Psaní i/y: Měkké a tvrdé souhlásky

Měkké a tvrdé souhlásky

Psaní i/y: Vyjmenovaná slova

Vyjmenovaná slova po B

dobré b_dlo (živobytí)
cesty se sb_haly
b_ček
Zb_něk

býtbít
pozb_l zdravípob_l si ve vězenínevyb_l na to časnedob_l trhvyb_l všechny komáry

krab_ce

yi

knihy mu nikdy nepřeb_valy

ýí

Vyjmenovaná slova po B

Podivný zvyk

Budu vám vyprávět o jednom zvyku, který se uchytil v Přib   slavi. Přivezl ho sem pan Rob   n z Kolumb   e. Tento neob   čejný ob   čej se rychle uchytil. Dodržovali ho všichni ob   vatelé města. Místo toho, ab   ukazovali ukazováčkem, našpulili rty jako ryb   čka. Pak pokynuli směrem k b   tosti nebo věci. Ukázání prstem časem nab   lo neslušného významu. Představte si, jak ale působ   li Přib   slavští mimo město.

Vyjmenovaná slova po B

Jsem já masožravec?

Zb   něk b   l mladý b   k z Kob   lis. Bohužel měl neb   valý problém. Netušil, jestli je b   ložravec nebo masožravec. I pob   hal ledab   le po loukách v okolí Přib   slavi, kolem starob   lého hřb   tova i vyb   dleného b   ografu a sháněl někoho způsob   lého, kdo by mu jeho problém hb   tě vyřešil. Po cestě mezi ob   lím drandil na b   cyklu b   valý rab   n. Zb   něk mu vyložil svůj neob   čejný problém. Rab   novi se mladý b   k zalíb   l, i vzal ho do b   telného b   stra, kde jim nab   dli jídelní lístek, ze kterého se dalo dlouho vyb   rat. Pak rab   n objednal krab   ci celeru, petržele a b   lého jogurtu. Zb   něk všechno z nádoby snědl, na talíři nezb   lo nic. „Chutnalo ti?“ zeptal se duchovní. „Jak by ne,“ opáčil b   ček. „No vidíš, všechno, co jsi snědl, bylo b   lé, tudíž jsi b   tostný b   ložravec.“

Vyjmenovaná slova po L

Vyjmenovaná slova po M

Vyjmenovaná slova po P

Vyjmenovaná slova po S

Vyjmenovaná slova po V

Vyjmenovaná slova po Z

Vyjmenovaná slova: mix

Psaní i/y: Psaní i/y v koncovkách

Koncovky podstatných jmen: mužský rod

Koncovky podstatných jmen: ženský rod

Koncovky podstatných jmen: střední rod

Koncovky přídavných jmen (jarní/mladý)

Shoda přísudku s podmětem

Koncovky podstatných jmen: mix

Podobně znějící: Párové hlásky

Psaní s/z na začátku slova

Předložky s/z

Souhlásky párové: p/b, t/d, v/f, ...

Párové hlásky: mix

Slovní druhy: Podstatná jména

Určování podstatných jmen

Podstatná jména: rody

Podstatná jména: jmenné číslo

Podstatná jména: pády

Podstatná jména: vzory mužského rodu

Podstatná jména: vzory ženského rodu

Podstatná jména: vzory středního rodu

Vzory podstatných jmen: mix

Slovní druhy: Zájmena

Určování zájmen

Slovní druhy: Příslovce

Určování příslovcí

Rozbory vět, stavba slov: Větné členy

Podmět a přísudek

Rozbory vět, stavba slov: Druhy vět

Oznamovací, tázací, přací

Čtení: Čtení vět

Krátké věty psané velkými písmeny

Čtení vět jednoduchých

Čtení delších vět

Básničky a písničky

A když se ti nechce   ,
budem ovce   ,
šly přes   ,
pod ní   ,
v dlouhé řadě za   .
(Jan Skácel, Uspávanka s počítáním ovcí)

počítatspátberanemlávkukámen

Básničky a písničky

Saxáno, v   vázaných v kůži,
zapsáno   je víc než dost.
Saxáno, komu   se z nich úží,
Saxáno, měl by si říct už   .
(Pavel Kopta, Saxana)

dostdechkniháchkouzel

Básničky a písničky

Domeček, louka,   a děti
a vločka   letí, letí,
a nedoletí,   je,
než spadne na   , roztaje.
(Jan Skácel, První sníh)

strommalázemsněhu

Prašina (V. Matocha)

En se otočila, strašlivě   a upustila svíčku.

Naposledy   pěnu na plazícího se Krause a se zaťatými zuby strčila sprej do kapsy.

En   svému bratranci kolem krku.

En jen zarytě   , jako kdyby Hroudu vůbec neslyšela.

skočilazaječelavystříklamlčela

Prašina (V. Matocha)

Šli ulicí dolů, nebo se vrátili nahoru, nebo vešli do toho   ?

Jirka přikývl a opatrně knihu uchopil do   .

