Psaní i/y v koncovkách

Koncovku určujeme podle vzoru, viz téma Podstatná jména: vzory mužského rodu.

Příklady:

Koncovku určujeme podle vzoru, viz téma Podstatná jména: vzory ženského rodu.

Pro ženský rod máme v češtině 4 vzory: žena, růže, píseň, kost. Poslední tři řadíme k tzv. měkkým vzorům, tedy vzorům, které mají pouze koncovky s měkkým I. Výjimku tvoří jen vzor žena (například tvar ženy), ten ale snadno poznáme podle typického zakončení na ‑A. Pokud tedy končí podstatné jméno ženského rodu na jiné písmeno než ‑a, víme, že v něm píšeme měkké I.

Pozor, nelze použít naopak, tedy neplatí, že pokud podstatné jméno končí na ‑a, píšeme automaticky tvrdé Y. Vzor žena má také měkké I (v 7. p. množného čísla).

Příklady:

• Jedeme do Bratislavy. – Bratislava bez Bratislavy jako žena bez ženy, jedeme do Bratislavy jako ženy.
• Jedeme do Boleslavi. – Boleslav bez Boleslavi jako kost bez kosti, jedeme do Boleslavi jako kosti.
• V prázdné láhvi. – Láhev bez láhve jako píseň bez písně, v láhvi jako v písni.
• Mít něco na mysli. – Mysl bez mysli jako kost bez kosti, mít něco na mysli jako kosti.
• Otepi slámy. – Otep bez otepi jako kost bez kosti, otepi jako kosti.
• Jít na oběd do menzy. – Menza bez menzy jako ženy, jít na oběd do menzy jako ženy.
• Z hloubi duše. – Hloub bez hloubi jako kost bez kosti, z hloubi jako kosti.
• Soudní expertizy. – Expertiza bez expertizy jako žena bez ženy, soudní expertizy jako ženy.
• Na území Panamy. – Panama bez Panamy jako žena bez ženy, na území Panamy jako ženy.

Koncovku určujeme podle vzoru, viz téma Podstatná jména: vzory středního rodu.

Příklady:

• V podpalubí – podpalubí bez podpalubí jako stavení bez stavení, v podpalubí jako stavení.
• Na Labi – Labe bez Labe jako moře bez moře, na Labi jako moři.
• Pod bradly – bradlo bez bradla jako město bez města, pod bradly jako městy.
• Se sily na obilí – silo bez sila jako město bez města, se sily jako městy.
• Mezi dvěma intermezzy – intermezzo bez intermezza jako město bez města, mezi intermezzy jako městy.
• Zboží zatížené cly – clo bez cla jako město bez města, cly jako městy.

Pro psaní koncovek je důležité rozlišení měkkých a tvrdých přídavných jmen, viz téma druhy přídavných jmen.

U měkkých přídavných jmen (vzor jarní), píšeme vždy měkké I. U tvrdých přídavných jmen (vzor mladý) píšeme tvrdé Y, nikoliv však ve všech tvarech! V 1. pádě množného čísla rodu mužského životného píšeme ‑Í (malí chlapci jako mladí chlapci).

Příklady, ve kterých se chybuje:

• marniví manekýni – tvrdé přídavné jméno (marnivý, marnivá, marnivé), ale jedná se o množné číslo - mladí manekýni,
• sivý holoubek – tvrdé přídavné jméno (sivý, sivá, sivé) – mladý holoubek,
• vepřový bůček – tvrdé přídavné jméno (vepřový, vepřová, vepřové) – mladý bůček,
• lesklí slepýši – tvrdé přídavné jméno (lesklý, lesklá, lesklé), ale množné číslo – mladí slepýši,
• jedlými pokrmy – tvrdé přídavné jméno (jedlý, jedlá, jedlé) – mladými pokrmy,
• urostlí chlapci – tvrdé přídavné jméno (urostlý, urostlá, urostlé), ale množné číslo – mladí chlapci.

Ve slovech končících na ‑OVI a ‑OVY se často chybuje. Pro správné psaní I/Y musíme rozlišit, jestli jde o podstatné, nebo přídavné jméno. U přídavných jmen pak musíme vzít v potaz, co přivlastňujeme.

Podstatná jména: zakončení ‑OVI se vyskytuje u 3. nebo 6. pádu:

• Vysvětlit něco popletovi. Mávat psovi masem u čumáku. (3. pád)
• Pohádka O kocouru Modroočkovi.

Přídavná jména ve spojení s podstatným jménem rodu mužského životného:

Zakončení ‑OVI: Přivlastňujeme podstatná jména rodu mužského životného v 1. pádu.
Zakončení ‑OVY: Přivlastňujeme podstatná jména rodu mužského životného ve 4. pádu.

• Jsou to statkářovi koně.
  Čí koně? Statkářovi (jako ti matčini koně, 1. pád čísla množného).

• Viděli jsme strýčkovy koně.
  Čí koně? Strýčkovy (jako ty matčiny koně, 4. pád čísla množného).

Přídavná jména ve spojení s podstatným jménem rodu mužského neživotného: zakončení ‑OVY.

U podstatného jména rodu ženského je v 7. p. vždy měkká koncovka ‑emi, ‑ami, ‑mi, kdežto v rodě mužském neživotném píšeme ‑my (př. drahokamy).

Koncovka ‑ma se dochovala jen u párových tělesných orgánů (oči, uši, ruce, nohy) a u číslovek dva, oba. Příklady:

Pes se jí pletl pod nohama.

Dítě tleskalo ručičkama.

Oběma směry.

Pokud nejde o párový tělesný orgán, ale o nohy u stolu, případně o ručičky u hodin je zakončením koncovka ‑ami, která odpovídá vzoru žena. Příklady:

Na hodinách byl ciferník s nevýraznými ručičkami.

Základní pravidla

V přítomném a budoucím čase píšeme vždy ‑I. Neřešíme rod podmětu.

• Tma halí krajinu. Karel zabalí dárek.

V minulém čase píšeme koncovku podle rodu podmětu:

Postup určení koncovky

1. Určíme podmět věty