Česká literatura v 1. polovině 20. století

V první polovině 20. století prošla česká literatura bouřlivým vývojem, na který měl vliv rozvoj vědy, techniky a společnosti (války, hospodářské krize, boj o volební práva).

Na přelomu 19. a 20. století začala působit tzv. generace české moderny. Tvorba těchto spisovatelů byla různorodá, společným znakem byla inspirace novými uměleckými směry (dekadence, impresionismus, symbolismus). Mezi spisovatele této generace patřil např. Josef Svatopluk Machar, Otokar Březina, Antonín Sova, Jiří Karásek ze Lvovic nebo Karel Hlaváček.

Před první světovou válkou někteří spisovatelé znechucení společností (zbrojení, sociální nepokoje) volali po její změně. Opovrhovali „spořádanou“ tradiční morálkou nebo politikou, naopak oslavovali svobodu, život a psali o do té doby „šokujících“ věcech. Mezi anarchistické buřiče, jak tyto spisovatele nazýváme, patřil např. Viktor Dyk, František Gellner, Stanislav Kostka Neumann, Fráňa Šrámek nebo Petr Bezruč.

První světová válka byla událostí s obrovským dopadem na společnost i literaturu. Miliony obětí a krutost války se staly inspirací mnoha spisovatelů a podnítily vznik novodobé protiválečné literatury.

Českou zvláštností se stala tzv. legionářská literatura, kterou psali vojáci bojující v zahraničních československých jednotkách – legiích. Patřili mezi ně například Rudolf Medek nebo František Langer.

Místo úlevy přinesl konec první světové války hospodářské problémy a vzestup totalitních ideologií (fašismus, komunismus), které usilovaly o „nápravu“ světa a nový společenský řádu. Mnozí spisovatelé se v těchto ideologiích zhlédli a inspirovali, jiní před nimi naopak varovali.

Po první světové válce vznikla řada nových uměleckých směrů – dadaismus, kubismus, surrealismus aj. Tyto směry vznikaly ve snaze o vynalezení nových druhů umění a „nápravu“ světa. Souhrnně toto umění (respektive etapu) označujeme slovem avantgarda.

V česku vznikl v rámci avantgardy umělecký směr poetismus. Ten se projevil zejména v poezii – typická je pro něj hravost, humor, optimismus a snaha o popření „pravidel“ klasické poezie.