Podtémata | |
Věta hlavní |
Věta hlavníVěta hlavní (VH)
- V souvětí musí být vždy alespoň jedna.
- Gramaticky nezávisí na jiné větě, mohla by klidně fungovat i samostatně mimo souvětí jako věta jednoduchá.
- Př.: Bála se (VH1) a doufala (VH2), že ten zlý sen brzy skončí (VV). → Bála se. Doufala, že ten zlý sen brzy skončí.
- Nelze se na ni nijak zeptat (naopak se pomocí věty hlavní ptáme na větu vedlejší).
- Př.: Když bude pršet (VV), nepůjdeme na výlet (VH). Kdy nepůjdeme na výlet? Když bude pršet (VV).
|
Poměry mezi hlavními větami |
Poměry mezi hlavními větamiV souvětí souřadném (obsahuje alespoň 2 věty hlavní) mohou věty hlavní vstupovat do různých významových vztahů neboli poměrů. K určení významového poměru mezi větami nám pomůže spojka a uvědomění si, zda se informace ve větách navzájem dolňují, jedna stupňuje druhou, jedna druhé odporuje atd. Určení poměru vět je důležité mimo jiné pro správné psaní čárek.
1. poměr slučovací
- Obsah vět na sebe volně navazuje. Jde o spojení dvou a více informací.
- Obvyklé spojovací výrazy: a, i, ani, nebo, také, rovněž, též.
- Přijel autobus a já jsem do něj nastoupil. Seděl ani nedutal.
2. poměr odporovací
- Informace v jedné větě odporuje informaci ve větě druhé.
- Obvyklé spojovací výrazy: ale, avšak, však, jenže, jenomže, nýbrž, naopak.
- Autobus přijel, ale já jsem do něj nenastoupil. Čekal jsem na Pepu, jenomže on nepřišel.
3. poměr vylučovací
- Informace ve větách se navzájem vylučují.
- Obvyklé spojovací výrazy: nebo, anebo, či, buď – buď, buď – nebo.
- Buď se přiznáš sám, nebo to na tebe řeknu.
4. poměr stupňovací
- Druhá věta stupňuje, zesiluje informaci v první větě.
- Obvyklé spojovací výrazy: i, dokonce, dokonce i, dokonce ani, ba, ba i, nejen – i, nejen – ani, nejen – ale i.
- Měla nejen zlomený kotník, ale pochroumala si i ruku a žebra. Musela ležet v nemocnici, dokonce ani nemohla slézt z postele.
5. poměr příčinný (důvodový)
- Druhá věta vysvětluje příčinu děje věty první.
- Obvyklé spojovací výrazy: neboť, vždyť, totiž, však také.
- Ráno přišel pozdě do školy, nezazvonil mu totiž budík. Nevyčítej mu to, vždyť za nic nemůže.
6. poměr důsledkový
- Druhá věta vyjadřuje důsledek, dopad nebo vliv děje první věty.
- Obvyklé spojovací výrazy: proto, a proto, tedy, tudíž, a tak.
- Úkol splnil, mohl si tudíž dát přestávku. Už se k nám nevešli do auta, museli tedy na místo dojet vlakem.
|
Poměry vedlejších vět |
Poměry vedlejších větVedlejší věty mohou být souřadně spojeny stejně jako věty hlavní. Podmínkou je, že vedlejší věty musí být stejného druhu. K určení významového poměru mezi větami nám pomůže spojka a uvědomění si, zda se informace ve větách navzájem dolňují, jedna stupňuje druhou, jedna druhé odporuje atd. Určení poměru vět je důležité mimo jiné pro správné psaní čárek.
1. poměr slučovací
- Obsah vět na sebe volně navazuje. Jde o spojení dvou a více informací.
- Obvyklé spojovací výrazy: a, i, ani, nebo, také, rovněž, též.
- Už si nepamatuji, o čem ta knížka byla ani kdo ji napsal. Dívala se na záhon, který ještě včera zářil zralými rajčaty a sliboval bohatou úrodu okurek.
2. poměr odporovací
- Informace v jedné větě odporuje informaci ve větě druhé.
- Obvyklé spojovací výrazy: ale, avšak, však, jenže, jenomže, nýbrž, naopak.
- Napiš jí dopis, abys ji přesvědčila, ale abys ji úplně neodradila. Utekli z Citadely, aby si užívali volnosti, ne aby dál bojovali.
3. poměr vylučovací
- Informace ve větách se navzájem vylučují.
- Obvyklé spojovací výrazy: nebo, anebo, či, buď – buď, buď – nebo.
