Koncovky ovi/ovy

jeseterov_ pohyby

Pytlák

„Ježkov   voči,“ ulevil si medvěd v lese, jakmile v mechu opět uviděl pytlákov   okov   . Ihned řekl datlov   , aby zaletěl k jelenov   , daňkov   , obletěl všechny zajícov   nory, navštívil manžele Veverkov   i oba jezevcov   syny. A aby všem předal vlastními slov   vzkaz, že večer bude velká schůze. „Přátelé,“ zahájil schůzi medvěd, „tomu pytlákov   to nedarujeme!“ Poté připomněl, jak pasti už přiskříply ocas panu Divočákov   a rovněž obě srncov   nohy ještě nejsou zcela uzdravené. Všichni přikyvovali a dávali medvědov   za pravdu, když hřímal, že pytlákov   pasti se už nesmí v lese objevit a že má plán. Druhý den přišel pytlák i se svým psem zkontrolovat svou nástrahu, v níž stála krásná laň. Psov   , velkému dobrmanov   , se však něco nezdálo a štěkal směrem nahoru k větvov   mohutného dubu. Pytlák tedy vzhlédl k obloze, ale právě v tom okamžiku se pan Ježek uvolnil panu Veverkov   z tlapky. Ježkov   bodliny se zaryly tomu lumpov   do tváře a do očí a když muž za zády uslyšel medvědov   hlasité zvuky, dal se i se psem na zběsilý útěk do bezpečí nějaké budov   ve vesnici.