Psaní i/y: Měkké a tvrdé souhlásky

Měkké a tvrdé souhlásky

Psaní i/y: Vyjmenovaná slova

Vyjmenovaná slova po B

Vyjmenovaná slova po L

Vyjmenovaná slova po M

Vyjmenovaná slova po P

Vyjmenovaná slova po S

Vyjmenovaná slova po V

Vyjmenovaná slova po Z

Vyjmenovaná slova: mix

Psaní i/y: Psaní i/y v koncovkách

Koncovky podstatných jmen: mužský rod

Koncovky podstatných jmen: ženský rod

Koncovky podstatných jmen: střední rod

Koncovky přídavných jmen (jarní/mladý)

Shoda přísudku s podmětem

Koncovky podstatných jmen: mix

Slovní druhy: Podstatná jména

Určování podstatných jmen

Podstatná jména: rody

Podstatná jména: jmenné číslo

Podstatná jména: pády

Podstatná jména: vzory mužského rodu

Podstatná jména: vzory ženského rodu

Podstatná jména: vzory středního rodu

Vzory podstatných jmen: mix

Skloňování podstatných jmen

Slovní druhy: Zájmena

Určování zájmen

Skloňování zájmen ve větách

Slovní druhy: Číslovky

Určování číslovek

Slovní druhy: Příslovce

Určování příslovcí

Slovní druhy: Předložky

Určování předložek

Čárky a interpunkce: Čárky v souvětí

Čárky v souvětí podřadném

Rozbory vět, stavba slov: Větné členy

Podmět a přísudek

Slova a jejich význam: Slovní zásoba

Rodinní příslušníci

Části těla

Oblečení

Školní a kancelářské pomůcky

Kuchyňské potřeby

Hudební nástroje

Nářadí

Předměty: mix

Sport

Jídlo a vaření

Dům, části domu, nábytek

Město

Venkov, zahrada

Dopravní prostředky

Čtení: Čtení vět

Krátké věty psané velkými písmeny

Čtení vět jednoduchých

Čtení delších vět

Básničky a písničky

A když se ti nechce   ,
budem ovce   ,
šly přes   ,
pod ní   ,
v dlouhé řadě za   .
(Jan Skácel, Uspávanka s počítáním ovcí)

spátpočítatlávkuberanemkámen

Básničky a písničky

Srnka má sraz na  
se srnkami z   .
Když se sejdou, tak se   ,
chodí stále stejnou   .
Sotva zvětří  
skokem berou do   .
(Pavlína Lörinczová)

pasouokolípolinebezpečítrasouzaječí

Básničky a písničky

Domeček, louka,   a děti
a vločka   letí, letí,
a nedoletí,   je,
než spadne na   , roztaje.
(Jan Skácel, První sníh)

malástromzemsněhu

Prašina (V. Matocha)

Jirka Klimeš se   na mobil.

Jirka   za dědou na Prašinu poprvé sám.

Nikdo   , proč se na Prašině dějí divné věci.

Jirka se z Prašiny nikomu o pomoc   .

nevědělnedovolášelpodíval

Prašina (V. Matocha)

Máma Jirku vodila bludištěm   uliček.

Vědci psali o Prašině články do   časopisů.

Ještě v druhé půlce devatenáctého století byla Prašina jednou z   pražských čtvrtí.

Do   domů se začali stahovat ti, kteří se stranili světa.

odbornýchkřivolakýchopuštěnýchnejvýstavnějších

Děti z Bullerbynu (A. Lindgrenová)

Když někdo myslí, že je člověk velký, a druhý zase, že je malý, je možná starý zrovna tak   .

Ale já umím utíkat   rychle jako Bosse.

Někdy, když se mě Lasse a Bosse chtějí zbavit, tak mě Lasse chytí a drží a Bosse zatím běží   , aby měl náskok.

Mám Brittu a Annu ráda stejně, ale Annu možná   víc.

akorátstejněnapředtrošinku

Čtení: Čtení textů

Krátké texty

Příběhy

Pohádky s kečupem

Šípková Růženka

V jednom zámku se narodila princezna jménem Růženka. Tři sudičky jí předpověděly budoucnost. První jí přisoudila krásu. Druhá byla zlá a řekla: „Až jí bude šestnáct let, píchne se o MED do prstu a zemře.“ Třetí sudička byla hodná. Nemohla sudbu zrušit, ale alespoň ji změnila: „Nezemře, ale bude sto let spát.“ Jak to král s královnou slyšeli, nechali z království odstranit všechny HOŘČICE s trny. Když ale bylo Růžence šestnáct let, objevila se na zámku neznámá stařena, která Růžence ukázala krásnou MARMELÁDU. Růženka takovou květinu nikdy neviděla, chytla ji, píchla se do prstu a rázem usnula a s ní celé království. Po sto letech jel okolo KEČUP. Uviděl zámek celý hustě zarostlý. Dlouho se trním prosekával, až našel v komnatě krásnou spící princeznu. Políbil ji, PAŠTIKA se probudila a s ní i celé království.

