Podstatná jména

Podstatné jména jsou ohebný slovní druh. Podstatná jména označují mimo jiné názvy osob, zvířat, rostlin, věcí, vlastností, dějů, činností, pocitů, vědních oborů a školních předmětů.

Příklady podstatných jmen: pes, Jana, strom, krabice, láska, Antarktida, matematika, mouka, radost, plavání.

Mluvnické kategorie podstatných jmen

• pád (1. až 7.)
• číslo (jednotné, množné)
• rod (mužský, ženský, střední)
• vzor (pán, muž, soudce, předseda, hrad, stroj, žena, růže, píseň, kost, město, moře, kuře, stavení)

Podstatná jména označují názvy:

• osob: máma, popelář, Sněhurka
• zvířat: pes, krokodýl, králík
• rostlin: fialka, lípa
• věcí: sešit, bota, omáčka
• činností: posilování, psaní
• vlastností: hrdost, chlad, pružnost
• dějů: tání, kvašení
• vztahů a pocitů: láska, blízkost, smutek
• vědních oborů a školních předmětů: zeměpis, cizí jazyk, medicína

Jak je poznat: Můžeme si u nich říct TEN, TA, TO (ten pes, ta bota, to psaní).

V češtině rozlišujeme u podstatných jmen tři různé rody: rod mužský, rod ženský a rod střední. Mužský rod se dělí na životný a neživotný.

Rod podstatného jména zjistíme pomocí ukazovacích zájmen TEN, TA, TO (ten pes – rod mužský, ta žena – rod ženský, to dítě – rod střední).

Životnost podstatných jmen rodu mužského zjistíme, řekneme-li si jméno v 1. a 4. pádě:

• Pokud se tvar změní, je životný (ten sněhulák, vidím sněhuláka – životné).
• Pokud se tvar nezmění, je neživotný (ten hrad, vidím hrad – neživotné).

Pozor: Gramatická životnost se nemusí vždy shodovat s životností přirozenou. Například sněhulák, kostlivec, nebožtík a strašák jsou rodu životného, i když nežijí. Naopak strom a keř jsou rodu neživotného, i když jsou živé. Některá zákeřná slova navíc mohou mezi životností a neživotností kolísat (např. ledoborec, slaneček, koníček, ukazatel).

Podstatná jména v čísle jednotném označují jednu osobu, zvíře či věc. Podstatná jména v čísle množném označují více osob, zvířat či věcí. Množné číslo se v některých případech používá i k označení jednotlivé osoby (vykání, onikání, královský plurál, autorský plurál).

Většina podstatných jmen může vytvářet tvary jednotného i množného čísla, nazýváme je počitatelná. Nepočitatelná jména oba tvary tvořit nemohou, nebo pouze omezeně.

Jména pomnožná mohou svými tvary označovat jak množství, tak jednotlivinu: jedny nebo dvoje housle. Tvary množného čísla zde o množství nic nevypovídají, množství nám sděluje pouze číslovka (jedny, dvoje atd.).

Jména látková označují hmotu nebo látku, která se jeví jako nerozčleněný celek. Tvary jednotného čísla označují látku bez ohledu na její množství (litr, hrnek, gram atd.). Příklady: písek, mouka, pivo, zlato.

Jména hromadná jsou názvy lidských a zvířecích kolektivů, rostlinných porostů, souborů věcí a přírodních jevů. Podstatná jména hromadná mají pouze tvary jednotného čísla, ale označují více věcí stejného druhu. Lze je počítat jen jako celky nebo pomocí číslovek „málo/hodně/trochu“ (dvojí cukroví, málo listí, rostlinstvo, žactvo, křoví).

V češtině rozlišujeme 7 pádů:

Určování pádů

Při určování pádu se ptáme celou pádovou otázkou. To je důležité především u rozlišování 1. a 4. pádu, které mají část pádové otázky stejnou (co?).

Význam pádů

Pády v českém jazyce určují vztah slov ve větě a mohou výrazně ovliňovat význam věty.

