Čárky ve větě jednoduché: přívlastek, přístavek

Přejít ke cvičením na toto téma »

Přívlastek

  • Čárkou se odděluje, pokud jde o přívlastek volný (nezužuje význam řídícího podstatného jména, spíše ho vysvětluje či doplňuje a může se vynechat, aniž se změní smysl věty).
  • Čárkou se neodděluje přívlastek těsný (zužuje nebo specifikuje význam řídícího podstatného jména, pokud by se vynechal, změnil by se smysl věty).

Přístavek

  • Jeho funkcí je pojmenovat jiným způsobem totéž, co předcházející větný člen.
  • Základem přístavkového spojení je nejčastěji podstatné jméno nebo zájmeno.
  • Oddělujeme ho čárkou z obou stran. Pokud ale přístavek vyjadřuje funkci/titul/zaměstnání a následuje vlastní jméno osoby, pak přístavek čárkou neoddělujeme.

Jak přívlastek volný/těsný či přístavek určit ve větě?

  • Přineste si materiál potřebný k výrobě dřevěné loďky. Jaký materiál? Ten, který je potřebný k výrobě loďky. Ne jakýkoliv materiál. Přívlastek tedy specifikuje slovo materiál a nelze ho z věty vypustit, protože by se změnila informace. Jde tím pádem o přívlastek těsný.

  • Nakladatelství Paseka, založené 9. prosince 1989, se inspirovalo dílem Josefa Váchala. Jaké nakladatelství Paseka? Na tuto otázku nemá smysl odpovídat „to, které bylo založené 9. prosince 1989“, protože nakladatelství Paseka je jen jedno. Tím pádem víme, že informace o založení je jen doplňková. Jedná se tedy o přívlastek volný.

  • Marcela Velící, paní ředitelka, se rozzlobila. Kdo se rozzlobil? Marcela Velící. Stejně tak můžeme na otázku odpovědět „paní ředitelka“. To znamená, že Marcela Velící a paní ředitelka označují tutéž osobu. Jedná se tedy o přístavek. A protože je ve větě nejprve její jméno a pak až zaměstnání/funkce, přístavek oddělíme čárkou. Srovnejte s následující větou.

  • Paní ředitelka Marcela Velící se rozzlobila. Kdo se rozzlobil? Paní ředitelka. Stejně tak můžeme na otázku odpovědět „Marcela Velící“. To znamená, že Marcela Velící a paní ředitelka označují tutéž osobu. Jedná se opět o přístavek. A protože je ve větě nejprve zaměstnání/funkce a pak až vlastní jméno, přístavek neoddělíme čárkou.

  • Lidé žijící na vesnici jsou přívětivější. Jací lidé jsou přívětivější? Ti, kteří žijí na vesnici. Ne všichni lidé. Přívlastek tedy specifikuje slovo lidé a nelze ho z věty vypustit, protože by se změnila informace. Jde tím pádem o přívlastek těsný.

  • Koloseum, vystavěné v letech 70–⁠80 n.l., je dosud ikonou římské architektury. Jaké Koloseum je ikonou římské architektury? Na tuto otázku opět nemá smysl odpovídat „to, které bylo vystavěné v letech 70–⁠80 n. l.“, protože římské Koloseum je jen jedno. Tím pádem víme, že informace o založení je jen doplňková. Jedná se tedy o přívlastek volný.

  • Slovesa, pátý slovní druh, se časují. Co se časuje? Slovesa. Stejně tak můžeme na otázku odpovědět „pátý slovní druh“. To znamená, že slovesa a pátý slovní druh označují totéž. Jedná se tedy o přístavek. A protože zde není žádné vlastní jméno ani funkce/zaměstnání, oddělujeme přístavek čárkou z obou stran.

  • Jedná se o film natočený na motivy pohádky O Otesánkovi. O jaký film se jedná? O ten, který byl natočený na motivy pohádky O Otesánkovi. Nejedná se o jakýkoliv film. Přívlastek tedy specifikuje slovo film a nelze ho z věty vypustit, protože by se změnila informace. Jde tím pádem o přívlastek těsný.

