Psaní i/y: Měkké a tvrdé souhlásky

Měkké a tvrdé souhlásky

Psaní i/y: Vyjmenovaná slova

Vyjmenovaná slova po B

Vyjmenovaná slova po L

Vyjmenovaná slova po M

Vyjmenovaná slova po P

Vyjmenovaná slova po S

Vyjmenovaná slova po V

Vyjmenovaná slova po Z

Vyjmenovaná slova: mix

Psaní i/y: Psaní i/y v koncovkách

Koncovky podstatných jmen: mužský rod

Koncovky podstatných jmen: ženský rod

Koncovky podstatných jmen: střední rod

Koncovky přídavných jmen (jarní/mladý)

Koncovky ovi/ovy

Koncovky mi/my/ma

Shoda přísudku s podmětem

Koně přešl_ do klusu.
prosím neklop_t
sol_l chodníky
Odstával_ mu uši.

Shoda přísudku s podmětem

Děti se ukryl_ do chaty.

iy

Shoda přísudku s podmětem

Hráze se dostavěl_.

iy

Shoda přísudku s podmětem

Výprava

Vlakové soupravy zastavil   u perónu. Vystoupil   jsme a vydal   se na túru. Zdálo se, že na vesnici již sklidil   úrodu. Žnečky chodil   bosé. Malý Lukáš se bál, že se počasí pokaz   . Toto děti hlás   samy. Náhle kanci rozryl   planinu. Přidal   jsme tedy do kroku směr vrchol. Rozhledy z kopců bral   dech. Stébla travin se ohýbal   ve větru. Cestou dolů jsem viděl, že muže domů rozvážel   trakaře. A protože jabloně plodil   nádherné ovoce, jedno jsem si utrhl a nasedl na vlak domů.

Shoda přísudku s podmětem

A: „V uších mu zněl_ policejní sirény a houkání sanitky.“A: Kdo, co zněl_ v uších?sirény a houkánímuA: V jakém čase je sloveso v přísudku?v minulémv přítomnémA: Pravopis i/y v přísudku ovlivňuje rod podmětu. Je v podmětu alespoň 1 rod mužský životný?neanoA: Jakého rodu jsou slova v podmětu?ženského a středníhoobě ženskéhoA: Které i/y tím pádem bude v přísudku?yi

Shoda přísudku s podmětem

A: „V televizi dával_ film o záchraně planety.“A: Kdo, co dával_ film?nějací blíže neurčení onitelevizeA: V jakém čase je sloveso v přísudku?v minulémv přítomnémA: Pravopis i/y v přísudku ovlivňuje rod podmětu. Je v podmětu alespoň 1 rod mužský životný?anoneA: Které i/y tím pádem bude v přísudku?yi

Koncovky podstatných jmen: mix

Koncovky všechny: mix

Koncovky všechny: mix

chlap vysoké postav_

iy
rozhodlo se o vítěz_
jít v proces_
skladby s několika sól_
šel do vazb_

Koncovky přídavných jmen

Čí jsem?

Bratrov   kamarádi mě nemají rádi. Jsem totiž znám   po celé škole. Prý jsem na starší děti drz   , vyzývav   a rád je uvádím do rozpaků. Nechápu to. Když vidím Pavlov   (to je můj bratr) vrstevníky, jsem jak neviňátko. Nechápu, proč má Milan, jen co se ke mně otočí zády, batoh celý bíl   od křídy nebo proč má školní snaživec Václav vždycky po setkání se mnou oslizl   a zahnědl   límec košile. Nejde mi to na mysl. Jsem přeci tak mil   . Pro mého bratra jako bych byl ciz   , prý není možné, abychom byli oba otcov   synové. „Jeden z nás musí být nevlastní,“ říká zrudl   bratr, když vidí má alotria. Přitom jsme oba skoro stejn   : pohledn   , vyso   a tmavovlas   . Ale zatímco Pavel je ten přemýšliv   , já jsem jen ten, který je zlobiv   .

