Větné členy a rozbory vět jednoduchých

Podmět holý

• Obsahuje pouze jádro podmětu (nejčastěji podstatné jméno nebo zájmeno).
• Není rozvinut o žádné další větné členy.
• Je typický pro jednoduché a stručné věty.
• Příklad: Velkoměsta se zvětšují závratným tempem. Lukáš uvařil čaj.

Podmět rozvitý

• Je rozvitý nejméně jedním dalším větným členem.
• Věta bývá podrobnější, konkrétnější.
• Příklad: Hvězdné války nekončí. Výbuchy sopek mohou být nebezpečné.

Podmět několikanásobný

• Podmět tvoří dvě nebo více rovnocenných částí, spojených často spojkami (a, i, nebo, ani, či).
• Všechny složky mají společný přísudek.
• Příklad: Češi a Američané vytvořili účinné protilátky na klíšťovou encefalitidu. Podobnou proměnou prošel i Londýn, New York nebo třeba Peking.

Přísudek slovesný

Přísudek slovesný obsahuje sloveso v určitém tvaru. Dělí se dále na dva poddruhy.

1. Přísudek slovesný jednoduchý tvoří jedno sloveso v určité osobě, čase.
   Kočka leze dírou. Zítra nebude pršet.

2. Přísudek slovesný složený tvoří sloveso způsobové (muset, moci, smět, mít, chtít) nebo fázové (začít, začínat, zůstat, zůstávat, přestat, přestávat) a infinitiv.
   Kočka chce prolézt dírou. Zítra nemá pršet.

Přísudek jmenný se sponou

Přísudek jmenný se sponou (slovesně-jmenný) tvoří sponové sloveso (být, bývat, stát se, stávat se) + přídavné nebo podstatné jméno. Aby sdělení dávalo smysl, musí věta obsahovat jak sloveso (sponu), tak podstatné či přídavné jméno (jmennou část). Bez jmenné části věta nedává smysl.

Příklad: Kočka je líná. Kdybychom smazali slovo „líná“, zbylo by nám „kočka je“ ve smyslu existuje, což je úplně jiné sdělení. My potřebujeme vyjádřit to, že kočka je líná. Proto je slovo „líná“ součástí přísudku, protože tato část informace je pro větu zcela zásadní.

Strom je vysoký. Pavel se stal expertem na předpovídání počasí.

Přívlastek blíže určuje podstatné jméno. Může být vyjádřen podstatným jménem, přídavným jménem, zájmenem, číslovkou nebo slovesem v infinitivu.

Ptáme se na něj: Jaký? Který? Čí? (Kvetoucí strom → jaký strom?)

Přívlastek shodný

Přívlastek shodný se shoduje s podstatným jménem v pádě, čísle a rodě. Většinou stojí před podstatným jménem, někdy ale může stát i za ním, např.: v odborných názvech (kočka domácí, doba bronzová). Často je vyjádřen přídavným jménem, zájmenem nebo číslovkou.

Velký pes leze malým oknem. Naše kočka leze dírou. Tři čuníci jdou.

Přívlastek neshodný

Přívlastek neshodný se při skloňování nemění podle podstatného jména, které rozvíjí. Obvykle stojí za podstatným jménem, často je vyjádřen podstatným jménem nebo slovesem v infinitivu, někdy i příslovcem.

Příslovečné určení vyjadřuje okolnosti děje nebo stavu. Ptáme se na něj: Kde? Kdy? Jak? Proč? Za jakým účelem? Z jaké příčiny? Za jakých podmínek?

Příklad: V létě na stromě rostla jablka. Kdy na stromě rostla jablka? V létě. Kde rostla v létě jablka? Na stromě.

Rozlišujeme 8 druhů příslovečného určení:

Příslovečné určení místa

• Ptáme se na něj: Kde? Odkud? Kudy? Kam?
• Pes vlezl do boudy. Kam vlezl pes? Do boudy.

Příslovečné určení času

• Ptáme se na něj: Kdy? Odkdy? Dokdy? Jak často? Jak dlouho?
• Včera jsem přišla pozdě. Kdy jsem přišla pozdě? Včera.

Věta dvojčlenná

Věta dvojčlenná je běžná věta, která má podmět a přísudek. Podmět může být i nevyjádřený.

Příklady:

Doktor pacientovi odebíral krev. (Podmětem je doktor, přísudkem odebíral.)

Máme hodně úkolů. (Podmět je my, které ale není výslovně vyjádřeno, přísudkem je máme.)