  • Všechny ženy, vdané či svobodné, se musely dostavit na úřad. Jaké všechny ženy se musely dostavit na úřad? Na tuto otázku opět nemá smysl odpovídat „ty, kterou jsou vdané, i ty, které jsou svobodné“, protože všechny ženy jsou prostě všechny bez výjimky. Tím pádem víme, že informace o tom, jestli jsou svobodné či vdané, je navíc. Jedná se tedy o přívlastek volný.

  • Oběd uvařili oba, Kuba i Pepík. Kdo uvařil oběd? Kuba i Pepík. Stejně tak můžeme na otázku odpovědět „oba“. To znamená, že oba a Kuba i Pepík označují tytéž osoby. Jedná se tedy o přístavek. A protože oba není funkce/zaměstnání, oddělujeme přístavek čárkou.

Shrnutí

  • Pokud přívlastek rozvíjí podstatné jméno, které je v něčem jedinečné (Koloseum, nakladatelství Paseka, Karel IV.), pak se obvykle jedná o přívlastek volný, protože je informace doplňková. Naopak čím obecnější podstatné jméno přívlastek rozvíjí, tím spíš bude těsný (žáci, materiál).
  • Na přístavek se ptáme kdo, co (v různých pádech), kdežto na přívlastek se ptáme jaký, který, čí.

Čárky ve větě jednoduché: několikanásobné větné členy

Přejít ke cvičením na toto téma »

Výrazy řazené za sebou coby výčet oddělujeme čárkami. Čárka se mezi větnými členy nepíše, pokud jsou spojeny spojkou a, i, nebo, či v poměru slučovacím. V ostatních případech se čárkou oddělují.

Příklady:

  • Šel přes lesy, doly, hory a potoky.
  • Markéta, Broňa, Lucie a Michal jeli na výlet.
  • Maminka, jakož i tatínek se usmívají.
  • Malý, ale hezký park.

Čárky ve větě jednoduché: další případy

Přejít ke cvičením na toto téma »

Čárku ve větě jednoduché využíváme také v následujících případech.

Oslovení

  • Z jedné strany, pokud je na začátku nebo na konci věty: Milý tatínku, posílám ti pozdrav z tábora. Vidím tě, Ondro. Ahoj Zdenko, jak se máš?
  • Z obou stran, pokud je uprostřed věty: Říkal jsem ti, Marku, ať to neděláš. Mohl byste mi, pane poslanče, odpovědět?

Vytčený (samostatný) větný člen

  • Je to člen, který je vyčleněný ze základní věty, protože ho chceme zdůraznit.
  • V základní větě na něj odkazuje zájmeno nebo příslovce.
  • Eva, ta se vyzná. nebo Ta se vyzná, ta Eva.
  • Peněz, těch se nenajíš.
  • K moři, tam bych jezdil každý rok.

Částice a citoslovce v následujících případech:

  1. Pokud by mohly fungovat i jako samostatná věta (resp. větný ekvivalent).
  • Jé, to je roztomilé koťátko. (Mohlo by být i: Jé! To je roztomilé koťátko.)
  • Cvak, zavřel jsem uzávěr. (Mohlo by být i: Cvak! Zavřel jsem uzávěr.)
  • Hej, počkejte! (Mohlo by být i: Hej! Počkejte!)
  • Ano, můžete přijít. (Mohlo by být i: Ano! Můžete přijít.)
  • Nebude to tak zlé, snad. (Mohlo by být i: Nebude to tak zlé. Snad.)
  1. Pokud se jedná o citoslovce nebo částice, pomocí nichž navazujeme kontakt.
  • O víkendu pojedeme k babičce, ano?
  • Je tu hezky, že?
  • To se nám to povedlo, viďte?

