Čtení s porozuměním – 4. třída

Želva se rozhodla, že se vydá do světa. Šla celý den, šla druhý a třetího dne potkala dvě kachny.

„Kam máš namířeno?“ zeptaly se želvy.

„Jdu do světa,“ odpověděla želva a hned se zase vydala na cestu.

„Počkej, želvo. My tě vezmeme s sebou, uvidíš daleké země, o kterých jsi v životě neslyšela,“ nabídly se kachny.

Želva se zaradovala. Tlamičkou se chytla větve, kachny popadly větev každá z jedné strany do zobáku a už se i s želvou vznášely nad krajinou. Letěly vysoko nad horami, viděly husté lesy, zelené louky i modré moře. Cestou potkávaly rozličné ptáky, všichni se divili a obdivovali želvu, jak odvážně letí. Sama si najednou připadala, jako kdyby se vznášela a měla dojem, že kachny už ani nepotřebuje.

„Umím létat jako pták,“ zvolala. Jak však otevřela tlamičku, pustila se větve a padala z výšky dolů, až dopadla na záda. Trvalo dlouho, než se jí podařilo překlopit se na tlapky a odplazit se.

Pršelo. Princ Karas a jeho mluvící kozel Pedro měli naštěstí od pana krále obrovský deštník, pod který se schovali. Odpoledne déšť ustal a naši dobrodruzi pokračovali v cestě za princeznou. Za tři hodiny došli k hluboké řece. Tak hluboké, že ani deštníkem nedosáhli na dno. Princ Karas uměl plavat a tak si začal sundávat své královské tričko a oblékat své královské plavky. Kozel Pedro plavat neuměl a začal pást na louce u břehu.

„Pedro, musíme se dostat přes řeku!“ řekl princ Karas, když byl převlečený.

„Já vím, jen jsem čekal, až se převlékneš do plavek,“ odpověděl kozel, přestal se pást a otevřel deštník.

Princ se podivil, protože nebe bylo úplně modré. Kozel ale otočil deštník vzhůru nohama, takže z něj vznikl takový člun, na které kozel snadno přeplul řeku, zatímco chudák princ plaval vedle.