Slova cizího původu

V českých slovech píšeme po měkkých souhláskách (c, j, ž, š, č, ř, ď, ť, ň) vždy měkké I. Po tvrdých souhláskách (h, ch, k, r, d, t, n) píšeme vždy tvrdé Y. U písmen D, T, N volíme písmeno podle výslovnosti.

Ve přejatých slovech ovšem tato pravidla nemusí platit. Mezi tyto výjimky patří mnoho dnes běžně používaných slov a není snadné poznat, které slovo je českého původu a které přejaté.

Měkké I po tvrdých souhláskách píšeme například v následujících případech:

• H: historie, hitparáda
• CH: orchidej, architekt
• K: kino, kiwi
• R: triko, princezna, turistika, experiment, mandarinka, Kristus, Británie, Marie

V následujících případech vyslovujeme tvrdě, ale píšeme měkké I:

• D: medicína, dinosaurus, tradice, diktát
• T: lokomotiva

Psaní tvrdého Y po měkkých souhláskách nastává v přejatých slov po písmenu C: cylindr, cyklista, encyklopedie.

Zde neexistují jednoduchá pravidla. Zkusíme si tedy alespoň něco říct k jednotlivým jevům, s nimiž se v této problematice můžeme setkat.

Psaní i/y

V cizích slovech vyslovujeme často [dy, ty, ny], ale píšeme di, ti, ni.

diktát, motiv, penicilin, diskuze, perspektiva

Ve slovech zcela zdomácnělých píšeme dy, ty, ny bez ohledu na původ slova.

krokodýl, tygr, inženýr, blondýna

Pravopis po souhláskách r, c, k, h, ch se řídí původním pravopisem slova, proto je v přejatých slovech nejednotný

Zde neexistují jednoduchá pravidla. Některá slova si zachovávají původní pravopis, jiná se počeštila a jejich pravopis se upravil.

Psaní s/z v přejatých slovech

• U mnohých slov je možná psaná varianta se s i z, avšak jen málokdy jsou tyto varianty stylisticky rovnocenné. V následujících pravidlech tedy uvádíme pouze pravidla pro základní (tj. bezpříznakovou) a nejčastěji užívanou podobu slov.

• Pouze z píšeme:

  • Ve slovech, kde se spisovně vyslovuje [z] (dezinfekce, epizoda, filozofie, univerzita, prezident).

• Varianty se s i z jsou možné a stylisticky rovnocenné:

  • ve slovech končících na ‑nz/‑ns, ‑rz/‑rs, ‑lz/‑ls a slovech jim příbuzných (komparz i kompars, pulz i puls, pulzovat i pulsovat, diskurz i diskurs, diskurzivní a diskursivní).

• Pouze s píšeme:

  • ve slovech s nepočeštěným pravopisem (laser, design),
  • ve slovech s latinskou předponou dis‑/di‑ (diskvalifikovat, disproporce, distribuce, disonance),
  • ve slovech s řeckou předponou dys‑ (dyslexie, dysfunkce),
  • ve slovech, kde se spisovně vyslovuje pouze [s] (dres, komise, agrese, disident).