POZOR, čárkou citoslovce neoddělujeme, pokud nejsou z věty z věty vyčleněny nebo zastávají funkci nějakého větného členu:

  • Žába hop do vody. (hop = přísudek)
  • Hrdlička dělá „cukrú cukrú“. (cukrú cukrú = předmět)

Čárky v souvětí souřadném

Přejít ke cvičením na toto téma »

V souvětí souřadném čárka vždy odděluje jednotlivé věty (podmět + přísudek, podmět + přísudek...) a píše se před spojkou. Výjimku tvoří spojky a, i, nebo, či, před nimi se čárka nepíše, pokud jsou spojované věty v poměru slučovacím. Pokud jsou věty v jiném poměru, píše se čárka i před těmito spojkami. Mezi zdvojenými spojovacími výrazy (ani – ani, buď – nebo, jednak – jednak...) se čárka píše vždy.

Příklady:

  • Seděl na židli a smál se. (poměr slučovací)
  • Ráno nespěchal, a tak mu ujel autobus. (poměr důsledkový)
  • Buď to půjde po dobrém, nebo to půjde po zlém.

Čárky v souvětí podřadném

Přejít ke cvičením na toto téma »

Čárky v souvětí podřadném oddělují větu hlavní od věty vedlejší. Vedlejší věty mohou být uvozeny:

  1. podřadicími spojkami: aby, když, protože, jestliže, -li, pokud, takže, že... 
  2. vztažnými zájmeny: kdo, co, který, jaký, čí, jenž...
  3. příslovci: kam, kde, kdy, jak, proč, dokud, odkud, kamkoliv...

Příklady:

  • Viděl, že je venku hezky.
  • Nevím, kdo to udělal.
  • Šel, kam ho nohy nesly.

Čárky v souvětí: věty vložené

Přejít ke cvičením na toto téma »

Je mnoho možností, jak a kam může být vedlejší věta vložena. Obecně platí, že se odděluje z obou stran čárkami.

Příklady:

  • Pes, který štěká, nekouše. (Jedna věta je roztržená a je do ní vložená věta jiná, která je z obou stran oddělena čárkami. Věta řídící je: Pes nekouše. Vložená věta vedlejší je: který štěká.)
  • Seděl na židli, která neměla opěradlo, a koukal před sebe. (Věta vedlejší vložená mezi dvě věty hlavní.)
  • Protože slyšeli, že bude pršet, zůstali doma. (Věta vedlejší vložená mezi větu vedlejší a větu hlavní.)

Čárky v souvětí s více větami

Přejít ke cvičením na toto téma »

Čárky oddělují jednotlivé věty (podmět + přísudek, podmět + přísudek...). Čárky se píší před spojkami, pokud ve větě jsou. Při psaní čárky je nutno si ujasnit:

  1. jaké jsou jednotlivé věty v souvětí,
  2. jaká je mezi nimi závislost (tzn. věta hlavní a věta vedlejší, 2 věty hlavní, 1 věta hlavní a více vět vedlejších...),
  3. jaký je vztah mezi větami (slučovací – pak se čárka nepíše před spojkami A, I, ANI, NEBO, ČI; jakýkoli jiný vztah – pak se čárka obvykle píše),
  4. ujistit se, jestli není v souvětí nějaká věta vedlejší vložená.

Příklady:

  • Tři sudičky stály nad kolébkou a jedna říkala ostatním, že zapomněla, co dítěti chtěla předpovědět. (4 věty, první 2 jsou věty hlavní ve vztahu slučovacím a pak 2 věty vedlejší uvozené spojkou ŽE a zájmenem CO).

Čárka se před a, i, nebo, či nepíše, pokud jsou věty nebo větné členy v poměru slučovacím. Pokud jsou v jiném poměru, čárka se před nimi píše.

Příklady:

  • Dáš si chleba s medem, nebo s marmeládou? (poměr vylučovací)
  • Posnídáme nejspíš chleba s medem nebo s marmeládou. (Nevylučuje se, můžeme si dát obojí.)