Koncovky podstatných jmen

Panda Vanda

Panda Vanda žila kdesi mezi dvěma velkými prales   v australské džungl   . Po nocích pořádala zápas   s opicem   a ve dnech si házela ananas   s divokými ps   dingo. Jednoho dne ale lidé les   vypálili a Vanda se rozhodla odstěhovat do Evrop   . V novém domově však vypadala, jako by jí ulétly včel   . Slz   se jí koulely po tváři, když potkala páv   pyšnící se svými pestrými háv   . Ti jí poradili, aby se setkala s pány Francouz   , Ital   a Španěl   , že prý ji dovedou do zoologické zahrady. Tam lidé platí peněz   , aby se mohli pokochat cizokrajnými němými tvářem   . A tak panda Vanda prošla branam   ZOO a zabydlela se ve výběhu mezi rys   a žirafam   a těší se na vaši návštěvu.

Koncovky všechny: mix

proud láv_

yi

Koncovky všechny: mix

bratrancov_ boty a tričko

iy

Podobně znějící: Psaní ě

Psaní mě/mně ve slově

Mě/mně (zájmeno já)

Psaní bě/bje

Psaní vě/vje

Psaní ě: mix

Podobně znějící: Pravopis odvozený od stavby slova

Psaní n/nn

Předpona a kořen: zdvojené hlásky

Kořen a přípona: hlásková změna a zdvojené

Tvorba přídavných jmen (-ský/-ští, -cký/-čtí)

Podobně znějící: Párové hlásky

Psaní s/z na začátku slova

Předložky s/z

Souhlásky párové: p/b, t/d, v/f, ...

Párové hlásky: mix

Velká písmena: Velká písmena: lidé, skupiny, organizace, čas

Velká písmena: lidé, jména

Velká písmena: národy, skupiny osob

Velká písmena: instituce, organizace

Velká písmena: mix lidé, skupiny, organizace, čas

Velká písmena: Velká písmena: místa

Velká písmena: geografie, příroda, vesmír

Velká písmena: města, části měst, ulice

Velká písmena: budovy, stavby

Velká písmena: mix místa

Slovní druhy: Podstatná jména

Určování podstatných jmen

Podstatná jména: rody

Podstatná jména: jmenné číslo

Podstatná jména: pády

Podstatná jména: vzory mužského rodu

Podstatná jména: vzory ženského rodu

Podstatná jména: vzory středního rodu

Vzory podstatných jmen: mix

Skloňování podstatných jmen

Slovní druhy: Slovesa

Určování sloves

Slovesný rod

Slovesný čas

Slovesný vzor

Slovesný způsob

Slovesa: osobní, neosobní

Slovesa: mix

Rozbory vět, stavba slov: Stavba slov

Určování kořene

Určování předpony

Předpona, kořen, přípona, koncovka

Předpona, kořen, přípona, koncovka

kazy

PředponaKořenPříponaKoncovka

Předpona, kořen, přípona, koncovka

A: „objezdy“A: Abychom určili kořen, řekneme si několik slov příbuzných:přejezdy, zájezd, jezditobjet, objednat, jízdaA: Kořen je největší společná část slov příbuzných a slova „objezdy“. Jaký je tedy kořen slova?jejezdA: Jaká je ve slově „objezdy“ předpona?o-ob-A: Koncovka je část slova, která se při skloňování/časování mění. Jaká je tedy ve slově „objezdy“ koncovka?žádná není-yA: Jaká je ve slově „objezdy“ přípona?-d-žádná neníA: Jak bychom tedy znázornili jednotlivé stavební prvky přímo ve slově?ob-jezd-yob-jez-d-y

Předpona, kořen, přípona, koncovka

A: „zaplaceného“A: Abychom určili kořen, řekneme si několik slov příbuzných:zaplatit, splátka, podplatitplácat, podplácet, plackaA: Kořen je největší společná část slov příbuzných a slova „zaplaceného“. Jaký je tedy kořen slova?plaplacA: Proč?Písmeno „t“ na konci kořene se kvůli výslovnosti mění na „c“, proto „t“ a „c“ počítáme do společné části jako stejné písmeno.Je to výjimka.A: Koncovka je část slova, která se při skloňování/časování mění. Jaká je tedy ve slově „zaplaceného“ koncovka?-o-éhoA: Jaká je ve slově „zaplaceného“ přípona?-n--en-A: Jak bychom tedy znázornili jednotlivé stavební prvky přímo ve slově?za-plac-enéh-oza-plac-en-ého