Třeba se všude kolem svět řítí do   a letadla padají z oblohy, jen oni o tom ještě nemají tušení.

Nápravník vzal do   několik žáků.

dlanězáhubydomuučení

Děti z Bullerbynu (A. Lindgrenová)

Bylo to báječné, když jsme večer leželi a vyprávěli si o   , přestože to byla taková hrůza.

Maminka se na Lasse hodně zlobila, že spadl do vody a nakázala mu, aby přemýšlel o svých   .

V   byly jen samé špatné věci, že bude asi válka, a zas válka a válka.

Možná, že jsou nějací skřítkové, kteří slyší, co si člověk přeje, a chodí a trousí po   koruny.

neplecháchcestáchnovináchstrašidlech

Čtení: Čtení textů

Krátké texty

Příběhy

Pohádky s kečupem

Princezna na hrášku

V jednom zámku bydlel princ, který se chtěl oženit. Nemohl ale najít žádnou ŘEPU. Jednoho večera, zrovna když byla hrozná bouřka, někdo zaklepal na KEDLUBNU. Venku stála dívka v mokrých, otrhaných šatech. Dali jí suché šaty a jídlo. Dívka jim vyprávěla, že je princeznou z blízkého království a její CELER měl po cestě nehodu, a tak musela sama pěšky přijít prosit o úkryt. Princi se dívka moc líbila, ale královna se bála, že si vymýšlí a že ve skutečnosti není opravdovou princeznou. Na noc nechala připravit dívce pohodlné lůžko se sedmi matracemi. Pod ně dala jedno zrnko hrášku. Druhý den ráno, když přišla dívka ke snídani, se jí královna zeptala, jak se vyspala. „Velmi špatně,“ odvětila MRKEV. „Nemohla jsem vůbec spát, pořád mě něco tlačilo.“ Královna se zaradovala: „Tak to musíš být opravdová princezna.“ Brzy na to měli princ s princeznou OKURKU.

Liška Adéla

Datel

Nemocná liška Adéla ležela v posteli, když zaslechla hlasité ťukání. Vylezla ven z nory a rozhlédla se. Na kmeni velkého smrku seděl pták s červenou čepičkou a tloukl zobákem do kůry.

„Proč bušíš hlavou do stromu, vždyť ten strom úplně zničíš!“ zasípala liška.

„Ále kdepak, já jsem datel, doktor stromů. Dělám do stromu díry a vyndávám z těch děr larvy brouků, které stromu ubližují. Akorát mě z toho ťukání bolí hlava,“ postěžoval si pták.

„Aha,“ pochopila Adéla, „tak to máš štěstí, že jsem zrovna nachlazená!“ Načež zmizela v noře a za chvíli přinesla dva hrnky s třezalkovým čajem, který je nejlepším lékem na bolesti hlavy.

Popletené pohádky

Fialová karkulka

Byla jednou jedna holčička a té říkali Fialová karkulka, protože vždy, když šla na borůvky, tak se v nich tak poválela, až byla celá fialová. Jednoho dne se vypravila do lesa sbírat své oblíbené borůvky. Všechny keře ale byly obrané. A to ještě včera byla v lese borůvek spousta! Karkulka se vydala hledat svého kamaráda vlka, který o všem v lese ví. Nemohla ho ale najít. U potoka uviděla žábu a ptá se jí: „Neviděla jsi vlka?“ Žába odpověděla: „Já jsem vlk! Jsem zakletý.“ Karkulka rychle dala žábě pusu, a ta se hned proměnila ve vlka. Vlk Karkulce vysvětlil, co se stalo. Ráno do lesa přišli Jeníček a Mařenka a kouzelnými hráběmi začali sklízet všechny borůvky. Vlk je chtěl zahnat, jenže Mařenka je mocná čarodějnice a hned ho začarovala v žábu. Karkulka ovšem byla výborná stopařka. Podle směru stop hned poznala, kterým směrem se Jeníček s Mařenkou vydali. Rychle jim nadběhla a rozházela po cestě perníčky. Těm samozřejmě Jeníček s Mařenkou nemohli odolat. Zatímco se ládovali perníčky, Karkulka nenápadně odtáhla koš se všemi borůvkami. A kouzelné hrábě jim raději vzala taky.

Bajky

Zajíc a želva

Ležel zajíc na pasece a najednou k němu přišla želva.

„Vsadím se s tebou, že budu u lesa dřív než ty,“ povídá želva zajíci.

„Ty se mnou chceš závodit?“ divil se zajíc. „Vždyť jsi pomalá jako šnek a mě ani nejrychlejší pes nedožene. Ale jak chceš, budeme závodit.“

Tak začal závod. Želva spěchala, jak nejlépe dovedla, ale marná snaha, posunovala se kupředu jen pomalu. Dívala se však stále jen na les před sebou, neohlížela se a stále se zvolna ale odhodlaně blížila cíli. Zajíc zatím stále ležel na zádech a říkal si: „Času dost, na jejích sto kroků mi stačí dva skoky a stejně budu u lesa první.“

Za nějakou chvíli se líně otočil a podíval se k lesu. Želva najednou byla kousek od cíle. Překvapený zajíc rychle vyskočil a dal se do běhu, ale želvu již nedohonil. Když přiběhl k cíli, želva už na něj čekala.

Karas a Pedro

Karas a Pedro: Deštník

Pršelo. Princ Karas a jeho mluvící kozel Pedro měli naštěstí od pana krále obrovský deštník, pod který se schovali. Odpoledne déšť ustal a naši dobrodruzi pokračovali v cestě za princeznou. Za tři hodiny došli k hluboké řece. Tak hluboké, že ani deštníkem nedosáhli na dno. Princ Karas uměl plavat a tak si začal sundávat své královské tričko a oblékat své královské plavky. Kozel Pedro plavat neuměl a začal pást na louce u břehu.

„Pedro, musíme se dostat přes řeku!“ řekl princ Karas, když byl převlečený.

„Já vím, jen jsem čekal, až se převlékneš do plavek,“ odpověděl kozel, přestal se pást a otevřel deštník.

Princ se podivil, protože nebe bylo úplně modré. Kozel ale otočil deštník vzhůru nohama, takže z něj vznikl takový člun, na které kozel snadno přeplul řeku, zatímco chudák princ plaval vedle.

Ufon ztracen ve městě

Prstýnek

Grin5X, mimozemšťan, který nešťastnou náhodou přicestoval do jednoho města na Zemi, se smutně procházel ulicemi. Když tu uviděl kamennou mísu, z níž tryskala jakási průhledná tekutina. Vedle stála jedna z těch pozemských dvounohých bytostí a beznadějně se dívala do té obrovské vany.

„Hu-wuru ataj pute mu-kha?“ zeptal se soucitně Grin5X, aniž by si uvědomil, že jeho rodné řeči asi nikdo nebude rozumět. Pak se podíval na dno oné mísy a bylo mu jasné, co se stalo – té bytosti spadl dolů kovový kroužek na prst. Takový kroužek viděl Grin5X jen jednou u své prababičky, když ještě čipy nebyly zabudovány přímo v těle obyvatel jeho planety, ale nosily se právě v takovém prstýnku.

Mimozemšťan se ponořil, ale nedošlo mu, že celé jeho tělo je magnetické. A tak se mu na kůži nalepilo kromě lesklého kroužku i mnoho kulatých kovových placiček a dokonce i velká železná mříž, takže tekutina začala tryskat ještě rychleji a nebohého ufona vystřelila nad náměstí.

Dívka u kamenné mísy si jenom pomyslela, že ten její prstýnek od tatínka je asi vážně kouzelný.

České pověsti

Žito kouzelník

Za krále Václava IV. žil kouzelník Žito. Svými kouzly se zastával slabších a tropil si legraci z lidské hlouposti. Jednoho dne si Žito udělal 30 svazků slámy a vyčaroval z nich krásná prasata. Zahnal je na louku k řece, kousek od stáda prasat bohatého pekaře Míchala. Míchal se se zalíbením díval na Žitovy vepře, a tak když zjistil, že jsou lacino na prodej, neváhal a od Žita je koupil. Jakmile si ti dva spolu plácli, povídá Žito Míchalovi: „Sám vidíš, že prasátka jsou dobrá, vykrmená, jen pamatuj na to, že nesnesou vodu.“ Jenže pekař ho ani moc neposlouchal, a protože se chtěl lacině nabytými prasátky pochlubit sousedům, nahnal je do brodu, aby byla ještě růžovější a krásnější. Jenže co to? Prasata nikde. Jen slaměné snopy se objevily na hladině a pomalu je unášel proud pryč. Vzteklý pekař pátral po Žitovi, aby si to s ním, jak se patří, vyřídil. Našel ho až po chvíli v krčmě, jak spokojeně pochrupuje nad prázdnou číší. Pekař s ním vztekle zatřásl, ale Žito spal dál. Tu ho Míchal chytl za nohu a škubl s ní. Noha mu zůstala v ruce, z kloubu vytržená. Žito spustil bolestný nářek a požadoval, aby odvedli za tu újmu na zdraví Míchala k soudu. Hospodští hosté vše ochotně dosvědčili a Míchal musel Žitovi za ublížení na zdraví zaplatit. Žito shrábl peníze, pak se dotkl nohy, ta se mu jakoby zazrakem spravila a bez berlí opustil soudní síň. Pekaři se všichni ještě dlouho smáli, a dokonce se po této příhodě uchytilo pořekadlo: „Vyděláš jako Míchal na prasatech.“

NAPIŠTE NÁM

Nevíte si rady?

Nejprve se prosím podívejte na časté dotazy:

Časté dotazy Návody pro rodiče Návody pro učitele

Čeho se zpráva týká?

Vzkaz Obsah Ovládání Přihlášení Licence