Větné členy

Podmět a přísudek spolu tvoří tzv. základní skladební dvojici. Nesou jádro informace obsažené ve větě.

Podmět

Pro podmět platí:

• Je vždy v 1. pádě.
• Může být vyjádřen: kterýmkoli slovním druhem.
• Ptáme se na něj: Kdo, co? (Na stromě rostou jablka. Kdo, co roste na stromě? Jablka.)

Druhy podmětu:

1. Vyjádřený: je ve větě vyjádřen slovně. (Pavlína spí.)
2. Nevyjádřený: není ve větě vyjádřen, ale víme, o koho/co se jedná. (Chceš [ty] kousek čokolády?)
3. Všeobecný: není ve větě vyjádřen a ani netušíme, o koho přesně se jedná. (V televizi dávali [oni] film.)

Přísudek

Pro přísudek platí:

• Vyjadřuje činnost nebo stav podmětu.
• Může být vyjádřen: slovesem, slovesem a zvratným zájmenem se/si, několika slovesy, slovesem a přídavným/podstatným jménem.
• Ptáme se na něj: Co dělá podmět? (Na stromě rostou jablka. Co dělají jablka? Rostou.)

Druhy přísudku:

1. slovesný: obsahuje sloveso v určitém tvaru, dělí se na:
   1. slovesný jednoduchý: tvoří ho 1 sloveso v určité osobě, čase atd. (Kočka leze dírou. Zítra nebude pršet.)
   2. slovesný složený: tvoří ho způsobové (muset, moci, smět, mít, chtít) nebo fázové (začít, začínat, zůstat, zůstávat, přestat, přestávat) sloveso + infinitiv. (Kočka chce prolézt dírou. Zítra nemá pršet.)
2. jmenný se sponou (slovesně-jmenný): tvoří ho sponové sloveso (být, bývat, stát se, stávat se) + přídavné nebo podstatné jméno. (Kočka je líná. Pavel se stal expertem na předpovídání počasí.)
3. jmenný: tvoří ho pouze podstatné nebo přídavné jméno, sponové sloveso chybí. (Sliby chyby. = Sliby [jsou] chyby. Průjezd zakázán. = Průjezd [je] zakázán.)
4. citoslovečný: tvoří ho citoslovce. (Pes hop přes plot. Anička bác do kaluže.)

Předmět

• Může být ve všech pádech kromě 1. a 5. pádu.
• Závisí na slovese nebo přídavném jméně.
• Může být vyjádřen: podstatným jménem, zájmenem nebo slovesem v infinitivu.
• Ptáme se na něj: všemi pádovými otázkami kromě otázek 1. a 5. pádu. (Markéta utrhla Lucii ze stromu jablko. Koho, co utrhla Markéta? Jablko (předmět ve 4. pádě). Komu, čemu Markéta utrhla jablko? Lucii (předmět ve 3. pádě).

Předmět se časo zaměňuje s podmětem. Abychom je rozlišili, je třeba se na každý z nich správně zeptat.

Pro přívlastek platí:

• Blíže určuje podstatné jméno.
• Může být vyjádřen: podstatným jménem, přídavným jménem, zájmenem, číslovkou, slovesem v infinitivu.
• Ptáme se na něj: Jaký? Který? Čí? (Kvetoucí strom → jaký strom?)

Druhy přívlastku:

1. Přívlastek shodný
   • Shoduje se s podstatným jménem v pádě, čísle a rodě,
   • většinou stojí před podstatným jménem,
   • často je vyjádřen přídavným jménem, zájmenem nebo číslovkou.
   • Příklady: Velký pes leze malým oknem. Naše kočka leze dírou. Tři čuníci jdou.
2. Přívlastek neshodný
   • Neshoduje se s podstatným jménem ani v pádě, ani v čísle, ani v rodě,
   • obvykle stojí za podstatným jménem,
   • často je vyjádřen podstatným jménem nebo slovesem v infinitivu, někdy i příslovcem.
   • Příklady: Dostal jsem buchtu od babičky. Měl jsem chuť spát. Podívej se na ten obraz vlevo.

Pro příslovečné určení platí:

• Vyjadřuje okolnosti děje nebo stavu.
• Ptáme se na něj: Kde? Kdy? Jak? Proč? Za jakým účelem? Z jaké příčiny? Za jakých podmínek? atd. (V létě na stromě rostla jablka. Kdy na stromě rostla jablka? V létě. Kde rostla v létě jablka? Na stromě.)

Druhy příslovečného určení (PU):

1. PU místa
   • Ptáme se na něj: Kde? Odkud? Kudy? Kam?
   • Pes vlezl do boudy. Kam vlezl pes? Do boudy.
2. PU času
   • Ptáme se na něj: Kdy? Odky? Dokdy? Jak často? Jak dlouho?
   • Včera jsem přišla pozdě. Kdy jsem přišla pozdě? Včera.
3. PU způsobu
   • Ptáme se na něj: Jak? Jakým způsobem?
   • Vypadalo to hezky. Jak to vypadalo? Hezky.
4. PU míry
   • Ptáme se na něj: Do jaké míry? Jak moc? Nakolik?
   • Vypadalo to docela hezky. Jak moc hezky to vypadalo? Docela.
5. PU příčiny
   • Ptáme se na něj: Z jaké příčiny? Proč?
   • Kvůli dešti nešli na výlet. Proč nešli na výlet? Kvůli dešti.
6. PU účelu
   • Ptáme se na něj: Za jakým účelem?
   • Připili si na zdraví. Za jakým účelem? Na zdraví (aby byli zdraví).
7. PU podmínky
   • Ptáme se na něj: Za jakých podmínek?
   • Za deště nikam nepůjdu. Za jakých podmínek nikam nepůjdu? Za deště.
8. PU přípustky
   • Ptáme se na něj: I přes co? Navzdory čemu?
   • Navzdory dešti šli ven. Navzdory čemu šli ven? Navzdory dešti.

Doplněk závisí na 2 členech: na slovesu (přísudku) a zároveň na podstatném jméně nebo případně zájmeně (většinou podmětu nebo předmětu).

Ptáme se na něj: Jaký? Jako kdo? Jako co? Jak? Kým, čím? atd.

Příklady:

• Nechal limonádu nedopitou. Jaká byla limonáda? Nedopitá. Jak ji nechal? Nedopitou.
• Otec byl zvolen prezidentem. Kým byl otec? Prezidentem. Kým byl zvolen? Prezidentem.
• Pavel viděl Josefa unaveného. Jaký byl Josef? Unavený. Jak Pavel Josefa viděl? Unaveného.
  • Pozor na pořádek slov ve větě! Kdyby věta zněla Pavel viděl unaveného Josefa., pak by slovo unaveného nebyl doplněk, ale přívlastek shodný.