Rozbory vět, stavba slov: Větné členy

Podmět a přísudek

Předmět (větný člen)

Přívlastek shodný a neshodný

Příslovečné určení

Větné členy obecně

Slova a jejich význam: Význam slov

Předměty, věci

Lidé

Sport

Móda, jídlo, společnost

Význam slov: podstatná jména mix

Vlastnosti lidí a předmětů

Význam slov: přídavná jména mix

Lidé: akce, vztahy

Přísloví

Přirovnání

Idiomy, ustálená spojení

Čtení: Čtení textů

Příběhy

Bajky

Zajíc a želva

Ležel zajíc na pasece a najednou k němu přišla želva.

„Vsadím se s tebou, že budu u lesa dřív než ty,“ povídá želva zajíci.

„Ty se mnou chceš závodit?“ divil se zajíc. „Vždyť jsi pomalá jako šnek a mě ani nejrychlejší pes nedožene. Ale jak chceš, budeme závodit.“

Tak začal závod. Želva spěchala, jak nejlépe dovedla, ale marná snaha, posunovala se kupředu jen pomalu. Dívala se však stále jen na les před sebou, neohlížela se a stále se zvolna ale odhodlaně blížila cíli. Zajíc zatím stále ležel na zádech a říkal si: „Času dost, na jejích sto kroků mi stačí dva skoky a stejně budu u lesa první.“

Za nějakou chvíli se líně otočil a podíval se k lesu. Želva najednou byla kousek od cíle. Překvapený zajíc rychle vyskočil a dal se do běhu, ale želvu již nedohonil. Když přiběhl k cíli, želva už na něj čekala.

Karas a Pedro

Karas a Pedro: Koště

Když prošel princ Karas se svým mluvícím kozlem Pedrem kolem chaloupky na vysoké kuří noze, vyletěla z komína čarodějnice na létajícím koštěti a začala na ně shora házet ropuchy.

„Au,“ zvolal princ, „tudy asi, milý Pedro, neprojedeme!“

Protože je ropuchy trefovaly do hlavy, vrátili se naši dobrodruzi, což ježibabu uklidnilo. Jenomže jediná cesta k princezně vedla právě kolem chaloupky na kuří noze. Když to Karas s Pedrem zkusili druhý den, opět dostali několik ran, tentokrát shnilými mrkvemi. Kozel Pedro ale měl za ušima! Půjčil si od prince několik zlaťáků a koupil ve městě padesát košťat. Karas pak v noci tajně umístil všechna košťata do předsíně ježibabiny chaloupky. Když poté princ s kozlem prošli kolem kuří nohy, tak z komína nikdo nevyletěl.

Slyšeli jen: „Herdek kruciš písek, tohle není moje koště! Tohle taky ne! Já vám ukážu!“

Ufon ztracen ve městě

Detolokátor

Grin5X nikdy na jinou planetu nechtěl. Jenže na školní exkurzi v Ústavu vesmírného cestování se omylem dotkl fotonového detolokátoru, čímž se teleportoval doprostřed malého města na planetě Zemi.

„A hrome,“ pomyslel si Grin5X, když kolem sebe uviděl scénu jako z učebnice galaxypisu. Domy okolo byly daleko menší než na jeho planetě, navíc postavené z kamene, železa a betonu, tedy velice zastaralých materiálů. Po ulicích chodili velmi pomalu prapodivní dvounozí tvorové a mezi nimi o kousek rychleji kličkovalo mnoho různě tvarovaných barevných krabic se čtyřmi koly.

„To zase bude den,“ povzdychl si chudák mimozemšťan a šel hledat velvyslanectví své planety.