Rodilí mluvčí většinou používají správné pády přirozeně bez toho, aby si je museli určovat. Některá podstatná jmena ale mají záludné skloňování a znalost pádů zde využijeme. Pády se vztahují i k ostatním slovním druhům a ovlivňují pravopis například u psaní mě/mně, volby předložky s/z nebo skloňování zájmena jenž.

Vzor je podstatné jméno určené jako ukázka pro skloňování dalších podstatných jmen stejného typu. V češtině máme následující hlavní vzory:

• mužský rod
  • životný: pán, muž, soudce, předseda
  • neživotný: hrad, stroj
• ženský rod: žena, růže, píseň, kost
• střední rod: město, moře, kuře, stavení

Tyto vzory jsou pouze základní pomůckou. U některých z nich existují podvzory, některá slova se skloňují nepravidelně či jsou nesklonná.

Jak poznáme, který vzor použít?

1. Určíme rod podstatného jména.
2. Podíváme se, zda jméno končí na souhlásku/samohlásku.
3. Pokud končí např. na souhlásku, vybíráme ze vzorů, které končí také na souhlásku.
4. Řekneme si jméno ve 2. pádě. Podle něj pak vybereme vzor, jehož 2. pád končí stejně.

Podstatná jména mužského rodu se dělí na životná a neživotná. Při určování vzoru nejdříve určíme životnost, viz téma Podstatná jména: rody. Jakmile víme životnost, vystačíme k určení vzoru většinou s prvním a druhým pádem.

Znalost vzoru využijeme například při určování koncovek.

Vzory slov životných

Vzor pán: pán bez pánA – používá se, pokud podstatné jméno končí v 1. pádě na souhlásku a pokud je ve 2. pádě -A (např. peS bez psA).

Vzor muž: muž bez mužE – používá se, pokud podstatné jméno končí v 1. pádě na souhlásku a pokud je ve 2. pádě -E (např. učiteL bez učitelE).

Vzor soudce: soudce bez soudcE – používá se, pokud podstatné jméno končí v 1. pádě na samohlásku E a pokud je ve 2. pádě -E (např. výrobcE bez výrobcE).

Vzor předseda: předseda bez předsedY – používá se, pokud podstatné jméno končí v 1. pádě na samohlásku A a pokud je ve 2. pádě -Y (např. fotbalista bez fotbalisty).

Vzory slov neživotných

Vzor hrad: hrad bez hradU (případně pomocný vzor les bez lesa) – používá se, pokud podstatné jméno končí v 1. pádě na souhlásku a pokud je ve 2. pádě -U nebo -A (např. důM bez domU nebo skleP bez sklepA).

Vzor stroj: stroj bez strojE – používá se, pokud podstatné jméno končí v 1. pádě na souhlásku a pokud je ve 2. pádě -E (např. cíL bez cílE).

Vzory rodu ženského jsou žena, růže, píseň, kost. Končí-li jméno na souhlásku, řídíme se vzory: píseň, kost, pokud na samohlásku – vzory: žena, růže. Žena je vzor tvrdý, naopak ostatní (růže, píseň a kost) řadíme mezi vzory měkké (viz též téma Koncovky podstatných jmen: ženský rod).

Vzor žena: žena bez ženY – používá se, pokud podstatné jméno končí v 1. pádě na samohlásku A a pokud je ve 2. pádě -Y (např. učitelkA bez učitelkY).

Vzor růže: růže bez růžE – používá se, pokud podstatné jméno končí v 1. pádě na samohlásku E a pokud je ve 2. pádě -E (např. konvicE bez konvicE).

Vzor píseň: píseň bez písnĚ – používá se, pokud podstatné jméno končí v 1. pádě na souhlásku a pokud je ve 2. pádě -E/Ě (např. třešeŇ bez třešnĚ).

Vzor kost: kost bez kosti – používá se, pokud podstatné jméno končí v 1. pádě na souhlásku a pokud je ve 2. pádě -I (např. radosT bez radosTI).

Vzory rodu středního jsou město, moře, kuře, stavení. K určení vzoru slouží 2. pád podstatného jména.

Vzor město: město bez městA – používá se, pokud podstatné jméno končí v 1. pádě na samohlásku O a pokud je ve 2. pádě -A (např. těstO bez těstA).

