Psaní i/y v koncovkách

Koncovku určujeme podle vzoru. Vzory rozdělujeme na:

• životné: pán, muž, předseda, soudce,
• neživotné: hrad, stroj.

Nejprve určíme životnost a poté vzor. Životnost mluvnická se může lišit od životnosti biologické, tedy např. strom je živá rostlina, ale skloňuje se podle vzoru hrad. Naopak sněhulák nežije, ale skloňuje se podle vzoru pán.

Koncovka podstatných jmen životných se v 1. a 4. pádě jednotného nebo množného čísla liší.

• (1. pád - Kdo, co?) Ten pes. (4. pád - Koho, co?) Psa. Koncovka se mění.

Koncovka podstatných jmen neživotných se v 1. a 4. pádě jednotného nebo množného čísla neliší.

• j. č. (1. pád - Kdo, co?) Ten tank. (4. pád - Koho, co?) Tank. Koncovka se nemění.
• mn. č. (1. pád - Kdo, co?) Dva tanky. (4. pád - Koho, co?) Dva tanky. Koncovka se nemění.

Pokud víme životnost, určíme si vzor. Nejčastěji si postačí říct první a druhý pád.

Další příklady:

Vzory jsou žena, růže, píseň, kost. Končí-li jméno na souhlásku, řídíme se vzory: píseň, kost, pokud na samohlásku – vzory: žena, růže. Žena je vzor tvrdý, naopak ostatní (růže, píseň a kost) řadíme mezi vzory měkké.

Pokud nepotřebujeme určit vzor slova a chceme pouze určit I/Y v koncovce, stačí se řídit jednoduchou pomůckou: Pokud nekončí slovo v 1. p. na -a, vždy v jeho koncovce píšeme měkké I.

Pro ženský rod máme v češtině 4 vzory: žena, růže, píseň, kost. Poslední tři řadíme k tzv. měkkým vzorům, tedy vzorům, které mají pouze koncovky s měkkým I. Výjimku tvoří jen vzor žena (například tvar ženy), ten ale snadno poznáme podle typického zakončení na -A. Pokud tedy končí podstatné jméno ženského rodu na jiné písmeno než -a, víme, že v něm píšeme měkké I.

Pozor, nelze použít naopak, tedy neplatí, že pokud podstatné jméno končí na –a, píšeme automaticky tvrdé Y. Vzor žena má také měkké I (v 7. p. množného čísla).

Pokud potřebujeme určit vzor, použijeme 2. pád podstatného jména (např. chvílE bez chvílE jako růžE bez růžE).

• Růže: Podle tohoto vzoru skloňujeme podstatná jména, která mají v 1. pádu jednotného čísla koncovku -e.
• Píseň: Podle tohoto vzoru se skloňují podstatná jména, která mají v 2. pádu jednotného čísla koncovku -e nebo -ě.

Příklady:

• jedeme do Bratislavy – protože BratislavA bez BratislavY jako ženA bez ženY, podstatné jméno končí na A, skloňujeme podle vzoru žena.
• jedeme do Boleslavi – protože Boleslav bez BoleslavI jako kost bez kostI.

Vzory jsou město, moře, kuře, stavení.  K určení vzoru slouží 2. pád podstatného jména.

Pozor na podobnost vzorů moře a kuře, oba jsou zakončeny na písmeno -e, navzájem je do sebe můžeme odlišit pomocí 2. pádu, kdy moře má koncovku stejnou jako v 1. pádu, zatímco vzor kuře je v kmenu rozšířen o písmeno T (kuře bez kuřeTe).

Dále si můžeme pomoci „neučebnicovou“ pomůckou. Zkusme si říci 1. pád slova v množném čísle. Zde si spíše všimneme, zda rozšíření kmene o -at- probíhá, či ne.
Příklad:
vejce - dvě vejce – vzor bude tedy moře

Pozor na podstatné jméno dítě, které skloňujeme podle vzoru kuře pouze v jednotném čísle, v množném čísle je toto slovo rodu ženského.

Přídavná jména jsou řazena mezi tzv. ohebné slovní druhy, to znamená, že mění svůj tvar dle potřeby (mají jiný tvar v závislosti na jmenném rodě, čísle i pádu), a to změnou koncovky. Rozlišujeme:

Měkká přídavná jména – poznáme je především tak, že při změně rodu se tvar přídavného jména nezmění (tzn. v mužském, ženském i středním rodě bude tvar přídavného jména úplně stejný): cizí muž, cizí žena, cizí dítě – stejně jako jarní: jarní déšť, jarní zelenina, jarní sluníčko.

Vždy, když se přídavné jméno skloňuje podle vzoru jarní, píšeme měkké „i“.

Tvrdá přídavná jména – jsou často zakončena na „y“, ale ne vždy! Skloňují se podle vzoru mladý, který je označován jako tzv. tvrdý vzor. Vždy je spolehlivě poznáme tak, že mění svůj tvar podle rodů: milý chlapec, milá dívka, milé dítě - stejně jako mladý: mladý muž, mladá žena, mladé dítě.

Tvrdé „Y“ však není pravidlem ve všech pádech a rozhodně se nevyskytuje automaticky ve všech tvarech.