Čárky: speciální případy

Přejít ke cvičením na toto téma »

Oslovení se odděluje čárkou. Přechodník oddělujeme čárkou čárkou pouze tehdy, pokud je rozvitý. Pokud rozvit není, čárka se nepíše. Ve větách s výrazy stejně jako / víc než,... je třeba si hlídat podměty a přísudky. Pokud za spojením nenásleduje věta (tj. podmět + přísudek), nepíše se u stejně jako / více než... čárka.

Příklady:

  • Ty dnes, Markéto, pěkně pracuješ! (oslovení)
  • Měřil stejně jako já. (nenásleduje věta, čárka se nepíše)
  • Měřil stejně, jako jsem měřil já. (následuje věta, čárka se píše)
  • Sedě radostně a vesele, pomrkával po spolužácích.
  • Sedě pískal veselou písničku.

Přímá a nepřímá řeč

Přejít ke cvičením na toto téma »

Přímá řeč

  • Uvádí doslovně to, co mluvčí říká/řekl.
  • V textu se ohraničuje uvozovkami (v češtině „“).
  • Věta uvozovací = věta, která uvádí, kdo nebo za jakých okolností přímou řeč pronesl.
  • Typy zápisu přímé řeči dle pozice věty uvozovací:
    • Věta uvozovací + přímá řeč: Babička se mě zeptala: „Máš hlad?“
    • Přímá řeč + věta uvozovací: „Máš hlad?“ zeptala se mě babička.
    • Začátek přímé řeči + věta uvozovací + pokračování přímé řeči: „Radko,“zavolala na mě babička, „už máš hlad?“

Na co si dát při zápise přímé řeči pozor?

  • Přímá řeč začíná uvozovkami dole („) a končí uvozovkami nahoře (“). Nikdy ne naopak.
  • Interpunkční znaménka (.,!?) píšeme vždy dovnitř uvozovek. („Už jdeš?“ zeptal se Pepa.)
  • Kromě velkého písmena na samém začátku, se při zápisu přímé řeči píše velké písmeno jedině po dvojtečce, jinak se všude píšou písmena malá. (Pepa řekl: „Už jdu!“, „Promiňte,“ omlouvala se Eva, „už to neudělám.“)
  • Pokud je nejdřív přímá řeč a až po ní následuje věta uvozovací, lze přímou řeč zakončit pouze čárkou, vykřičníkem nebo otazníkem. Nikdy ne tečkou. („Nevím,“ odpověděl.)

Neřímá řeč

  • Jen odkazuje na to, co někdo řekl (Řekla, že…, Zeptal se, jestli…).
  • Při převodu přímé řeči na nepřímou se mění osoba, případně způsob a čas.
Přímá řeč Nepřímá řeč
„Máš rád čokoládu?“ zeptal se mě Mirek. Mirek se mě zeptal, jestli mám rád čokoládu.
Ida mě pozvala: „Přijď odpoledne k nám.“ Ida mě pozvala, abych k nim odpoledne přišla.
„To nevadí,“ odpověděl. Odpověděl, že to nevadí.

Číslovky základní, řadové a násobné

  • Základní číslovky (kolik?) se píší zvlášť, pouze pokud mají převrácený slovosled, píší se dohromady: dvacet jedna, tři sta padesát šest, ale jednadvacet, šestapadesát.
  • Za řadovými číslovkami (kolikátý?) píšeme tečku: 5. kapitola, o 8. hodině, skončil 11. (nikdy nezapisujeme 5tá kapitola, o 8‑mé hodině, skončil 11‑tý nebo 11tý apod.).
  • U číslovek násobných (kolikrát? kolikanásobný?) píšeme × bez mezery: 3×, 12krát, 5násobný.

