Zdvojené hlásky

Dvě n se píšou u přídavných jmen odvozených příponou -ní, -ný od podstatných jmen, jejichž kořen končí na n nebo ň a ve slovech od nich odvozených: den – denní, okno – okenní, holeň – holenní, cena – cenný, cennost.

Jedno n se píše u přídavných jmen odvozených příponou -í od jmen pojmenovávajících zvířata, jejichž kořen končí na -n: havraní, kuní, sloní.

Jedno n se píše ve slovech odvozených příponami -ík, -ice, -ina, -ěný:

• -ík: ceník, deník,
• -ice: vinice, okenice,
• -ina: pevnina, hodina,
• -ěný: vlněný, hliněný, skleněný.

Chytáky a těžké příklady:

• ranní noviny, ale raný (ve smyslu časný)
• vina, vinen, vinný,
• víno, vinný hrozen, vinice,
• panna, panenka,
• Anna, Anička,
• Jablonné nad Orlicí.

Pravopis související s předponou

• Zdvojit musíme, pokud předpona končí na stejné písmeno, jakým začíná kořen slova (rozzuřit, oddělit, bezzubý).
• Pokud písmeno nezdvojíme, může se změnit význam slova (př. nejasnější = méně jasné vs. nejjasnější = nejvíc jasné).

Pravopis souvesející s příponou -ský/-ští

Zde je psaná podoba složitější, protože někdy se vzniklá sklupina souhlásek zachovává, občas dochází v rámci slova k její změně a jindy k jejímu zjednodušení.

1. Skupina souhlásek se zachovává, končí-li základové slovo na:
   • ž + -ský/-ští → pařížský, pařížští,
   • š + -ský/-ští → krkonošský, krkonošští,
   • č + -ský/-ští → haličský, haličští,
   • z + -ský/-ští → francouzský, francouzští.
2. Poslední souhláska základového slova se kvůli výslovnosti mění, končí-li slovní základ na:
   • h se mění na ž + -ský/-ští → Praha, pražský, pražští,
   • ch se mění na š + -ský/-ští → černoch, černošský, černošští.
3. Skupina souhlásek se zjednodušuje, končí-li základové slovo na:
   • s + -ský/-ští = -ský/-ští → Rus, ruský, ruští,
   • c + -ský/-ští = -cký/-čtí → Olomouc, olomoucký, olomoučtí,
   • k + -ský/-ští = -cký/-čtí → otrok, otrocký, otročtí.

Vystupňované přídavné jméno vs. sloveso v přítomném čase?

• Tvary 2. stupně přídavného jména a slovesa v přítomném čase se často liší právě zdvojením písmena u přídavného jména. (Můj svetr je sušší než tvůj. vs. Martina suší prádlo.)
• Končí- li kořen přídavného jména v základním tvaru na -ch, -s:
  • ch se mění na š + -ší → suchý, sušší, nejsušší,
  • s se mění na š + -ší → vysoký, vyšší, nejvyšší.
• Končí-li kořen přídavného jména v základním tvaru na -k:
  • k + -ší = -čí → měkký, měkčí, nejměkčí.

Zdvojování souhlásky v 6. pádu přivlastňovacích přídavných jmen:

• Pokud jsou v názvu osoby/bytosti, jíž přivlastňujeme, vedle sebe souhlásky -čk-, dochází ke zdvojení:
  • Příklady: tetička → tetiččino, kukačka → kukaččino/kukaččí, babička → babiččin.

Nejdříve je třeba najít kořen slova nebo slovotvorný základ a podle potřeby určit předponu/příponu.

• Příklad: Rozsypat: kořen -syp-, předpona roz- → předpona ro- neexistuje, proto píšeme rozsypat (zs).

Pravopis související s předponou

• Předpony nad-, pod-, před-, ob-, od-, roz-, bez- se v psané podobě nemění, mění se pouze ve výslovnosti (př. píšeme podkova, ale vyslovujeme [potkova]).
• Pokud předpona končí stejnou souhláskou, jakou začíná kořen, píšeme 2 stejné souhlásky vedle sebe (př. rozzuřit, oddělit, bezzubý).

Pravopis souvesející s příponou

Zde je psaná podoba složitější, protože někdy se vzniklá sklupina souhlásek zachovává, občas dochází v rámci slova k její změně a jindy k jejímu zjednodušení. Jak to funguje v praxi si ukážeme na příponách -ský/-ští.

1. Skupina souhlásek se zachovává, končí-li základové slovo na:
   • ž + -ský/-ští → pařížský, pařížští,
   • š + -ský/-ští → krkonošský, krkonošští,
   • č + -ský/-ští → haličský, haličští,
   • z + -ský/-ští → francouzský, francouzští.
2. Poslední souhláska základového slova se kvůli výslovnosti mění, končí-li slovní základ na:
   • h se mění na ž + -ský/-ští → Praha, pražský, pražští, -ch se mění na š + -ský/-ští → černoch, černošský, černošští.
3. Skupina souhlásek se zjednodušuje, končí-li základové slovo na:
   • s + -ský/-ští = -ský/-ští → Rus, ruský, ruští,
   • c + -ský/-ští = -cký/-čtí → Olomouc, olomoucký, olomoučtí,
   • k + -ský/-ští = -cký/-čtí → otrok, otrocký, otročtí.
4. Pokud je slovo vznikne ze slova končícího na -berg/-berk, -burg/-burk nebo -inky, pak koncové -g/-k odpadá:
   • Norimberk→ norimberský, Hamburg→ hamburský, Helsinky→ helsinský.

Uvedené změny fungují i u ostatních předpon:

• Př. ptactvo (pták + -stvo → k se změní kvůli výslovnosti na c a dojde ke zjednodušení skupiny na -ctvo).

Končí-li slovní základ na kteroukoli jinou souhlásku, přidáme k němu pouze předponu a ke změnám nedochází:

• Př. lidstvo (lid + -stvo), rostlinstvo (rostlina + -stvo).