Slova končící mi/my/ma

U podstatného jména rodu ženského je v 7. p. vždy měkká koncovka -emi, -ami, -mi, kdežto v rodě mužském neživotném píšeme -my (př. drahokamy).

Koncovka -ma se dochovala jen u párových tělesných orgánů (oči, uši, ruce, nohy) a u číslovek dva, oba. Příklady:

• Pes se jí pletl pod nohama.
• Dítě tleskalo ručičkama.
• Oběma směry.

Pokud nejde o párový tělesný orgán, ale o nohy u stolu, případně o ručičky u hodin je zakončením koncovka –ami, která odpovídá vzoru žena. Příklady:

• Na hodinách byl ciferník s nevýraznými ručičkami.
• Stůl se čtyřmi nohami.

U přídavných jmen je na konci vždy -mi.

• Měl na hodinkách ciferník s nevýraznými ručičkami.
• Obchodovat se sloními kly je zakázáno.
• O víkendu se uvidíme s bratrovými kamarády.

Koncovka přídavného jména nebo číslovky se vždy shoduje s koncovkou podstatného jména.

• Řekla mu to mezi čtyřma očima.
• Seděl zavřený mezi čtyřmi stěnami.
• Procházel se mezi rozkvetlými růžemi.