U podstatného jména rodu ženského je v 7. p. vždy měkká koncovka ‑emi, ‑ami, ‑mi, kdežto v rodě mužském neživotném píšeme ‑my (př. drahokamy).
Koncovka ‑ma se dochovala jen u párových tělesných orgánů (oči, uši, ruce, nohy) a u číslovek dva, oba. Příklady:
Pes se jí pletl pod nohama.
Dítě tleskalo ručičkama.
Oběma směry.
Pokud nejde o párový tělesný orgán, ale o nohy u stolu, případně o ručičky u hodin je zakončením koncovka ‑ami, která odpovídá vzoru žena. Příklady:
Na hodinách byl ciferník s nevýraznými ručičkami.
Stůl se čtyřmi nohami.
U přídavných jmen je na konci vždy ‑mi.
Měl na hodinkách ciferník s nevýraznými ručičkami.
Obchodovat se sloními kly je zakázáno. O víkendu se uvidíme s bratrovými kamarády.
Koncovka přídavného jména nebo číslovky se vždy shoduje s koncovkou podstatného jména.
Řekla mu to mezi čtyřma očima.
Seděl zavřený mezi čtyřmi stěnami.
Procházel se mezi rozkvetlými růžemi.
Rozhodovačka
Rychlé procvičování výběrem ze dvou možností.
Slova končící mi/my/ma (střední) • AHG
Typicky zabere: 5 min.