Vzor moře: moře bez mořE – používá se, pokud podstatné jméno končí v 1. pádě na samohlásku E a pokud je ve 2. pádě -E (např. vejcE bez vejcE).

Vzor kuře: kuře bez kuřETE – používá se, pokud podstatné jméno končí v 1. pádě na samohlásku E a pokud je ve 2. pádě -ETE (např. kotĚ bez kotĚTE).

Vzor stavení: stavení bez stavenÍ – používá se, pokud podstatné jméno končí v 1. pádě na samohlásku Í a pokud je ve 2. pádě -Í (např. křovÍ bez křovÍ).

Pozor na podobnost vzorů moře a kuře, oba jsou zakončeny na písmeno -e, navzájem je do sebe můžeme odlišit pomocí 2. pádu, kdy moře má koncovku stejnou jako v 1. pádu, zatímco vzor kuře je v kmenu rozšířen o písmeno T (kuře bez kuřeTe).

Dále si můžeme pomoci „neučebnicovou“ pomůckou. Zkusme si říci 1. pád slova v množném čísle. Zde si spíše všimneme, zda rozšíření kmene o -at- probíhá, či ne. Příklad: jedno vejce, dvě vejce – vzor bude tedy moře.

Pozor na podstatné jméno dítě, které skloňujeme podle vzoru kuře pouze v jednotném čísle, v množném čísle je toto slovo rodu ženského.

Při skloňování podstatných jmen pomohou vzory:

1. vzory pro rod mužský: pán, muž, hrad, stroj, předseda, soudce,
2. vzory pro rod ženský: žena, růže, píseň, kost,
3. vzory pro rod střední: město, moře, kuře, stavení.

Někdy to ale není tak jednoduché.

Podstatná jména končící na -us, -um a -ismus

• Odtrhneme -us nebo -um a skloňujeme buď podle vzoru pán, nebo podle vzoru hrad/les.

  • dinosaurus bez dinosaura (pán), génius bez génia (pán), rytmus bez rytmu (hrad), komunismus bez komunismu (hrad), muzeum bez muzea (les), linoleum bez linolea (les).

• U některých slov se -us neodtrhává.

  • citrus bez citrusu (hrad), rébus bez rébusu (hrad), cirkus bez cirkusu (hrad).

• Některá slova mají tzv. dvojí skloňování, správně je tvar s -us i bez něj.

  • globus bez globusu/globu, virus bez virusu/viru, sinus bez sinusu/sinu.

Skloňování slov oči, uši, ruce, nohy, ramena, kolena

• Pokud označují části lidského/zvířecího těla:

  • používáme v množném čísla tvary oči, uši (psí oči, králičí uši),
  • v 7. pádě množného čísla používáme ve slovech oči, uši, ruce, nohy a jejich zdrobnělinách zakončení -ma: s očima, ušima, rukama, ručičkama, nohama (pozor, ale s koleny a rameny).

• Pokud označují části věcí, které se pouze podobají rukám, nohám, uším, očím, ramenům a kolenům:

  • používáme v množném čísle tvary oka, ucha (oka na punčoše, mastná oka v polévce, ucha od hrnce),
  • v 7. pádě množného čísla používáme ve slovech ruce, nohy a jejich zdrobnělinách zakončení -mi: s hodinovými ručičkami, stůl se čtyřmi nohami.

Podstatná jména mužského rodu v 6. pádě množného čísla

• U podstatných jmen zakončených na -k(a), -h(a), -ch(a) je spisovné zakončení -ích (-ách je pouze hovorové):

  • bok – v bocích (ne v bokách), břeh – na březích (ne na břehách), dluh – v dluzích (ne v dluhách), rybník – v rybnících (ne v rybníkách), monarcha – o monarších (ne o monarchách), hromadné prostředky – v hromadných prostředcích (ne prostředkách), kolega – o kolezích (ne o kolegách).

• Zakončení -ách je rovnocené zakončení -ích ve zdrobnělinách:

  • rybníček – o rybníčcích i rybníčkách, balíček – v balíčcích i balíčkách.