Příklady, ve kterých se chybuje:

• marniví manekýni – tvrdé přídavné jméno (marnivý, marnivá, marnivé), ale jedná se o množné číslo - mladí manekýni,
• sivý holoubek – tvrdé přídavné jméno (sivý, sivá, sivé) – mladý holoubek,
• vepřový bůček – tvrdé přídavné jméno (vepřový, vepřová, vepřové) – mladý bůček,
• lesklí slepýši – tvrdé přídavné jméno (lesklý, lesklá, lesklé), ale množné číslo – mladí slepýši,
• jedlými pokrmy – tvrdé přídavné jméno (jedlý, jedlá, jedlé) – mladými pokrmy,
• urostlí chlapci - tvrdé přídavné jméno (urostlý, urostlá, urostlé), ale množné číslo - mladí chlapci.

Podstatná jména: koncovka -OVI.

Ptáme se pádovou otázkou pro 3. nebo 6. pád.

• Vysvětlit něco popletovi. Mávat psovi masem u čumáku.
  Komu, čemu vysvětlit? Popletovi (3. pád). Komu, čemu mávat masem? Psovi (3.pád.)
• Pohádka O kocouru Modroočkovi.
  O kom, o čem je pohádka? O kocouru Modroočkovi (6. pád).

Přídavná jména ve spojení s podstatným jménem rodu mužského životného:

Koncovka –OVI: Přivlastňujeme podstatná jména rodu mužského životného v 1. pádu.
Koncovka –OVY: Přivlastňujeme podstatná jména rodu mužského životného ve 4. pádu.

• Jsou to statkářovi koně.
  Čí koně? Statkářovi (jako ti matčini koně, 1. pád čísla množného).

• Viděli jsme strýčkovy koně.
  Čí koně? Strýčkovy (jako ty matčiny koně, 4. pád čísla množného).

Přídavná jména ve spojení s podstatným jménem rodu mužského neživotného: koncovka –OVY

• Pavlovy sešity ležely na stole.
  Čí sešity? Pavlovy (jako ty matčiny sešity, 1. pád čísla množného).
• Našel jsem ztracené Pavlovy doklady.
  Čí doklady? Pavlovy (jako ty matčiny doklady, 4. pád čísla množného).
  

Přídavná jména ve spojení s podstatným jménem rodu ženského: vždy koncovka -OVY

U podstatného jména rodu ženského je v 7. p. vždy měkká koncovka -emi, -ami, -mi, kdežto v rodě mužském neživotném je -my (př. drahokamy).

Koncovka -ma se dochovala jen u párových tělesných orgánů (oči, uši, ruce, nohy) a u číslovek dva, oba. Příklady:

• Pes se jí pletl pod nohama.
• Dítě tleskalo ručičkama.
• Oběma směry.

Pokud nejde o párový tělesný orgán, ale o nohy u stolu, případně o ručičky u hodin je zakončením koncovka –ami, která odpovídá vzoru žena. Příklady:

• Na hodinách byl ciferník s nevýraznými ručičkami.
• Stůl se čtyřmi nohami.

V přítomném čase píšeme vždy -I.

Tma zahalí krajinu. Podmětem věty je tma, která je ženského rodu, dle vzoru žena. Přesto zde píšeme měkké i, neb se jedná o přítomný čas. Tma (teď) zahalí krajinu.

V minulém čase píšeme:

• -I, pokud je podmět rodu mužského životného,
• -Y, pokud je rodu mužského neživotného,
• -A, pokud je v množném čísle rodu středního,
• -Y, pokud je rodu ženského (dítě, oko, ucho – v jednotném čísle jsou tato slova rodu středního, ale v čísle množném mají rod ženský – píšeme tvrdé y).

Pro určení správné koncovky postupujeme následovně:

1. Určíme podmět věty

• Okolnosti i lidé se změnili. – okolnost
• Tisíce obyvatel odcházely. – tisíc
• Mikroby znečišťovaly koupelnu. – mikrob
• Hejna ptáků se usadila na jezeře. - hejno

2. Určíme rod, ve kterém je podmět

Podmět musí být v jednotném čísle, pokud tomu tak není, musíme si ho nejdříve do jednotného čísla převést, poté si na podmět ukážeme ukazovacím zájmenem.

• Okolnosti i lidé se změnili. – Ta okolnost.
• Tisíce obyvatel odcházely. – Ten tisíc.
• Mikroby znečišťovaly koupelnu. – Ten mikrob.
• Hejna ptáků se usadila na jezeře. – To hejno.

Pozor

Pokud je podmět rodu mužského, musíme určit také jeho životnost.

• Tisíce obyvatel odcházely. – Ten tisíc – neživotný
• Mikroby znečišťovaly koupelnu. – Ten mikrob – neživotný

Některá podstatná jména mohou být životná i neživotná. Příklady:

• Všechny činitele byly vyloučeny. Všichni činitelé se usnesli.
• To byli moji koníčci. To byly moje koníčky.
• Nosiče s daty byly poškozeny. Nosiči nákladů už byli unaveni.

3. Podle rodu podmětu napíšeme správnou koncovku

Několikanásobný podmět:

1. Je-li ve větě více podmětů a alespoň jeden je rodu mužského životného, píšeme v minulém čase zpravidla měkké i. Klára, Tereza, Petra i Martin se pohupovali v rytmu hudby.
2. Pokud ve větě není ani jeden podmět rodu mužského životného, píšeme tvrdé y, popřípadě a.