Příběhy ze Zverimexu

Ovce paní Bekové

Ve středu v sedm hodin kdosi zaklepal na dveře zverimexu U Granule.

„Otevíráme až za hodinu,“ zavolal od pultu vedoucí, pan Šváb, který právě ochutnával krmení pro rybičky. Pan Šváb vždy testoval na sobě kvalitu všech pokrmů pro zvířata, protože nechtěl prodávat závadné nebo zkažené výrobky.

„Prosím, pusťte mě dovnitř, je to naléhavé!“ odpověděl rozrušený ženský hlas zpoza dveří. Pan vedoucí přemýšlel, co se asi mohlo takto brzy ráno stát. Nicméně přešel ke dveřím, otočil klíčem a dovnitř se nahrnula vysoká hubená paní.

„Jé, dobrý den, paní Beková, taková stálá zákaznice a já vás po hlase nepoznal!“

„Pane vedoucí, prosím pomozte, potřebuji nutně holicí strojek na ovčí vlnu! Po tom novém krmení, co jste mi prodal včera, mým miláčkům narostlo přes noc šíleně moc vlny a vzhledem k tomu, že už takto po ránu je skoro 25 °C, tak by se mi přes den na pastvině ovečky určitě usmažily!“ naříkala paní Beková.

„Aha, aha. Holicí strojky na vlnu ale nevedeme,“ promluvil rozvážně pan Šváb, „ale mohl bych vám půjčit svůj osobní holicí strojek. Jen mi ho musíte do večera vrátit, protože mi od včerejška hrozně rychle rostou vousy a vůbec nevím proč.“

České pověsti

Dívčí válka

Když zemřela Čechy oblíbená kněžna Libuše, ženy vzpomínaly na časy, kdy právě ony měly v české vlasti hlavní slovo. Nějaká Vlasta chtěla ty časy vrátit zpátky. Ženy a dívky, její stoupenkyně, opustily domovy a vystavěly u Vltavy dívčí hrad Děvín. Začaly se cvičit v boji. Mužům pohled na ženy učící se bojovat vháněl do tváře pobavený úsměv. Nic nedbali Přemyslova varování a hrnuly se na Děvín. Mysleli si, že se jich ženy leknou. Na Vlastin pokyn však rozlícené ženy vysmívající se muže pobily. Padlo jich na tři sta a přeživší se dali na útěk. Ženy měly na Vyšehradě své špehy a v boji využívaly svou krásu a bezbrannost. Jednou dostaly zprávu, že bude cestou nedaleko od Děvína projíždět vévoda Ctirad a nachystaly na něj past. Ke kmeni vedle cesty přivázaly krásnou Šárku. Ta, když se blížil Ctirad, začala prosit, aby ji odvázali. Ctirad obměkčený pláčem krásné dívky, zapomněl na ostražitost a Šárku odvázal. „Zlé ženy mě unesly, aby mě připojily ke své vzpouře. Pak ale uslyšely dusot koní, narychlo mě zde uvázaly. Jako výsměch mi zde nechaly tenhle roh, abych si spoutaná o pomoc zatroubila,“ vzlykala Šárka. Ctirad jí naslouchal a jeho muži slezli z koní, aby si tu odpočali. Šárka byla zvědavá, jak roh zní. Když ale na něj zatroubili, přihnal se houf žen a celou družinu pobily. Ctirada pak spoutaly a odtáhly ho na Děvín, kde ho umučily. Když se to muži dozvěděli, rozzlobili se a ve zbroji vyrazili k Děvínu. Došlo ke střetu. Vlasta padla a ostatní dostaly strach. Některé padly v boji, jiné při útěku. Žádnou z nich muži neušetřili. Tak pomstili Ctiradovu smrt.

