Stavba vět se zabývá tím, jak jsou věty a jejich části uspořádány a jak spolu souvisejí.

Rozlišujeme věty jednoduché (větný celek vyjadřující jednu myšlenku) a souvětí (celek složený z více vět, který vyjadřuje složitější myšlenku nebo více myšlenek). V souvětí rozlišujeme na větu hlavnívedlejší. Hlavní věta stojí sama o sobě a má úplný smysl. Vedlejší věta je naopak závislá na větě hlavní a doplňuje ji, přičemž nemůže existovat samostatně. Věty hlavní i vedlejší spolu mohou být v různých vztacích.

Věta hlavní (VH)

  • V souvětí musí být vždy alespoň jedna.
  • Gramaticky nezávisí na jiné větě, mohla by klidně fungovat i samostatně mimo souvětí jako věta jednoduchá.
    • Př.: Bála se (VH1) a doufala (VH2), že ten zlý sen brzy skončí (VV). → Bála se. Doufala, že ten zlý sen brzy skončí.
  • Nelze se na ni nijak zeptat (naopak se pomocí věty hlavní ptáme na větu vedlejší).
    • Př.: Když bude pršet (VV), nepůjdeme na výlet (VH). Kdy nepůjdeme na výlet? Když bude pršet (VV).

Poměry mezi hlavními větami

Přejít ke cvičením na toto téma »

V souvětí souřadném (obsahuje alespoň 2 věty hlavní) mohou věty hlavní vstupovat do různých významových vztahů neboli poměrů. K určení významového poměru mezi větami nám pomůže spojka a uvědomění si, zda se informace ve větách navzájem dolňují, jedna stupňuje druhou, jedna druhé odporuje atd. Určení poměru vět je důležité mimo jiné pro správné psaní čárek.

Poměr slučovací

  • Obsah vět na sebe volně navazuje. Jde o spojení dvou a více informací.
  • Obvyklé spojovací výrazy: a, i, ani, nebo, také, rovněž, též.

Příklady vět s poměrem slučovacím

  • Přijel autobus a já jsem do něj nastoupil.
  • Seděl ani nedutal.
  • Vytáhl z garáže sekačku a začal sekat přerostlou trávu.

Poměr odporovací

  • Informace v jedné větě odporuje informaci ve větě druhé.
  • Obvyklé spojovací výrazy: ale, avšak, však, jenže, jenomže, nýbrž, naopak.

Příklady vět s poměrem odporovacím

  • Autobus přijel, ale já jsem do něj nenastoupil.
  • Čekal jsem na Pepu, jenomže on nepřišel.
  • Tomáš mi sice pomoc nabídl, ale nakonec mi nepomohl.

Poměr vylučovací

  • Informace ve větách se navzájem vylučují.
  • Obvyklé spojovací výrazy: nebo, anebo, či, buď – buď, buď – nebo.

Příklady vět s poměrem vylučovacím

  • Buď se přiznáš sám, nebo to na tebe řeknu.
  • Koupíš chleba teď, nebo pro něj zajdeš až zítra?
  • Jirka chodil za školu, nebo v lavici spal.

Poměr stupňovací

  • Druhá věta stupňuje, zesiluje informaci v první větě.
  • Obvyklé spojovací výrazy: i, dokonce, dokonce i, dokonce ani, ba, ba i, nejen – i, nejen – ani, nejen – ale i.

Příklady vět s poměrem stupňovacím

  • Měla nejen zlomený kotník, ale pochroumala si i ruku a žebra.
  • Musela ležet v nemocnici, dokonce ani nemohla slézt z postele.
  • Přišel domů včas, a dokonce se usmíval.
  • Přinesl malé dárky, ba i pohádku vyprávěl.

Poměr příčinný (důvodový)

  • Druhá věta vysvětluje příčinu děje věty první.
  • Obvyklé spojovací výrazy: neboť, vždyť, totiž, však také.

Příklady vět s poměrem příčinným

  • Ráno přišel pozdě do školy, nezazvonil mu totiž budík.
  • Nevyčítej mu to, vždyť za nic nemůže.
  • Nedokázala to, neboť nebyla dost připravená.

Poměr důsledkový

  • Druhá věta vyjadřuje důsledek, dopad nebo vliv děje první věty.
  • Obvyklé spojovací výrazy: proto, a proto, tedy, tudíž, a tak.

Příklady vět s poměrem důsledkovým

  • Úkol splnil, mohl si tudíž dát přestávku.
  • Už se k nám nevešli do auta, museli tedy na místo dojet vlakem.
  • Často zapomínal květiny zalít, proto mu také nakonec všechny uschly.

