Druhy vedlejších vět souhrnně

1. Podmětná

Vyjadřuje podmět věty řídící.
Ptáme se na ni: Kdo, co? + věta řídící
Časté spojovací výrazy: kdo, co, že, aby
Př.: Kdo nic nedělá, nic nezkazí. → Kdo, co nic nezkazí? Kdo nic nedělá.
Tip: Větu podmětnou můžeme nahradit podmětem, který vyjadřuje to stejné jako věta podmětná, např.: Kdo nic nedělá = lenoch → Lenoch nic nezkazí.

2. Přísudková

Vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou (přísudek slovesný se totiž vedlejší větou nedá vyjádřit).
Ptáme se na ni: Jaký byl/nebyl (stal se/nestal se) podmět?
Časté spojovací výrazy: jako, jak, aby, takový – jaký, takový – aby
Př.: Obloha byla, jako by ji vymetl. → Jaká byla obloha? Jako by ji vymetl.
Tip: Větu přísudkovou můžeme nahradit jmennou částí přísudku, který vyjadřuje to stejné jako věta přísudková, např.: Obloha byla jako vymetená.

3. Předmětná

Vyjadřuje předmět ke slovesu/přídavnému jménu z věty řídící.
Ptáme se na ni: pádovými otázkami kromě 1. a 5. pádu + věta řídící.
Časté spojovací výrazy: že, aby, jak, kdo, co, to – že
Př.: Nezapomeň, že výuka začíná v 8:00. → Koho, co nezapomeň? Že výuka začíná v 8:00.
Tip: Větu předmětnou můžeme někdy nahradit předmětem, např.: Nezapomeň na začátek výuky v 8:00.

4. Přívlastková

Vyjadřuje bližší informaci o (postatném) jméně z věty řídící.
Ptáme se na ni: Jaký, který, čí? + jméno z věty řídící, které vedlejší věta rozvíjí.
Časté spojovací výrazy: kdo, co, který, jaký, čí, jenž, aby, kde, kdy
Př.: Markéta ztratila telefon, který nedávno dostala. → Jaký telefon Markéta ztratila? Ten, který nedávno dostala.
Tip: Větu přívlastkovou můžeme nahradit přívlastkem, např.: Markéta ztratila nový telefon.

5. Doplňková

Vyjadřuje bližší informaci o ději, který se týká jména ve větě řídící.
Ptáme se na ni: V jaké situaci? + sloveso a jméno z věty řídící.
Časté spojovací výrazy: jak, že, aby
Př.: Lucie viděla Zuzanu, jak běží na autobus. V jaké situaci viděla Lucie Zuzanu? Jak běží na autobus.
Tip: Věta doplňková bývá často po slovesech vnímání: vidět, slyšet, dívat se atd. Lze také nahradit doplňkem, např.: Lucie viděla Zuzanu běžet na autobus.

5. Příslovečná

Vyjadřuje okolnosti děje (místo, čas, způsob atd.) z věty řídící.
Ptáme se na ni: kde?, kdy?, jak?, proč?, do jaké míry?, za jakým účelem?, za jakých podmínek?, i přes co? atd. + věta řídící.
Časté spojovací výrazy: kde, když, jak, co, protože, aby, -li, přestože, i když atd.
Podle toho, jakou okolnost děje vyjadřují, je dělíme na různé druhy:
- místní → kde?
- časová → kdy?
- způsobová → jak?
- měrová → do jaké míry?
- příčinná → proč?
- účelová → za jakým účelem?
- podmínková → za jakých podmínek?
- přípustková → i přes co?
Př.: Lukáš nepřišel, protože neměl čas. Proč Lukáš nepřišel? Protože neměl čas.