Grafické členění čísel

  • Pokud má číslo víc než 3 místa nalevo či napravo od desetinné čárky, členíme jej po 3 číslicích: 10 000 lidí, 3 500 let, 5 789 000 Kč, 5 600,6 km, 7,235 78 kg.
  • Pokud se jedná o peněžní částku, je možné tisíce oddělit místo mezery tečkou: 578.000 Kč, 8.000.000 €, 4.567,50 Kč.
  • Čtyřciferná čísla můžeme psát mez mezery: 6000 km, 2500 m, 9999 aktivistů.
  • Letopočty píšeme bez mezery: 2020, 1969, 1945, 1620.

Psaní mezer

Mezeru píšeme:

  • mezi číslem a jednotkami či počítanými předměty/bytostmi: 100 km, 4 kg, 5 let, 15 kJ, 13 členů
  • mezi číslem a %, ‰, °C: 12 %, 3 ‰, 25 °C (pozor, jiné je 25°)
  • v zápise matematických příkladů: 5 + 2 = 7; 20 : 5 = 4; 3 × 5 = 15; 8 − 6 = 2
  • v zápise měřítka nebo poměru: v poměru 2 : 1, měřítko 1 : 100 000
  • v zápise rozměrů: místnost o rozměrech 4 × 3 × 2,7 m, plocha o rozměrech 5 × 12 cm

Bez mezery píšeme:

  • zlomky: 1/4 litru, 2/5 pizzy
  • desetinná čísla: 0,5; 5,25; 0,125; 9,567 32
  • znaménka + nebo − vyjadřující kladnou/zápornou hodnotu čísla: +5 °C, −15 °C
  • skóre: ČR porazila Rusko 2:0. Federer porazil Čiliče 3:2 na sety.

Výrazy složené z číslic a slov

  • Pokud číslovku čteme jako přídavné jméno, nepíšeme mezi číslovkou a dalším znakem (%, jednotky atd.) mezeru. Srovnej:
    • stoupání 12 % = stoupání dvanáct procent vs. 12% stoupání = dvanáctiprocentní stoupání
    • 5 kg mouky = pět kilogramů mouky vs. 5kg pytel mouky = pětikilový pytel mouky
    • 12 m provazu = dvanáct metrů provazu vs. 12m provaz = dvanáctimetrový provaz
  • Pokud je slovo složené z číslice a podstatného/přídavného jména či příslovce, neoddělujeme číslici mezerou: 3dveřové auto, 2sedačková lanovka, 40denní půst, 90letý stařík, 8násobek.

  • Pozor, všechny tyto jednoslovné výrazy píšeme bez mezer, bez spojovníku a nevpisujeme do nich koncové ‑ti/‑mi/-tý (5tiletý, 8-midenní)

Zápis data a období

Datum lze zapsat třemi způsoby:

      1. 2005: po tečce píšeme vždy mezeru (4. 12. 1956, 23. 6. 1346, 17. 11. 1989).
  1. 03.05.2005: pokud doplňujeme jednociferné číslice nulou, píšeme za číslicemi tečky, ale den, měsíc a rok od sebe neoddělujeme mezerami. Tento formát se používá zejména v obchodní korespondenci (01.06.2001, 07.11.2010, 25.04.1998, 31.12.2020).
  2. 2005-05-03: číslice značící rok, měsíc a den (v tomto pořadí) oddělujeme spojovníkem bez mezer (1956-12-04, 1346-06-23, 1989-11-17).

Údaje značící časové rozmezí/období zapisujeme pomocí pomlčky:

  1. bez mezer: pokud je pomlčka mezi jednoslovnými výrazy (8–17 hod., květen–září, 20.–40. léta 20. století, 11.–19. února, 16.–31. 1. 2017).
  2. oddělené mezerami z obou stran: pokud je pomlčka mezi víceslovnými výrazy (1. července – 31. srpna 2020, 11. 2. – 19. 4. 2019, 1. 9. 1990 – 30. 6. 1991, 80. léta 19. století – 20. léta 20. století, červen 2019 – leden 2020).

Římské číslice

  • V čísle složeném z více číslic jednotlivé číslice neoddělujeme mezerou: XCIX, MMXX, MDCLXVI.
  • Pokud jde o číslovku řadovou, píšeme za ní tečku: Karel IV., třída VIII. A.