Poměry vedlejších vět

Přejít ke cvičením na toto téma »

Vedlejší věty mohou být souřadně spojeny stejně jako věty hlavní. Podmínkou je, že vedlejší věty musí být stejného druhu. K určení významového poměru mezi větami nám pomůže spojka a uvědomění si, zda se informace ve větách navzájem dolňují, jedna stupňuje druhou, jedna druhé odporuje atd. Určení poměru vět je důležité mimo jiné pro správné psaní čárek.

1. poměr slučovací

  • Obsah vět na sebe volně navazuje. Jde o spojení dvou a více informací.
  • Obvyklé spojovací výrazy: a, i, ani, nebo, také, rovněž, též.
  • Už si nepamatuji, o čem ta knížka byla ani kdo ji napsal. Dívala se na záhon, který ještě včera zářil zralými rajčaty a sliboval bohatou úrodu okurek.

2. poměr odporovací

  • Informace v jedné větě odporuje informaci ve větě druhé.
  • Obvyklé spojovací výrazy: ale, avšak, však, jenže, jenomže, nýbrž, naopak.
  • Napiš jí dopis, abys ji přesvědčila, ale abys ji úplně neodradila. Utekli z Citadely, aby si užívali volnosti, ne aby dál bojovali.

3. poměr vylučovací

  • Informace ve větách se navzájem vylučují.
  • Obvyklé spojovací výrazy: nebo, anebo, či, buď – buď, buď – nebo.
  • Řekla mi jasně, že buď se přiznám sám, nebo to na mě řekne. Ujistil mě, že mi buď napíše zprávu, nebo mi zavolá.

4. poměr stupňovací

  • Druhá věta stupňuje, zesiluje informaci v první větě.
  • Obvyklé spojovací výrazy: i, dokonce, dokonce i, dokonce ani, ba, ba i, nejen – i, nejen – ani, nejen – ale i.
  • Myslela si, že nejen pochopí celou situaci, ale že ji také co nejrychleji vyřeší. Nerozumím tomu, proč to nemůžeš udělat hned, a proč to dokonce začínáš i sabotovat.

5. poměr příčinný (důvodový)

  • Druhá věta vysvětluje příčinu děje věty první.
  • Obvyklé spojovací výrazy: neboť, vždyť, totiž, však také.
  • Omlouvila se, že ráno přišla pozdě do školy, nezazvonil jí totiž budík. Pavel říkal, že neslyšel zvonit telefon, zrovna se totiž sprchoval.

6. poměr důsledkový

  • Druhá věta vyjadřuje důsledek, dopad nebo vliv děje první věty.
  • Obvyklé spojovací výrazy: proto, a proto, tedy, tudíž, a tak.
  • Zajímalo mě, kdo z nich přijede na stejný turnus, a tak bude bydlet společně se mnou. Ve zprávách hlásili, že turisti nerespektují zákaz vstupu do jeskyně, a proto tam ochranáři nastražili fotopast.

Vedlejší věta podmětná

  • Vyjadřuje podmět věty řídící.
  • Ptáme se na ni: Kdo, co? + věta řídící
  • Časté spojovací výrazy: kdo, co, že, aby
  • Příklad: Kdo nic nedělá, nic nezkazí. → Kdo, co nic nezkazí? Kdo nic nedělá.
  • Tip: Větu podmětnou můžeme nahradit podmětem, který vyjadřuje to stejné jako věta podmětná, např.: Kdo nic nedělá = lenoch → Lenoch nic nezkazí.

Vedlejší věta přísudková

  • Vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou (přísudek slovesný se totiž vedlejší větou nedá vyjádřit).
  • Ptáme se na ni: Jaký byl/nebyl (stal se/nestal se) podmět?
  • Časté spojovací výrazy: jako, jak, aby, takový – jaký, takový – aby
  • Příklad: Obloha byla, jako by ji vymetl. → Jaká byla obloha? Jako by ji vymetl.
  • Tip: Větu přísudkovou můžeme nahradit jmennou částí přísudku, který vyjadřuje to stejné jako věta přísudková, např.: Obloha byla jako vymetená.

Vedlejší věta předmětná

  • Vyjadřuje předmět ke slovesu/přídavnému jménu z věty řídící.
  • Ptáme se na ni: pádovými otázkami kromě 1. a 5. pádu + věta řídící.
  • Časté spojovací výrazy: že, aby, jak, kdo, co, to – že
  • Příklad: Nezapomeň, že výuka začíná v 8:00. → Koho, co nezapomeň? Že výuka začíná v 8:00.
  • Tip: Větu předmětnou můžeme někdy nahradit předmětem, např.: Nezapomeň na začátek výuky v 8:00.