Řecké báje

Pandořina skříňka

Když Zeus zjistil, že lidé opět získali oheň, který jim sebral, strašlivě se rozzlobil a vymyslel jiný trest, mnohem zákeřnější. Zavolal k sobě boha Héfaista a poručil mu, aby zhotovil sochu krásné dívky. Bohyně Athéna ji oblékla do bělostného šatu, Afrodita, bohyně krásy, jí vdechla nadpozemskou krásu a Hermés, posel bohů, jí dal líbezný hlas. Pojmenovali ji Pandora. Zeus Pandoře vložil do rukou zlatou schránku. Hermés ji pak odvedl na zem k Prométheovu bratru Epimétheovi. Epimétheus při pohledu na krásnou dívku zahodil všechnu svou ostražitost a pozval ji k sobě domů. Zajímalo ho, co mu bohové posílají. Vybídl tedy Pandoru, aby schránku otevřela. Když odkryla víko, vylétly ze schránky do světa zlé nemoci, bída, starosti a bolesti a rozletěly se po celém světě, který do té doby žádné zlo nepoznal. Pandora se ulekla a víko přibouchla. Ve schránce zbyla jen naděje, kterou těžké, zlé věci přimáčkly až k samému dnu. Pro lidi začaly těžké časy, jejich příbytky obcházely nemoci, bída a smrt. A naděje na zlepšení téměř nebyla. Zůstala zamčená v Pandořině skříňce.

Požírač snů

Fantazie a představa

Gonzalo se dal tedy do hledání. Na Wikisofii stálo: „Fantazie je děj, proces, jehož výsledkem jsou představy, jež nejsou pouhou reprodukcí dříve vnímané skutečnosti, ale je v nich něco pozměněného nebo nového. Fantazie čerpá ze zásobárny pamětních představ, které jsou však různě kombinovány, přetvořeny, doplněny, zasazeny do jiného rámce či nových souvislostí.“ Pak si tam vyhledal ještě něco o představách: „Představa je uvědomění podnětu nebo jevu, který na mne v daném okamžiku nepůsobí. V představách se reprodukuje dříve vnímané.“ Jestli to dobře pochopil, jeho paměť sloužila jako Google dokumenty, když vypadne internet. Člověk píše a píše a pak zjistí, že mu všechno zmizelo, protože se to neuložilo, a už to nejde získat zpátky. Gonzalo velmi toužil být jako ostatní. A v tu noc, kdy ho jeho bráška svým blábolením probudil, se o to pokusil.

Detektivní příběhy s plánky

Loupež v galerii

„Takže vám zmizel přes noc z galerie vzácný obraz Hostina a zjistil jste to až po ranním otevření,“ opakovala inspektorka Pukavá, zatímco její kolegové vyprovázeli zklamané ranní návštěvníky, „jaké máte zabezpečení?“

„Je to záhada,“ pravil roztřeseně hlídač, „máme alarm na jediných vchodových dveřích. Okna v galerii žádná nejsou. Navíc jsou na místech A, B a C tři otočné kamery, takže vidí do všech směrů. Když jsem je kontroloval večer před zavřením, tak obraz Hostina na svém místě v Modrém pokoji ještě byl.“

„Takže jste večer zkontroloval záběry z kamer, nebo jste šel i dovnitř?“

„Jenom kamery, pak jsem zhasnul, zamknul vchodové dveře a zapnul na nich alarm. V noci se alarm nespustil, takže dveřmi se nikdo nevloupal. Ráno jsem vypnul alarm, odemknul, rozsvítil a pustil návštěvníky. A jeden si všimnul, že obraz chybí. A na záznamu z kamer už ráno taky není,“ teď už hlídač regulérně brečel.

Inpektorka Pukavá se ještě jednou podívala na plánek a pronesla: „Budu potřebovat záznamy kamer ze včerejšího večera a dnešního rána. Jeden z návštěvníků se nechal v galerii zamknout, v noci obraz sundal a před chvílí si ho odnesl.“

Naučné a odborné texty

NAPIŠTE NÁM

Nevíte si rady?

Nejprve se prosím podívejte na časté dotazy:

Časté dotazy Návody pro rodiče Návody pro učitele

Čeho se zpráva týká?

Vzkaz Obsah Ovládání Přihlášení Licence