Druhy vedlejších vět

BV1

umime.to/BV1

Vyjadřuje podmět věty řídící.
Ptáme se na ni: Kdo, co? + věta řídící
Časté spojovací výrazy: kdo, co, že, aby
Příklad: Kdo nic nedělá, nic nezkazí. → Kdo, co nic nezkazí? Kdo nic nedělá.
Tip: Větu podmětnou můžeme nahradit podmětem, který vyjadřuje to stejné jako věta podmětná, např.: Kdo nic nedělá = lenoch → Lenoch nic nezkazí.

Vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou (přísudek slovesný se totiž vedlejší větou nedá vyjádřit).
Ptáme se na ni: Jaký byl/nebyl (stal se/nestal se) podmět?
Časté spojovací výrazy: jako, jak, aby, takový – jaký, takový – aby
Příklad: Obloha byla, jako by ji vymetl. → Jaká byla obloha? Jako by ji vymetl.
Tip: Větu přísudkovou můžeme nahradit jmennou částí přísudku, který vyjadřuje to stejné jako věta přísudková, např.: Obloha byla jako vymetená.

Vyjadřuje předmět ke slovesu/přídavnému jménu z věty řídící.
Ptáme se na ni: pádovými otázkami kromě 1. a 5. pádu + věta řídící.
Časté spojovací výrazy: že, aby, jak, kdo, co, to – že
Příklad: Nezapomeň, že výuka začíná v 8:00. → Koho, co nezapomeň? Že výuka začíná v 8:00.
Tip: Větu předmětnou můžeme někdy nahradit předmětem, např.: Nezapomeň na začátek výuky v 8:00.

Vyjadřuje bližší informaci o (podstatném) jméně z věty řídící.
Ptáme se na ni: Jaký, který, čí? + jméno z věty řídící, které vedlejší věta rozvíjí.
Časté spojovací výrazy: kdo, co, který, jaký, čí, jenž, aby, kde, kdy
Příklad: Markéta ztratila telefon, který nedávno dostala. → Jaký telefon Markéta ztratila? Ten, který nedávno dostala.
Tip: Větu přívlastkovou můžeme nahradit přívlastkem, např.: Markéta ztratila nový telefon.

Vyjadřuje bližší informaci o ději, který se týká jména ve větě řídící. Řídící věta obvykle končí předmětem.
Ptáme se na ni: V jaké situaci? + sloveso a jméno z věty řídící.
Časté spojovací výrazy: jak, že, aby
Příklad: Lucie viděla Zuzanu, jak běží na autobus. V jaké situaci viděla Lucie Zuzanu? Jak běží na autobus.
Tip: Věta doplňková bývá často po slovesech vnímání: vidět, slyšet, dívat se atd. Lze také nahradit doplňkem, např.: Lucie viděla Zuzanu běžet na autobus.

Vyjadřuje okolnosti děje (místo, čas, způsob atd.) z věty řídící.
Ptáme se na ni: kde?, kdy?, jak?, proč?, do jaké míry?, za jakým účelem?, za jakých podmínek?, i přes co? atd. + věta řídící.
Časté spojovací výrazy: kde, když, jak, co, protože, aby, -li, přestože, i když atd.
Podle toho, jakou okolnost děje vyjadřují, je dělíme na různé druhy.

místní	kde?	Vrátila se tam, kde jí bylo nejlépe.
časová	kdy?	Když přišel domů, začal vařit.
způsobová	jak?	Vypadal, jako by neuměl do pěti počítat.
měrová	do jaké míry?	Křičela, jak mohla.
příčinná	proč?	Rychle utíkali, protože za nimi hořelo.
účelová	za jakým účelem?	Rychle utíkali, aby si zachránili život.
podmínková	za jakých podmínek?	Kdyby ses přiznal, cítil by ses lépe.
přípustková	i přes co?	I když nemáš peníze, můžeš procestovat celý svět.