RozhodovačkaZde neexistují jednoduchá pravidla. Zkusíme si tedy alespoň něco říct k jednotlivým jevům, s nimiž se v této problematice můžeme setkat.
Psaní i/y
V cizích slovech vyslovujeme často [dy, ty, ny], ale píšeme di, ti, ni.
diktát, motiv, penicilin, diskuze, perspektiva
Ve slovech zcela zdomácnělých píšeme dy, ty, ny bez ohledu na původ slova.
krokodýl, tygr, inženýr, blondýna
Pravopis po souhláskách r, c, k, h, ch se řídí původním pravopisem slova, proto je v přejatých slovech nejednotný
cyklista, cyklus vs. cirkus, citron
riskovat, triko vs. rytmus
historie vs. hydrolýza, hydroxid
archiv, architekt vs. brachyblasty
Pravopis i/y často závisí na původu slova či významu předpony/přípony. Vysvětlíme si alespoň tedy rozdíl mezi častými předponami:
- latinské dis‑ = české roz‑/ne‑, opak (disharmonie = nesoulad, dislokace = rozložení, rozmístění),
- řecké dys‑ = zeslabení, porucha (dyslexie = porucha schopnosti číst)
- poly‑ = mnoho
- sym/syn‑ = spolu, s
- ante, anti = vpřed, dopředu, proti něčemu (antedatovat = opatřit dřívějším datem, anticipovat = předjímat, antikoncepce = (ochrana) proti početí)
- bi‑, di‑ = dva (difluorid kyslíku = sloučenina kyslíku a 2 molekul flóru)
Délka samohlásek
Dlouhou samohlásku píšeme tam, kde ji i jasně dlouze vyslovujeme.
fáze, génius, vitrína, fólie, túra, kúra, skútr
Dlouze i krátce můžeme psát slova, jejichž výslovnost kolísá.
citron i citrón, vagon i vagón, vitamin i vitamín, drogerie i drogérie
Krátkou samohlásku píšeme ve slovech obsahujících di, ti, ni nebo příponu ‑ura.
lokomotiva, recidiva, kultura
‑ie vs. ‑ije
Pokud základ slova nekončí na ‑j, píšeme na konci slova vždy ‑ie.
pes vyje vs. provincie, agonie, Persie
