Pravopis přejatých slov

Zde neexistují jednoduchá pravidla. Některá slova si zachovávají původní pravopis, jiná se počeštila a jejich pravopis se upravil.

Psaní s/z v přejatých slovech

• U mnohých slov je možná psaná varianta se s i z, avšak jen málokdy jsou tyto varianty stylisticky rovnocenné. V následujících pravidlech tedy uvádíme pouze pravidla pro základní (tj. bezpříznakovou) a nejčastěji užívanou podobu slov.

• Pouze z píšeme:

  • Ve slovech, kde se spisovně vyslovuje [z] (dezinfekce, epizoda, filozofie, univerzita, prezident).

• Varianty se s i z jsou možné a stylisticky rovnocenné:

  • ve slovech končících na -nz/-ns, -rz/-rs, -lz/-ls a slovech jim příbuzných (komparz i kompars, pulz i puls, pulzovat i pulsovat, diskurz i diskurs, diskurzivní a diskursivní).

• Pouze s píšeme:

  • ve slovech s nepočeštěným pravopisem (laser, design),
  • ve slovech s latinskou předponou dis-/di- (diskvalifikovat, disproporce, distribuce, disonance),
  • ve slovech s řeckou předponou dys- (dyslexie, dysfunkce),
  • ve slovech, kde se spisovně vyslovuje pouze [s] (dres, komise, agrese, disident).

Zde neexistují jednoduchá pravidla. Zkusíme si tedy alespoň něco říct k jednolivým jevů, s nimiž se v této problematice můžeme setkat.

Psaní i/y

• V cizích slovech vyslovujeme často [dy, ty, ny], ale píšeme di, ti, ni (diktát, motiv, penicilin, diskuze, perspektiva), ve slovech zcela zdomácnělých, ale píšeme dy, ty, ny bez ohledu na původ slova (krokodýl, tygr, inženýr, blondýna).
• Pravopis po souhláskách r, c, k, h, ch se řídí původním pravopisem slova, proto je v přejatých slovech nejednotný (cyklista, cyklus vs. cirkus, citron; riskovat, triko vs. rytmus; historie vs. hydrolýza, hydroxid; archiv, architekt vs. brachyblasty).

• Pravopis i/y často závisí na původu slova či významu předpony/přípony. Vysvětlíme si alespoň tedy rozdíl mezi častými předponami:

  • latinské dis- = české roz-/ne-, opak (disharmonie = nesoulad, dislokace = rozložení, rozmístění),
  • řecké dys- = zeslabení, porucha (dyslexie = porucha schopnosti číst)
  • poly- = mnoho
  • sym/syn- = spolu, s
  • ante, anti = vpřed, dopředu, proti něčemu (antedatovat = opatřit dřívějším datem, anticipovat = předjímat, antikoncepce = (ochrana) proti početí),
  • bi-, di- = dva (difluorid kyslíku = sloučenina kyslíku a 2 molekul flóru).

Délka samohlásek

• Dlouhou samohlásku píšeme tam, kde ji i jasně dlouze vyslovujeme (fáze, génius, vitrína, fólie, túra, kúra, skútr).
• Dlouze i krátce můžeme psát slova, jejichž výslovnost kolísá (citron i citrón, vagon i vagón, vitamin i vitamín, drogerie i drogérie).
• Krátkou samohlásku píšeme ve slovech obsahujících di, ti, ni nebo příponu -ura (lokomotiva, recidiva, kultura).

-ie vs. -ije

• Pokud základ slova nekončí na -j, píšeme na konci slova vždy -ie (pes vyje vs. provincie, agonie, Persie).

V českých slovech píšeme po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y. U písmen D, T, N volíme písmeno podle výslovnosti.

Ve přejatých slovech ovšem tato pravidla nemusí platit. Mezi tyto výjimky patří mnoho dnes běžně používaných slov a není snadné poznat, které slovo je českého původu a které přejaté.

Měkké I po tvrdých souhláskách píšeme například v následujících případech:

• H: historie, hitparáda
• CH: orchidej, architekt
• K: kino, kiwi
• R: triko, princezna, turistika, experiment, mandarinka, Kristus, Británie, Marie

V následujících případech vyslovujeme tvrdě, ale píšeme měkké I:

• D: medicína, dinosaurus, tradice, diktát
• T: lokomotiva

Psaní tvrdého Y po měkkých souhláskách nastává v přejatých slov po písmenu C: cylindr, cyklista, encyklopedie.

Pozor také na stejně znějící slova s různým významem: tip (odhad, rada, doporučení) vs. typ (druh, model).