Čtení s porozuměním – 5. třída (5. ročník)

Ve středu v sedm hodin kdosi zaklepal na dveře zverimexu U Granule.

„Otevíráme až za hodinu,“ zavolal od pultu vedoucí, pan Šváb, který právě ochutnával krmení pro rybičky. Pan Šváb vždy testoval na sobě kvalitu všech pokrmů pro zvířata, protože nechtěl prodávat závadné nebo zkažené výrobky.

„Prosím, pusťte mě dovnitř, je to naléhavé!“ odpověděl rozrušený ženský hlas zpoza dveří. Pan vedoucí přemýšlel, co se asi mohlo takto brzy ráno stát. Nicméně přešel ke dveřím, otočil klíčem a dovnitř se nahrnula vysoká hubená paní.

„Jé, dobrý den, paní Beková, taková stálá zákaznice a já vás po hlase nepoznal!“

„Pane vedoucí, prosím pomozte, potřebuji nutně holicí strojek na ovčí vlnu! Po tom novém krmení, co jste mi prodal včera, mým miláčkům narostlo přes noc šíleně moc vlny a vzhledem k tomu, že už takto po ránu je skoro 25 °C, tak by se mi přes den na pastvině ovečky určitě usmažily!“ naříkala paní Beková.

„Aha, aha. Holicí strojky na vlnu ale nevedeme,“ promluvil rozvážně pan Šváb, „ale mohl bych vám půjčit svůj osobní holicí strojek. Jen mi ho musíte do večera vrátit, protože mi od včerejška hrozně rychle rostou vousy a vůbec nevím proč.“

Linda, Lenka a Libor se vydali na zámek Lepenice. Nejlepší z prohlídky bylo klouzání v obrovských pantoflích po parketách ve velkém sále. Lenka dokonce spatřila i zámeckou kočku.

Když se jednou ráno Otesánek probudil s bolestí žaludku, rozhodl se, že se přestane přejídat. Čas, kdy nejedl, trávil radostným pobíháním sem a tam. Toho si všiml místní král a rozhodl se dát Otesánkovu pobíhání smysl: jmenoval ho svým poslem. A hned mu dal úkol: najít a přivést mu za ženu zlatovlasou pannu, do jejíž podobenky se zamiloval. Otesánek vyběhl do světa a radostně hledal Zlatovlásku, až nakonec dorazil k hradu, v němž žila se svým královským otcem. Otesánek, vědom si své pověsti, hned na krále nastoupil zhurta: „Jed jsem, sněd jsem krávu, dům a tebe taky sním!“ Král o Otesánkovi už slyšel, a tak se nemálo ulekl. „Dám ti, co budeš chtít, ale nejez mě,“ prosil. „Dobře, dej mi tedy Zlatovlásku,“ odvětil Otesánek. Král svolil. Napadla ho totiž léčka. Nechá Otesánka ve spánku zaklít a tím se ho zbaví. S jedním však nepočítal. Ráno Zlatovláska skutečně nalezla místo Otesánka jen jeho boty, a protože chtěla dostát královu slibu, vydala se Otesánka hledat. S pomocí lidí tu i jinde ho nakonec nalezla. Rozložitý dub vysoko v horách měl povědomé rysy. Objala jej kolem kmene a stál před ní Otesánek. A tak Zlatovláska zachránila Otesánka a později se opravdu provdala za onoho krále.