Vedlejší věta přívlastková

  • Vyjadřuje bližší informaci o (podstatném) jméně z věty řídící.
  • Ptáme se na ni: Jaký, který, čí? + jméno z věty řídící, které vedlejší věta rozvíjí.
  • Časté spojovací výrazy: kdo, co, který, jaký, čí, jenž, aby, kde, kdy
  • Příklad: Markéta ztratila telefon, který nedávno dostala. → Jaký telefon Markéta ztratila? Ten, který nedávno dostala.
  • Tip: Větu přívlastkovou můžeme nahradit přívlastkem, např.: Markéta ztratila nový telefon.

Vedlejší věta doplňková

  • Vyjadřuje bližší informaci o ději, který se týká jména ve větě řídící. Řídící věta obvykle končí předmětem.
  • Ptáme se na ni: V jaké situaci? + sloveso a jméno z věty řídící.
  • Časté spojovací výrazy: jak, že, aby
  • Příklad: Lucie viděla Zuzanu, jak běží na autobus. V jaké situaci viděla Lucie Zuzanu? Jak běží na autobus.
  • Tip: Věta doplňková bývá často po slovesech vnímání: vidět, slyšet, dívat se atd. Lze také nahradit doplňkem, např.: Lucie viděla Zuzanu běžet na autobus.

Vedlejší věta příslovečná

  • Vyjadřuje okolnosti děje (místo, čas, způsob atd.) z věty řídící.
  • Ptáme se na ni: kde?, kdy?, jak?, proč?, do jaké míry?, za jakým účelem?, za jakých podmínek?, i přes co? atd. + věta řídící.
  • Časté spojovací výrazy: kde, když, jak, co, protože, aby, -li, přestože, i když atd.
  • Podle toho, jakou okolnost děje vyjadřují, je dělíme na různé druhy.
místní kde? Vrátila se tam, kde jí bylo nejlépe.
časová kdy? Když přišel domů, začal vařit.
způsobová jak? Vypadal, jako by neuměl do pěti počítat.
měrová do jaké míry? Křičela, jak mohla.
příčinná proč? Rychle utíkali, protože za nimi hořelo.
účelová za jakým účelem? Rychle utíkali, aby si zachránili život.
podmínková za jakých podmínek? Kdyby ses přiznal, cítil by ses lépe.
přípustková i přes co? I když nemáš peníze, můžeš procestovat celý svět.

Vedlejší věty podmětné a předmětné

Přejít ke cvičením na toto téma »

Věty podmětné a předmětné se často pletou. Pojďme si udělat přehled toho, co platí pro oba druhy a v čem se od sebe liší. Odlišnosti jsou v tabulce vytučněny.

Vedlejší věta podmětná Vedlejší věta předmětná
Co vyjadřuje? podmět věty řídící předmět ke slovesu/přídavnému jménu z věty řídící
Jak se ptáme? Kdo, co? + věta řídící Pádovými otázkami kromě 1. a 5. pádu: bez koho, čeho? ke komu, čemu? vidím koho, co? o kom, o čem? s kým, čím?
Časté spojovací výrazy kdo, co, že, aby, kdy, kam kdo, co, že, aby, kdy, kam
Co nám pomůže ji poznat? Věta řídící nemá podmět – můžeme si místo něj dosadit neosobní ono/to Věta řídící má vždy podmět, i když někdy je nevyjádřený.
Příklady Doneslo se mi, že vyrážíte do Norska. (Kdo, co se mi doneslo?) Dozvěděl jsem se, že vyrážíte do Norska. (Koho, co jsem se dozvěděl?)
Ví se, kdo to udělal? (Kdo, co se ví?) Víte, kdo to udělal? (Koho, co víte?)
Aby se to stihlo, to je teď pro nás nejdůležitější. (Kdo, co je teď pro nás nejdůležitější?) Aby se to stihlo, to teď považujeme za nejdůležitější.(Koho, co teď považujeme za nejdůležitější?)

Co z toho plyne?

  • Spojovací výraz nám v rozhodování nepomůže.
  • Důležité je zeptat se správnou pádovou otázkou. Na větu předmětnou se totiž nikdy nemůžeme zeptat „kdo, co?“.

Vedlejší věty předmětné a doplňkové

Přejít ke cvičením na toto téma »

Věty předmětné a doplňkové se často pletou. Pojďme si udělat přehled toho, co platí pro oba druhy a v čem se od sebe liší. Odlišnosti jsou v tabulce vytučněny.