- Řekla mi jasně, že buď se přiznám sám, nebo to na mě řekne. Ujistil mě, že mi buď napíše zprávu, nebo mi zavolá.
4. poměr stupňovací
- Druhá věta stupňuje, zesiluje informaci v první větě.
- Obvyklé spojovací výrazy: i, dokonce, dokonce i, dokonce ani, ba, ba i, nejen – i, nejen – ani, nejen – ale i.
- Myslela si, že nejen pochopí celou situaci, ale že ji také co nejrychleji vyřeší. Nerozumím tomu, proč to nemůžeš udělat hned, a proč to dokonce začínáš i sabotovat.
5. poměr příčinný (důvodový)
- Druhá věta vysvětluje příčinu děje věty první.
- Obvyklé spojovací výrazy: neboť, vždyť, totiž, však také.
- Omlouvila se, že ráno přišla pozdě do školy, nezazvonil jí totiž budík. Pavel říkal, že neslyšel zvonit telefon, zrovna se totiž sprchoval.
6. poměr důsledkový
- Druhá věta vyjadřuje důsledek, dopad nebo vliv děje první věty.
- Obvyklé spojovací výrazy: proto, a proto, tedy, tudíž, a tak.
- Zajímalo mě, kdo z nich přijede na stejný turnus, a tak bude bydlet společně se mnou. Ve zprávách hlásili, že turisti nerespektují zákaz vstupu do jeskyně, a proto tam ochranáři nastražili fotopast.
|
Vedlejší věty předmětné a doplňkové |
Vedlejší věty předmětné a doplňkovéVěty předmětné a doplňkové se často pletou. Pojďme si udělat přehled toho, co platí pro oba druhy a v čem se od sebe liší. Odlišnosti jsou v tabulce vytučněny.
Co vyjadřuje? |
předmět ke slovesu/přídavnému jménu z věty řídící |
bližší informaci o ději, který se týká jména ve větě řídící |
Jak se ptáme? |
Pádovými otázkami kromě 1. a 5. pádu |
V jaké situaci? + sloveso a jméno z věty řídící. |
Časté spojovací výrazy |
kdo, co, že, aby, kdy, kam |
jak, že, aby |
Co nám pomůže ji poznat? |
Jméno, kterého se týká děj, se nachází ve větě vedlejší. (Viděl, jak Lenka přichází.) |
Jméno, kterého se týká děj, se nachází ve větě řídící. (Viděl Lenku, jak přichází.) |
Příklady |
Kočka zpozorovala, jak myš vylezla z díry. (Koho, co kočka zpozorovala?) |
Kočka zpozorovala myš, jak vylezla z díry. (Za jaké situace kočka zpozorovala myš?) |
|
Slyšeli, že Karel vykládá podivné věci o své sousedce. (Koho, co slyšeli?) |
Slyšeli Karla, že vykládá podivné věci o své sousedce. (Za jaké situace slyšeli Karla?) |
|
Nedopustím, aby tam Iva šla sama. (Koho, co nedopustím?) |
Nenechám Ivu, aby tam šla sama. (Za jaké situace Ivu nenechám?) |
Co z toho plyne?
- Vedlejší věta předmětná i doplňková často následují po slovesech vnímání ve větě řídící (vidět, slyšet, všimnout si, cítit atd.). Nelze tedy automaticky říct, že slovesa vnímání jsou vodítkem pro rozpoznání věty doplňkové.
- Je důležité si všímat pozice jména, kterého se týká děj věty vedlejší. Pokud se jedná o vedlejší větu doplňkovou, bude jméno obsaženo ve větě řídící.
|
Vedlejší věty přívlastkové a příslovečně způsobové |
Vedlejší věty přívlastkové a příslovečně způsobovéVěty přívlastkové a příslovečné způsobové se někdy pletou. Pojďme si udělat přehled toho, co platí pro oba druhy a v čem se od sebe liší. Odlišnosti jsou v tabulce vytučněny.
Co vyjadřuje? |
bližší informaci o (postatném) jméně z věty řídící |
způsob průběhu děje nebo jeho kvalitu |
Jak se ptáme? |
Jaký, který, čí? + jméno z věty řídící |
jak? jakým způsobem? + věta řídící |
Časté spojovací výrazy |
kdo, co, který, jaký, čí, jenž, aby, kde, kdy |
jak, jako, když, aby, tak – jak, tak – že |
Co nám pomůže ji poznat? |
Závisí vždy na (podstatném) jméně nebo zájmeně z věty řídící. |
Závisí vždy na slovese, přídavném jméně nebo příslovci z věty řídící. |
Příklady |
Nemohl v lese najít houby, jaké by chtěl. (Jaké houby nemohl najít?) |
Hledal v lese houby, jak smyslů zbavený. (Jakým způsobem hledal v lese houby?) |
|
Snášel bolest, jakou ještě nezažil. (Jakou bolest snášel?) |
Snášel bolest, jak nejlépe dovedl. (Jakým způsobem snášel bolest?) |
Co z toho plyne?
