Čtení s porozuměním – 5. třída

Karas a Pedro

Karas a Pedro: Koště

Když prošel princ Karas se svým mluvícím kozlem Pedrem kolem chaloupky na vysoké kuří noze, vyletěla z komína čarodějnice na létajícím koštěti a začala na ně shora házet ropuchy.

„Au,“ zvolal princ, „tudy asi, milý Pedro, neprojedeme!“

Protože je ropuchy trefovaly do hlavy, vrátili se naši dobrodruzi, což ježibabu uklidnilo. Jenomže jediná cesta k princezně vedla právě kolem chaloupky na kuří noze. Když to Karas s Pedrem zkusili druhý den, opět dostali několik ran, tentokrát shnilými mrkvemi. Kozel Pedro ale měl za ušima! Půjčil si od prince několik zlaťáků a koupil ve městě padesát košťat. Karas pak v noci tajně umístil všechna košťata do předsíně ježibabiny chaloupky. Když poté princ s kozlem prošli kolem kuří nohy, tak z komína nikdo nevyletěl.

Slyšeli jen: „Herdek kruciš písek, tohle není moje koště! Tohle taky ne! Já vám ukážu!“

České pověsti

O Libuši a Přemyslovi

Libuše byla dobrá vládkyně a skvěle dokázala řešit pře mezi lidmi. Jednou se však dva sousedé přeli o pole. Poté, co oba muže vyslechla, dala Libuše za pravdu mladšímu z nich. Ten, který prohrál, zrudl vzteky a zařval: „Hanba mužům, kterým žena vládne!“ Libuše zbledla a po chvíli pravila: „Dobře, nevážíte si svobody. Ať vám tedy vládne pevnější mužská ruka toho, koho si vezmu za muže.“ Pak rozkázala, aby se na Vyšehradě shromáždil všechen český lid. Když se tak stalo, pravila: „Dosadit na trůn panovníka je snadné, ale obtížné je najít někoho, kdo by panoval dobře a spravedlivě. Chcete poradit, kde takového najdete?“ Chtěli. Proto pověděla: „Ve Stadicích oře se dvěma volky muž jménem Přemysl. To je váš vévoda. Následujte mého bělouše. Dovede vás k němu.“ Její oř vyrazil a poselstvo za ním. Třetího dne na Přemysla narazili. Zrovna oral pole. Poslové k němu přistoupili a pověděli mu: „Pusť voly, obleč si roucho a pojď s námi. Zvolili jsme si tě za panovníka.“ Na to Přemysl pověděl poslům: „Přišli jste moc brzo. Kdybych to pole stihl doorat, nebyl by nikdy v České zemi hlad. Ale takhle…“ Pak se Přemysl ve vsi rozloučil se svým rodem, oblékl si krásné roucho a přes rameno přehodil lýčené střevíce, které nosíval. To aby jeho potomci pamatovali na svůj původ. Když dojeli na Vyšehrad, slavila se svatba. Až tam se Přemysl s Libuší prořekli, že se poznali kdysi na Budči ve škole.

Příběhy plné přísloví

Karbaník

Joža úplně propadl karbanu. Hrál o peníze, a když mu došly, kradl je svým rodičům, u kterých doposud bydlel. Joža rodičům mnohokrát sliboval, že toho nechá, ale za jejich zády hrál o peníze dál. Rodičům došla trpělivost: „Jožo, buď nadobro necháš toho karbanu, nebo půjdeš z domu.“ Tak odešel Joža z domu. Bloumal po městě a potkal Alexe, svého spolužáka ze základní školy, kterého už dlouho neviděl. A jak se tak zapovídali, vyšlo najevo, že se z Joži stal bezdomovec. „Víš, Jožo, s poctivostí nejdál dojdeš. Chápu, že tvým rodičům došla trpělivost. Když toho fakt necháš, tak u nás můžeš třeba týden přespávat, abys rodičům dokázal, že jsi hrát opravdu přestal.“ Joža, kterému se nechtělo spát pod mostem, na dohodu přistoupil. Tu noc spal u Alexe. Když se Alex ráno probudil, byl už Joža pryč a s ním i Alexova peněženka a několik dobře zpeněžitelných předmětů, které v domácnosti byly. Alexovi rodiče se s tím nemohli smířit: „‚Čiň čertu dobře, XXX se ti odmění,' Alexi,“ naštvaně pronesla nakonec Alexova matka. Jeho otec jen pokýval hlavou a telefonicky o krádeži uvědomil policii.