Stavba slov – 3. třída (3. ročník)

Samohlásky

• Jsou tóny (dají se samostatně zpívat nebo křičet).
• V češtině jich máme 5: a, e, i (y), o, u.
• Mohou být krátké i dlouhé (á, é, í/ý, ó, ů/ú).

Souhlásky

• Jsou šumy (nedají se pořádně zakřičet).
• V češtině je to zbytek abecedy: b, c, d, ď, f, g, h, ch, j, k, l, m, n, ň, p, q, r, ř, s, š, t, ť, v, w, x, z, ž.

Slabikotvorné R a L

• Souhlásky R a L jsou slabikotvorné pouze ve slabikách, kde chybí samohláska: vlk, mr-kev, smrk, kr-ko-vič-ka, dr-voš-těp, hr-nec.

Člověk automaticky slabikuje správně, když slovo nahlas vyslovuje. Abychom si uvědomili slabiky ve slově, stačí tedy slovo vyslovit nahlas a tlesknout na každou slabiku (př. koč-ka, te-le, pes).

Může se také hodit znát pár pravidel:

1. Slabiku může tvořit libovolný počet písmen:
   • koč-ka = 3 písmena + 2 písmena,
   • pštros = 6 písmen,
   • o-ves = 1 písmeno + 3 písmena,
   • scvrn-kl = 5 písmen + 2 písmena.
2. Slabiku může tvořit:
   • 1 samohláska (a, e, i, o, u): A-li-ce, e-lek-tri-ka, ú-nor, o-rel, Iva,
   • kombinace souhlásky/souhlásek a samohlásky/samohlásek: krá-va, ho-tel, ško-la, mou-ka, au-to, gauč,
   • souhláska/souhlásky a slabikotvorné r nebo l: vlk, mr-kev, smrk, kr-ko-vič-ka, dr-voš-těp, hr-nec.

Kořen slova

• Nese základní význam slova.
• Je to největší společná část všech slov příbuzných (průlet, letiště, letadlo, zálet).
• Je to jádro slova, na které se věší předpony a přípony, které zužují nebo upřesňují význam slova (hra, vý-hra, hra-vý, hra-čk-a, vy-hra-n-ý).
• Na rozdíl od předpony, přípony a koncovky je přítomen v každém slově.
• Někdy se v různých tvarech slova či ve slovech příbuzných může podoba kořene nepatrně měnit: pes bez psa (z kořene vypadlo -e-), hra – hráč, Praha –⁠ pražský (h se kvůli výslovnosti změkčilo na ž).

Jak postupovat při určování kořene?

1. Řekneme si několik slov příbuzných k danému slovu (výstavba –⁠ stavět, stavebnice, postavit).
2. Podíváme se, kterou největší část mají všechna slova společnou (stav). A máme kořen slova.

Pozor, nepleťte si pojmy:

Příklad: učitel – kořen slova: uč, ale základ slova: učit.

Slovo je sestavené z předpony, kořenu, přípony a koncovky. Ne vždy se ale skládá z těchto všech částí. V každém slově se nachází pouze kořen.

Kořen slova

• Nese základní význam slova.
• Je to největší společná část všech slov významově příbuzných (průlet, letiště, letadlo, zálet).
• Je to jádro slova, na které se věší předpony a přípony, které zužují nebo upřesňují význam slova (hra, vý-hra, hra-vý, hra-čk-a, vy-hra-n-ý).
• Jak ho určit? Řekneme si několik slov příbuzných. Podíváme se, kterou největší část mají společnou. A ta je kořen slova.

Předpona

• Je část slova umístěná před kořenem.
• Upřesňuje význam slova.
• zá-pis, ú-pis, před-pis
• Jak ji určit? Nejprve určíme kořen slova a to, co se nachází před ním, je předpona. Předpon může být v jednom slově i více (nej-ne-o-vladatelnější).

Koncovka

• Je umístěna na úplném konci slova (až za příponou, pokud přípona ve slově je).

• Koncovky máme:

  • pádové (kočk-a, bez kočk-y, ke kočc-e, vídím kočk-u, volám kočk-o!, o kočc-e, s kočk-ou),
  • rodové (dělal-⌀, dělal-a, dělal-o, mlad-ý, mlad-á, mlad-é, ukraden-⌀, ukraden-a, ukraden-o),
  • osobní (dělá-m, dělá-š, dělá-⌀, dělá-me, dělá-te, dělaj-í, dělej-⌀!, dělej-me!, dělej-te!),
  • infinitivní (děla-t, uči-t, pí-t).
• Koncovka může někdy chybět (nesen-⌀, dělá-⌀), jindy může být připojena přímo ke kořeni, jindy k příponě. Vždy se ale v různých tvarech mění, na rozdíl od přípony.

• Jak ji určit? Zkusíme slovo vyskloňovat/vyčasovat a vše, co se bude měnit, je koncovka (domky, bez domků, k domkům). Koncovku je dobré určit dřív než příponu.

Přípona

• Je část slova připojená za kořen slova.
• Upřesňuje význam slova.
• vin-ík, vin-ice, vin-n-ý, vin-i-t
• Jak ji určit?
  • Nejdřív musíme znát kořen slova.
  • Poté zjistíme, zda je ve slově koncovka a případně ji určíme.
  • Zbude-li něco mezi kořenem a koncovkou, je to přípona. Ve slově může být přípon více (knih-ař-sk-ý).