Psaní ě

Písmeno ě se v češtině vyskytuje pouze po souhláskách b, d, m, n, p, t, v.

Psaní dě, tě, ně poznáme většinou snadno podle změkčené výslovnosti.

V případě mě je situace komplikovanější, protože výslovnost je stejná jako u mně. Správné psaní mě/mně je častý zdroj problémů a pro přehlednost jej rozdělujeme na dvě podtémata:

• Psaní mě/mně ve slově (například město, rozumně, soukromě, zapomněl)
• Mě/mně jako samostatné slovo (zájmeno)

Po souhláskách b, v, p se ě vyslovuje jako je. Potřebujeme tedy rozlišovat psaní bě/bje, vě/vje a pě/pje. Poslední zmíněný případ je jednoduchý, protože skupina pje se v českých slovech nikdy nevyskytuje.

Základní pravidla: V kořenu slova píšeme vždy bě. Skupinu bje píšeme pouze tehdy, když b je součástí předpony.

Příklady slov, kde ě je součástí kořenu slova:

• oběd
• oběť
• běsnit
• naběračka

Příklady slov, kde se píše bje, protože b je součástí předpony:

• ob-jetí
• ob-jev
• ob-jezd

Výjimku tvoří slova cizího původu, například objekt, objektiv, objektivní.

Na konci slova píšeme vždy bě:

• holoubě
• v hrobě
• hříbě

Základní pravidla: V kořenu slova píšeme vždy vě. Skupinu vje píšeme pouze tehdy, když v je součástí předpony.

Příklady slov, kde vě je součástí kořenu slova:

• vědec
• světlo
• závěj

Příklady slov, kde se píše vje, protože v je součástí předpony:

• v-jel
• v-jezd
• v-jem

Na konci slova píšeme vždy vě:

• po hlavě
• v kávě
• na ostrově

Skupinu mně píšeme, pokud slova příbuzná obsahují skupinu mn. Příklady:

• domnívat se → domněnka
• skromný → skromně (U příslovce si pomůžeme přídavným jménem.)
• uzemní → uzemnění

Pokud slovo příbuzné nebo totéž slovo v jiném tvaru obsahuje pouze m, píšeme mě. Příklady:

• rozumí → rozuměl (U slovesa v minulém čase si pomůžu tím stejným slovesem v přítomném čase.)
• soukromí → soukromě
• vědomí → vědomě

Mě píšeme také v kořenu slova (měsíc, město, změna atd.).

Záludná jsou slova zapomněl, připomněl, vzpomněl, pomněnka, u kterých nelze pravopis zcela uspokojivě logicky zdůvodnit a musíme si ho pamatovat. Jako pomůcku můžeme použít volně související slovo pomník.

Dalším chytákem je tamější, které není odvozené od tamní, ale je vytvořeno příponou ‑ější od slova tam.

Při skloňování zájmena já píšeme mě ve 2. a 4. pádě, mně ve 3. a 6. pádě. Jako pomocníka pro rychlé určení si můžeme vzít Vaška. Místo slova mě/mně dáme do věty Vaška a podle počtu slabik v jeho jménu snadno poznáme, zda máme psát mě, nebo mně.

Video vysvětlení