Tečka se obvykle nepíše za měrnými jednotkami (km, l, kg) a za tzv. iniciálovými zkratkami, které se píší velkými tiskacími písmeny a do věty se zapojují jako podstatná jména (OSN, EU). Za grafickými zkratkami slov a titulů se píše tečka.

Jednotky, veličiny, značky měn píšeme bez tečky. Viz příklady:

  • 2 m (metry), 3 km (kilometry), 5 kg (kilogramů), s (dráha), 6 s (sekund), 8 t (tun), 2 l (litry), 9 ha (hektarů), v (rychlost), t (čas)
  • 600 Kč (korun českých), 8 Ft (forintů), 20 € (eur), 500 zł (zlotý), 3 $ (dolary)

POZOR, hodina, minuta a sekunda se značí buď mezinárodními značkami h, min, s (bez tečky), nebo českými zkratkami h., hod., min. (s tečkou): lze napsat 5 h, 5 h. i 5 hod., 5 min i 5 min., pouze sekundy se píší vždy bez tečky (12 s).

Grafické zkratky

  • Píšeme za nimi tečku (pokud je grafická zkratka na konci věty končící tečkou, píšeme tečku jen jednu, ne dvě): Mezi slovní druhy řadíme podstatná jména, zájmena, slovesa atd.
  • Výjimku tvoří zkratky složené z prvního a posledního písmena (poslední slabiky), které se píší bez tečky: cca (circa), fa (firma), fce (funkce), pí (paní), bří (bratří).
  • Příklady:

    • atd. = a tak dále
    • např. = například
    • odd. = oddělení
    • v z. = v zastoupení
    • spol. s r. o. = společnost s ručením omezeným (Srovnejte s jiným zápisem zkratky téhož: s. r. o.)
    • vs. = versus
    • m n. m. = metrů nad mořem (Pozor, první m je bez tečky, protože je to zkratka jednotky metr.)
    • t. r. = tohoto roku

Tituly

  • S velkým písmenem a tečkou píšeme:

    • tituly bakalářského a magisterského studia: Bc., Mgr., Ing.
    • tituly obsahující Dr. (doktor): MUDr.(doktor všeobecného lékařství), MDDr.(doktor zubního lékařství), JUDr. (doktor práv), RNDr. (doktor přírodních věd), ale PharmDr. (doktor farmacie), PhDr. (doktor filozofie), ThDr. (doktor teologie).

    • Pozor, pokud se titul skládá z více slov, pravopis se různí: Ing. arch. (inženýr architekt), ale MgA. (magistr umění), BcA. (bakalář umění).
    • Zvláštní pravopis má i titul Ph.D. (doktor), v němž po první tečce následuje D. bez mezery.

  • S malým písmenem a tečkou píšeme:

    • tituly doc. (docent) a prof. (profesor)
    • zkratky vojenských a policejních hodností: des. (desátník), prap. (praporčík), kpt. (kapitán), pplk. (podplukovník), arm. gen. (armádní generál).

Iniciálové zkratky

  • Tvoří je počáteční písmena slov z víceslovných názvů.
  • Píšeme je velkými písmeny bez teček. Viz příklady:

    • ČR (Česká republika), SRN (Spolková republika Německo), OSN (Organizace spojených národů), EU (Evropská unie), ČT (Česká televize), IČO (identifikační číslo osoby), PC (personal computer), VUT (Vysoké učení technické), ODS (občanská demokratická strana), CHKO (chráněná krajinná oblast), FAQ (frequently asked questions),
    • velikosti oblečení S (small), M (medium), L (large), XL (extra large).
NAPIŠTE NÁM

Nevíte si rady?

Nejprve se prosím podívejte na časté dotazy:

Časté dotazy Návody pro rodiče Návody pro učitele

Čeho se zpráva týká?

Vzkaz Obsah Ovládání Přihlášení Licence