • zedřený prací,
  • scelená rána,
  • zplihlý,
  • zprostit obžaloby.

Předložka z se pojí vždy s 2. pádem:

  • vstal z postele,
  • jak z toho ven,
  • vyšel z budovy,
  • vystoupil z autobusu,
  • uspokojení z úspěchu.

Předložka s se pojí se 7. pádem:

  • matka s dítětem,
  • sudy s vínem,
  • koláč s ořechy,
  • pán s knírem.

Výjimečně (a spíše zastarale) můžeme použít předložku s dohromady s 2. pádem, pokud chceme zdůraznit směr z povrchu pryč nebo po povrchu dolů, například sundat se skříně.

Speciální případy, ve kterých se často chybuje, tvoří spojení kdo s koho a být s to, ve kterých se zachovala historická vazba předložky s se 4. pádem.

Souhlásky párové: p/b, t/d, v/f, ...

Přejít ke cvičením na toto téma »

Potřebujeme-li se rozhodnout mezi dvojicemi souhlásek, pomůžeme si jiným tvarem slova nebo slovem příbuzným. Párové souhlásky jsou:

  • p – b: dub (bez dubu), slib (bez slibu), střep (střepy),
  • t – d: oběd (k obědu), hladký kámen (hlaďoučký), svatba (hodně svateb),
  • ť – ď: pojď (půjdu), paměť (bez paměti),
  • v – f: lev (bez lva), krev (hodně krve), fotograf (bez fotografa),
  • s – z: blízká ves (blizoučká), prosba (prosím), schůzka (hodně schůzek),
  • š – ž: tužka (hodně tužek), flaška (hodně flašek), položte (položím),
  • h – ch: hroch (bez hrocha), lehký (lehoučký), nehty (nehet).
NAPIŠTE NÁM

Nevíte si rady?

Nejprve se prosím podívejte na časté dotazy:

Časté dotazy Návody pro rodiče Návody pro učitele

Čeho se zpráva týká?

Vzkaz Obsah Ovládání Přihlášení Licence