Věta jednočlenná

Věta jednočlenná má pouze přísudek, nemá vůbec podmět (vyjádřený ani nevyjádřený). Věta jednočlenná často označuje:

Přívlastek

• Čárkou se odděluje, pokud jde o přívlastek volný (nezužuje význam řídícího podstatného jména, spíše ho vysvětluje či doplňuje a může se vynechat, aniž se změní smysl věty).
• Čárkou se neodděluje přívlastek těsný (zužuje nebo specifikuje význam řídícího podstatného jména, pokud by se vynechal, změnil by se smysl věty).

Přístavek

• Jeho funkcí je pojmenovat jiným způsobem totéž, co předcházející větný člen.
• Základem přístavkového spojení je nejčastěji podstatné jméno nebo zájmeno.
• Oddělujeme ho čárkou z obou stran. Pokud ale přístavek vyjadřuje funkci/titul/zaměstnání a následuje vlastní jméno osoby, pak přístavek čárkou neoddělujeme.

Určování přívlastku a přístavku ve větě

• Přineste si materiál potřebný k výrobě dřevěné loďky. Jaký materiál? Ten, který je potřebný k výrobě loďky. Ne jakýkoliv materiál. Přívlastek tedy specifikuje slovo materiál a nelze ho z věty vypustit, protože by se změnila informace. Jde tím pádem o přívlastek těsný.

• Nakladatelství Paseka, založené 9. prosince 1989, se inspirovalo dílem Josefa Váchala. Jaké nakladatelství Paseka? Na tuto otázku nemá smysl odpovídat „to, které bylo založené 9. prosince 1989“, protože nakladatelství Paseka je jen jedno. Tím pádem víme, že informace o založení je jen doplňková. Jedná se tedy o přívlastek volný.

• Marcela Velící, paní ředitelka, se rozzlobila. Kdo se rozzlobil? Marcela Velící. Stejně tak můžeme na otázku odpovědět „paní ředitelka“. To znamená, že Marcela Velící a paní ředitelka označují tutéž osobu. Jedná se tedy o přístavek. A protože je ve větě nejprve její jméno a pak až zaměstnání/funkce, přístavek oddělíme čárkou. Srovnejte s následující větou.

• Paní ředitelka Marcela Velící se rozzlobila. Kdo se rozzlobil? Paní ředitelka. Stejně tak můžeme na otázku odpovědět „Marcela Velící“. To znamená, že Marcela Velící a paní ředitelka označují tutéž osobu. Jedná se opět o přístavek. A protože je ve větě nejprve zaměstnání/funkce a pak až vlastní jméno, přístavek neoddělíme čárkou.

• Lidé žijící na vesnici jsou přívětivější. Jací lidé jsou přívětivější? Ti, kteří žijí na vesnici. Ne všichni lidé. Přívlastek tedy specifikuje slovo lidé a nelze ho z věty vypustit, protože by se změnila informace. Jde tím pádem o přívlastek těsný.

• Koloseum, vystavěné v letech 70–⁠80 n. l., je dosud ikonou římské architektury. Jaké Koloseum je ikonou římské architektury? Na tuto otázku opět nemá smysl odpovídat „to, které bylo vystavěné v letech 70–⁠80 n. l.“, protože římské Koloseum je jen jedno. Tím pádem víme, že informace o založení je jen doplňková. Jedná se tedy o přívlastek volný.

• Slovesa, pátý slovní druh, se časují. Co se časuje? Slovesa. Stejně tak můžeme na otázku odpovědět „pátý slovní druh“. To znamená, že slovesa a pátý slovní druh označují totéž. Jedná se tedy o přístavek. A protože zde není žádné vlastní jméno ani funkce/zaměstnání, oddělujeme přístavek čárkou z obou stran.

• Jedná se o film natočený na motivy pohádky O Otesánkovi. O jaký film se jedná? O ten, který byl natočený na motivy pohádky O Otesánkovi. Nejedná se o jakýkoliv film. Přívlastek tedy specifikuje slovo film a nelze ho z věty vypustit, protože by se změnila informace. Jde tím pádem o přívlastek těsný.

• Všechny ženy, vdané či svobodné, se musely dostavit na úřad. Jaké všechny ženy se musely dostavit na úřad? Na tuto otázku opět nemá smysl odpovídat „ty, které jsou vdané, i ty, které jsou svobodné“, protože všechny ženy jsou prostě všechny bez výjimky. Tím pádem víme, že informace o tom, jestli jsou svobodné či vdané, je navíc. Jedná se tedy o přívlastek volný.

• Oběd uvařili oba, Kuba i Pepík. Kdo uvařil oběd? Kuba i Pepík. Stejně tak můžeme na otázku odpovědět „oba“. To znamená, že oba a Kuba i Pepík označují tytéž osoby. Jedná se tedy o přístavek. A protože oba není funkce/zaměstnání, oddělujeme přístavek čárkou.

Shrnutí