Zájmena

Zájmena osobní zastupují jména osob/zvířat (např. já, on, vy) nebo názvy věcí (např. ono). Pozor, patří sem i zvratné se/si (např. smál se). Příklady: já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, se.

Zájmena přivlastňovací určují, že někomu něco patří (např. MŮJ pes, JEHO taška). Příklady: můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich, svůj.

Zájmena ukazovací slouží k označení něčeho nebo ukázání na něco (např. TOHLE auto, TA židle). Příklady: ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám.

Zájmena tázací se používají v otázkách pro zjištění nějaké informace (např. KDO to byl? CO chtěl?). Příklady: kdo, co, který, jaký, čí.

Zájmena vztažná připojují vedlejší věty a jsou stejná jako zájmena tázací, navíc zahrnují JENŽ (např. Nevěděl, CO chce). Příklady: kdo, co, který, jaký, čí, jenž.

Zájmena neurčitá vyjadřují neurčitost osoby, věci nebo vztahu. Vznikají přidáním přípon a předpon k zájmenům tázacím (např. To mohl udělat KDOKOLI. Mumlal COSI pod vousy.). Příklady: někdo, leckdo, ledakdo, málokdo, kdosi, kdokoli, každý všechen… (Místo „kdo“ v uvedených zájmenech se může objevit kterékoli z tázacích zájmen. Vzniknou pak tedy složeniny jako: kterýkoli, ledaco, čísi…).

Zájmena záporná vyjadřují, že daná osoba, věc, zvíře nebo děj neexistuje (např. NIKDO nepřišel. NIC neviděl.). Příklady: nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný.