Pravopis odvozený od stavby slova

Dvě n se píšou u přídavných jmen odvozených příponou -ní, -ný od podstatných jmen, jejichž kořen končí na n nebo ň a ve slovech od nich odvozených: den – denní, okno – okenní, holeň – holenní, cena – cenný, cennost.

Jedno n se píše u přídavných jmen odvozených příponou -í od jmen pojmenovávajících zvířata, jejichž kořen končí na -n: havraní, kuní, sloní.

Jedno n se píše ve slovech odvozených příponami -ík, -ice, -ina, -ěný:

• -ík: ceník, deník,
• -ice: vinice, okenice,
• -ina: pevnina, hodina,
• -ěný: vlněný, hliněný, skleněný.

Chytáky a těžké příklady:

• ranní noviny, ale raný (ve smyslu časný)
• vina, vinen, vinný,
• víno, vinný hrozen, vinice,
• panna, panenka,
• Anna, Anička,
• Jablonné nad Orlicí.

• Jako první si určíme kořen slova a předponu.
• Zdvojit musíme, pokud předpona končí na stejné písmeno, jakým začíná kořen slova (rozzuřit, oddělit, bezzubý).
• Pokud písmeno nezdvojíme, může se změnit význam slova (nejasnější = méně jasné vs. nejjasnější = nejvíc jasné).

Chytáky a těžké příklady:

• EU je stále nejednotnější (čím dál méně jednotná).
• leccos si myslet (podobně jako leckdo, lecjaký)
• nejedovaté látky (nejsou jedovaté)
• žádná práce není podružná
• poddolovaný terén

Pro hláskovou změnu a zdvojování souhlásek na hranici kořene a předpony neexistuje jedno obecné pravidlo. Záleží na tom, o které slovo se zrovna jedná. Vždy ale můžeme zkusit vyjít z následujících kategorií:

Vystupňované přídavné jméno vs. sloveso v přítomném čase

• Tvary 2. stupně přídavného jména a slovesa v přítomném čase se často liší právě zdvojením písmena u přídavného jména.
  • Můj svetr je sušší než tvůj. vs. Martina suší prádlo.
• Končí- li kořen přídavného jména v základním tvaru na -ch, -s:
  • ch se mění na š + -ší → suchý, sušší, nejsušší
  • s se mění na š + -ší → vysoký, vyšší, nejvyšší

2. stupeň přídavných jmen: kdy psát -š- a kdy -č-?

• Písmeno -š- píšeme ve většině případů.
• Písmeno -č- píšeme pouze u malé skupiny přídavných jmen, které splňují obě následující kritéria: a) mají právě 2 slabiky, b) v základním tvaru jejich základ končí na -k-. Příklady: hebký – hebčí, tenký – tenčí, měkký – měkčí.

Zdvojování souhlásky v 6. pádu přivlastňovacích přídavných jmen:

• Pokud jsou v názvu osoby/bytosti, jíž přivlastňujeme, vedle sebe souhlásky -čk-, dochází ke zdvojení.
• Příklady: tetička → tetiččino, kukačka → kukaččino/kukaččí, babička → babiččin.

Zdvojování souhlásky v 1. osobě mn. čísla slovesa v rozkazovacím způsobu

• Končí-li rozkazovací způsob slovesa 2. osoby jedn. čísla (ty) na -m, musíme ve tvaru 1. osoby množ. čísla (my) souhlásku zdvojit.
• Příklady: uvědom si → uvědomme si, zlom → zlomme.

Pozor na rozdíly mezi slovy, které se liší pouze zdvojením písmene: - pece (na pečení) vs. v pecce (pecka) - raci (korýši) vs. racci (ptáci) - face (anglicky tvář) vs. facce (3. pád slova facka)

Je třeba najít základové slovo (tj. slovo, ze kterého nejspíš vzniklo zkoumané slovo). Příklady:

• pirátství → základové slovo je pirát, jasně v něm vidím/slyším -t, proto ve slově pirátství píšu -ts-, ne -c-, které ve slově slyším, když ho vyslovuji.
• dědictví → základové slovo je dědic, jasně v něm vidím/slyším -c, proto ve slově dědictví píšu -c-, ne -ts-.

Poznámka ke slovům zakončeným na -stvo, -ctvo, -ství, -ctví: Pozor na slova, jejichž slovotvorný základ (ta část, kterou mají společnou se základovým slovem) končí na -k:

• ptactvo (pták + -stvo → k se změní kvůli výslovnosti na c a dojde ke zjednodušení skupiny na -ctvo).

Končí-li slovotvorný základ na kteroukoli jinou souhlásku, přidáme k němu pouze příponu a ke změnám nedochází:

• lidstvo (lid + -stvo), rostlinstvo (rostlina + -stvo).

Zde je psaná podoba složitější, protože někdy se vzniklá skupina souhlásek zachovává, občas dochází v rámci slova k její změně a jindy k jejímu zjednodušení.

1. Skupina souhlásek se zachovává, končí-li základové slovo na:
   • ž + -ský/-ští → pařížský, pařížští,
   • š + -ský/-ští → krkonošský, krkonošští,
   • č + -ský/-ští → haličský, haličští,
   • z + -ský/-ští → francouzský, francouzští.
2. Poslední souhláska základového slova se kvůli výslovnosti mění, končí-li slovní základ na:
   • h se mění na ž + -ský/-ští → Praha, pražský, pražští,
   • ch se mění na š + -ský/-ští → černoch, černošský, černošští.
3. Skupina souhlásek se zjednodušuje, končí-li základové slovo na:
   • s + -ský/-ští = -ský/-ští → Rus, ruský, ruští,
   • c + -ský/-ští = -cký/-čtí → Olomouc, olomoucký, olomoučtí,
   • k + -ský/-ští = -cký/-čtí → otrok, otrocký, otročtí.
4. Pokud slovo vznikne ze slova končícího na -berg/-berk, -burg/-burk nebo -inky, pak koncové -g/-k odpadá:
   • Norimberk→ norimberský, Hamburg→ hamburský, Helsinky→ helsinský.