- Důležité je podívat se, jestli vedlejší věta rozvíjí (podstatné) jméno nebo zájmeno z věty řídící, nebo jestli rozvíjí sloveso, přídavné jméno či příslovce z věty řídící.
|
Druhy vedlejších vět souhrnně |
Druhy vedlejších vět souhrnně1. Podmětná
- Vyjadřuje podmět věty řídící.
- Ptáme se na ni: Kdo, co? + věta řídící
- Časté spojovací výrazy: kdo, co, že, aby
- Př.: Kdo nic nedělá, nic nezkazí. → Kdo, co nic nezkazí? Kdo nic nedělá.
- Tip: Větu podmětnou můžeme nahradit podmětem, který vyjadřuje to stejné jako věta podmětná, např.: Kdo nic nedělá = lenoch → Lenoch nic nezkazí.
2. Přísudková
- Vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou (přísudek slovesný se totiž vedlejší větou nedá vyjádřit).
- Ptáme se na ni: Jaký byl/nebyl (stal se/nestal se) podmět?
- Časté spojovací výrazy: jako, jak, aby, takový – jaký, takový – aby
- Př.: Obloha byla, jako by ji vymetl. → Jaká byla obloha? Jako by ji vymetl.
- Tip: Větu přísudkovou můžeme nahradit jmennou částí přísudku, který vyjadřuje to stejné jako věta přísudková, např.: Obloha byla jako vymetená.
3. Předmětná
- Vyjadřuje předmět ke slovesu/přídavnému jménu z věty řídící.
- Ptáme se na ni: pádovými otázkami kromě 1. a 5. pádu + věta řídící.
- Časté spojovací výrazy: že, aby, jak, kdo, co, to – že
- Př.: Nezapomeň, že výuka začíná v 8:00. → Koho, co nezapomeň? Že výuka začíná v 8:00.
- Tip: Větu předmětnou můžeme někdy nahradit předmětem, např.: Nezapomeň na začátek výuky v 8:00.
4. Přívlastková
- Vyjadřuje bližší informaci o (postatném) jméně z věty řídící.
- Ptáme se na ni: Jaký, který, čí? + jméno z věty řídící, které vedlejší věta rozvíjí.
- Časté spojovací výrazy: kdo, co, který, jaký, čí, jenž, aby, kde, kdy
- Př.: Markéta ztratila telefon, který nedávno dostala. → Jaký telefon Markéta ztratila? Ten, který nedávno dostala.
- Tip: Větu přívlastkovou můžeme nahradit přívlastkem, např.: Markéta ztratila nový telefon.
5. Doplňková
- Vyjadřuje bližší informaci o ději, který se týká jména ve větě řídící.
- Ptáme se na ni: V jaké situaci? + sloveso a jméno z věty řídící.
- Časté spojovací výrazy: jak, že, aby
- Př.: Lucie viděla Zuzanu, jak běží na autobus. V jaké situaci viděla Lucie Zuzanu? Jak běží na autobus.
- Tip: Věta doplňková bývá často po slovesech vnímání: vidět, slyšet, dívat se atd. Lze také nahradit doplňkem, např.: Lucie viděla Zuzanu běžet na autobus.
5. Příslovečná
- Vyjadřuje okolnosti děje (místo, čas, způsob atd.) z věty řídící.
- Ptáme se na ni: kde?, kdy?, jak?, proč?, do jaké míry?, za jakým účelem?, za jakých podmínek?, i přes co? atd. + věta řídící.
- Časté spojovací výrazy: kde, když, jak, co, protože, aby, -li, přestože, i když atd.
- Podle toho, jakou okolnost děje vyjadřují, je dělíme na různé druhy:
- místní → kde?
- časová → kdy?
- způsobová → jak?
- měrová → do jaké míry?
- příčinná → proč?
- účelová → za jakým účelem?
- podmínková → za jakých podmínek?
- přípustková → i přes co?
- Př.: Lukáš nepřišel, protože neměl čas. Proč Lukáš nepřišel? Protože neměl čas.
|