Čtení s porozuměním – 4. třída (4. ročník)

Ležel zajíc na pasece a najednou k němu přišla želva.

„Vsadím se s tebou, že budu u lesa dřív než ty,“ povídá želva zajíci.

„Ty se mnou chceš závodit?“ divil se zajíc. „Vždyť jsi pomalá jako šnek a mě ani nejrychlejší pes nedožene. Ale jak chceš, budeme závodit.“

Tak začal závod. Želva spěchala, jak nejlépe dovedla, ale marná snaha, posunovala se kupředu jen pomalu. Dívala se však stále jen na les před sebou, neohlížela se a stále se zvolna ale odhodlaně blížila cíli. Zajíc zatím stále ležel na zádech a říkal si: „Času dost, na jejích sto kroků mi stačí dva skoky a stejně budu u lesa první.“

Za nějakou chvíli se líně otočil a podíval se k lesu. Želva najednou byla kousek od cíle. Překvapený zajíc rychle vyskočil a dal se do běhu, ale želvu již nedohonil. Když přiběhl k cíli, želva už na něj čekala.

Princezna Anastázie se vrací z projížďky na koni. Byla ve vsi za babkou bylinkářkou vyzvednout léčivé bylinky. Pan král má totiž rýmu. Cestou zpátky potkala u rozcestníku čarodějku Růženu a vodníka Huga. Chudák Hugo zabloudil a má to domů daleko. Princezna se nabídla, že mu půjčí svého koně. Hugo se ale koní bojí, tak bude muset jít pěšky.

Tomáš se jde projet na loďce. Jirka se vrací zpátky z výletu ke svému stanu.