Vedlejší věta předmětná Vedlejší věta doplňková
Co vyjadřuje? předmět ke slovesu/přídavnému jménu z věty řídící bližší informaci o ději, který se týká jména ve větě řídící
Jak se ptáme? Pádovými otázkami kromě 1. a 5. pádu V jaké situaci? + sloveso a jméno z věty řídící.
Časté spojovací výrazy kdo, co, že, aby, kdy, kam jak, že, aby
Co nám pomůže ji poznat? Jméno, kterého se týká děj, se nachází ve větě vedlejší. (Viděl, jak Lenka přichází.) Jméno, kterého se týká děj, se nachází ve větě řídící. (Viděl Lenku, jak přichází.)
Příklady Kočka zpozorovala, jak myš vylezla z díry. (Koho, co kočka zpozorovala?) Kočka zpozorovala myš, jak vylezla z díry. (Za jaké situace kočka zpozorovala myš?)
Slyšeli, že Karel vykládá podivné věci o své sousedce. (Koho, co slyšeli?) Slyšeli Karla, že vykládá podivné věci o své sousedce. (Za jaké situace slyšeli Karla?)
Nedopustím, aby tam Iva šla sama. (Koho, co nedopustím?) Nenechám Ivu, aby tam šla sama. (Za jaké situace Ivu nenechám?)

Co z toho plyne?

  • Vedlejší věta předmětná i doplňková často následují po slovesech vnímání ve větě řídící (vidět, slyšet, všimnout si, cítit atd.). Nelze tedy automaticky říct, že slovesa vnímání jsou vodítkem pro rozpoznání věty doplňkové.
  • Je důležité si všímat pozice jména, kterého se týká děj věty vedlejší. Pokud se jedná o vedlejší větu doplňkovou, bude jméno obsaženo ve větě řídící.

Vedlejší věty přívlastkové a příslovečně způsobové

Přejít ke cvičením na toto téma »

Věty přívlastkové a příslovečné způsobové se někdy pletou. Pojďme si udělat přehled toho, co platí pro oba druhy a v čem se od sebe liší. Odlišnosti jsou v tabulce vytučněny.

Vedlejší věta přívlastková Vedlejší věta příslovečná způsobová
Co vyjadřuje? bližší informaci o (postatném) jméně z věty řídící způsob průběhu děje nebo jeho kvalitu
Jak se ptáme? Jaký, který, čí? + jméno z věty řídící jak? jakým způsobem? + věta řídící
Časté spojovací výrazy kdo, co, který, jaký, čí, jenž, aby, kde, kdy jak, jako, když, aby, tak – jak, tak – že
Co nám pomůže ji poznat? Závisí vždy na (podstatném) jméně nebo zájmeně z věty řídící. Závisí vždy na slovese, přídavném jméně nebo příslovci z věty řídící.
Příklady Nemohl v lese najít houby, jaké by chtěl. (Jaké houby nemohl najít?) Hledal v lese houby, jak smyslů zbavený. (Jakým způsobem hledal v lese houby?)
Snášel bolest, jakou ještě nezažil. (Jakou bolest snášel?) Snášel bolest, jak nejlépe dovedl. (Jakým způsobem snášel bolest?)

Co z toho plyne?

  • Důležité je podívat se, jestli vedlejší věta rozvíjí (podstatné) jméno nebo zájmeno z věty řídící, nebo jestli rozvíjí sloveso, přídavné jméno či příslovce z věty řídící.

Vedlejší věty příslovečné

Přejít ke cvičením na toto téma »

Vedlejší věty příslovečné vyjadřují okolnosti děje (místo, čas, způsob atd.) z věty řídící. Podle toho, jakou okolnost děje vyjadřují, je dělíme na různé druhy:

  1. místní
  • Vyjadřuje místo děje.
  • Ptáme se na ni: kde? kam? odkud? kudy? + věta řídící
  • Časté spojovací výrazy: kde, kam, odkud, kudy, tam – kde
  • Příklad: Vrátila se zpět, odkud přišla. (Kam se vrátila? Tam, odkud přišla.) Chtěla bych se podívat někam, kde jsem ještě nebyla. (Kam bych se chtěla podívat? Tam, kde jsem ještě nebyla.)
  1. časová
  • Vyjadřuje čas nebo trvání děje.
  • Ptáme se na ni: kdy? odkdy? dokdy? jak dlouho? jak často? + věta řídící
  • Časté spojovací výrazy: když, až, jakmile, sotva, než, zatímco, kdykoli
  • Příklad: Až budeš doma, zavolej. (Kdy zavolej? Až budeš doma.) Vždycky když se učil matematiku, pouštěl si hudbu. (Kdy si pouštěl hudbu? Vždycky když se učil matematiku.)
  1. způsobová
  • Vyjadřuje způsob průběhu děje nebo jeho kvalitu.
  • Ptáme se na ni: jak? jakým způsobem? + věta řídící
  • Časté spojovací výrazy: jak, jako, když, aby, tak – jak, tak – že
  • Příklad: Vypadal, jako by se chtěl rozplakat. (Jak vypadal? Jako by se chtěl rozplakat.) Postupoval jsem tak, jak bylo uvedeno v návodu. (Jak jsem postupoval? Tak, jak bylo uvedeno v návodu.)
  1. měrová
  • Vyjadřuje intenzitu nebo množství vlastosti nebo děje.
  • Ptáme se na ni: do jaké míry?, kolik?, o kolik?, jak moc? + věta řídící
  • Časté spojovací výrazy: čím – tím, tolik – kolik, tak – že, co, až, kolik, než
  • Příklad: Utíkal, co mu síly stačily. (Jak moc utíkal? Tolik, co mu síly stačily.) Čím jsem starší, tím jsem zodpovědnější. (O kolik jsem zodpovědnější? O tolik, čím jsem starší.)
  1. příčinná
  • Vyjadřuje příčinu děje nebo stavu.
  • Ptáme se na ni: proč?, z jaké příčiny? z jakého důvodu? + věta řídící
  • Časté spojovací výrazy: protože, že, jelikož
  • Příklad: Nešli na výlet, protože pršelo. (Proč nešli na výlet? Protože pršelo.) Že mi bylo chladno, zapnula jsem topení. (Z jakého důvodu jsem zapnula topení? Kvůli tomu, že mi bylo chladno.)
  • Poznámka: Příčina předchází děj, kdežto účel následuje až po ději.
  1. účelová
  • Vyjadřuje cíl/účel děje.
  • Ptáme se na ni: za jakým účelem? + věta řídící
  • Časté spojovací výrazy: aby
  • Příklad: Teple se oblékl, aby nenastydl. (Za jakým účelem se teple oblékl? Aby nenastydl.) Babička vyprávěla vnoučeti pohádku, aby lépe usnulo. (Za jakým účele vyprávěla babička vnoučeti pohádky? Aby lépe usnulo.)
  • Poznámka: Příčina předchází děj, kdežto účel následuje až po ději.
  1. podmínková
  • Vyjadřuje podmínky za kterých se děj uskuteční, nebo neuskuteční.
  • Ptáme se na ni: za jakých podmínek? + věta řídící
  • Časté spojovací výrazy: jestliže, -li, kdyby, jestli, když, pokud
  • Příklad: Nebude-li pršet, nezmokneme. (Za jakých podmínek nezmokneme? Nebude-li pršet.) Kdyby ses přiznal, cítil by ses lépe. (Za jakých podmínek by ses cítil lépe? Kdyby ses přiznal.)
  1. přípustková
  • Vyjadřuje okolnost, navzdory které se děj uskuteční, nebo neuskuteční.
  • Ptáme se na ni: i přes co? navzdory čemu? + věta řídící
  • Časté spojovací výrazy: přestože, i když, i kdyby, třebaže, ačkoli
  • Příklad: I když nemáš peníze, můžeš procestovat celý svět. (I přes co můžeš procestovat celý svět? I když nemáš peníze.) Nepovedlo se mu napsat dobře test, přestože se na něj připravoval. (I přes co se mu nepovedlo napsat dobře test? Přestože se na něj připravoval.)

Věta jednoduchá a souvětí

Přejít ke cvičením na toto téma »

Věta jednoduchá obsahuje pouze jedno sloveso v určitém tvaru, respektive jeden přísudek. Příklady vět jednoduchých:

  • Tento úspěšný spisovatel vydal již několik knih.
  • Je meloun zelenina, nebo ovoce?

Souvětí se skládá z několika vět. Obsahuje tolik sloves v určitém tvaru (resp. tolik přísudků), kolik je v souvětí vět.U souvětí studujeme jejich stavbu (věta hlavní, vedlejší, jejich vztahy). Příklady souvětí:

  • Pojedeme na výlet, i když bude pršet.
  • Kdosi se mě snažil přesvědčit o tom, že se sloni bojí myší.
NAPIŠTE NÁM

Děkujeme za vaši zprávu, byla úspěšně odeslána.

Napište nám

Nevíte si rady?

Nejprve se prosím podívejte na časté dotazy:

Čeho se zpráva týká?

Vzkaz Obsah Ovládání Přihlášení Licence