Liška Adéla

Vodoměrka

Liška Adéla došla k rybníku, kde se na průzračné hladině klouzala vodoměrka.

„Jak to děláš, že se udržíš nad vodou?“ zeptala se Adéla.

„To je jednoduché, mám na nohou malé vzduchové váčky, které mě nadnáší,“ odpověděla vodoměrka.

Lišce to přišlo úžasné, a tak sebrala v lese čtyři igelitové pytlíky, které tam pohodili nepořádní turisté, nafoukla je a přivázala si každý na jednu nohu. Bohužel je připevnila špatně a navíc byly děravé, a tak se Adéla vymáchala v rybníku a ještě jí vynadali kapři, že jim znečišťuje vodu.

Popletené pohádky

Fialová karkulka

Byla jednou jedna holčička a té říkali Fialová karkulka, protože vždy, když šla na borůvky, tak se v nich tak poválela, až byla celá fialová. Jednoho dne se vypravila do lesa sbírat své oblíbené borůvky. Všechny keře ale byly obrané. A to ještě včera byla v lese borůvek spousta! Karkulka se vydala hledat svého kamaráda vlka, který o všem v lese ví. Nemohla ho ale najít. U potoka uviděla žábu a ptá se jí: „Neviděla jsi vlka?“ Žába odpověděla: „Já jsem vlk! Jsem zakletý.“ Karkulka rychle dala žábě pusu, a ta se hned proměnila ve vlka. Vlk Karkulce vysvětlil, co se stalo. Ráno do lesa přišli Jeníček a Mařenka a kouzelnými hráběmi začali sklízet všechny borůvky. Vlk je chtěl zahnat, jenže Mařenka je mocná čarodějnice a hned ho začarovala v žábu. Karkulka ovšem byla výborná stopařka. Podle směru stop hned poznala, kterým směrem se Jeníček s Mařenkou vydali. Rychle jim nadběhla a rozházela po cestě perníčky. Těm samozřejmě Jeníček s Mařenkou nemohli odolat. Zatímco se ládovali perníčky, Karkulka nenápadně odtáhla koš se všemi borůvkami. A kouzelné hrábě jim raději vzala taky.

Bajky

Zajíc a želva

Ležel zajíc na pasece a najednou k němu přišla želva.

„Vsadím se s tebou, že budu u lesa dřív než ty,“ povídá želva zajíci.

„Ty se mnou chceš závodit?“ divil se zajíc. „Vždyť jsi pomalá jako šnek a mě ani nejrychlejší pes nedožene. Ale jak chceš, budeme závodit.“

Tak začal závod. Želva spěchala, jak nejlépe dovedla, ale marná snaha, posunovala se kupředu jen pomalu. Dívala se však stále jen na les před sebou, neohlížela se a stále se zvolna ale odhodlaně blížila cíli. Zajíc zatím stále ležel na zádech a říkal si: „Času dost, na jejích sto kroků mi stačí dva skoky a stejně budu u lesa první.“

Za nějakou chvíli se líně otočil a podíval se k lesu. Želva najednou byla kousek od cíle. Překvapený zajíc rychle vyskočil a dal se do běhu, ale želvu již nedohonil. Když přiběhl k cíli, želva už na něj čekala.

Karas a Pedro

Karas a Pedro: Koště

Když prošel princ Karas se svým mluvícím kozlem Pedrem kolem chaloupky na vysoké kuří noze, vyletěla z komína čarodějnice na létajícím koštěti a začala na ně shora házet ropuchy.

„Au,“ zvolal princ, „tudy asi, milý Pedro, neprojedeme!“

Protože je ropuchy trefovaly do hlavy, vrátili se naši dobrodruzi, což ježibabu uklidnilo. Jenomže jediná cesta k princezně vedla právě kolem chaloupky na kuří noze. Když to Karas s Pedrem zkusili druhý den, opět dostali několik ran, tentokrát shnilými mrkvemi. Kozel Pedro ale měl za ušima! Půjčil si od prince několik zlaťáků a koupil ve městě padesát košťat. Karas pak v noci tajně umístil všechna košťata do předsíně ježibabiny chaloupky. Když poté princ s kozlem prošli kolem kuří nohy, tak z komína nikdo nevyletěl.

Slyšeli jen: „Herdek kruciš písek, tohle není moje koště! Tohle taky ne! Já vám ukážu!“

Ufon ztracen ve městě

Detolokátor

Grin5X nikdy na jinou planetu nechtěl. Jenže na školní exkurzi v Ústavu vesmírného cestování se omylem dotkl fotonového detolokátoru, čímž se teleportoval doprostřed malého města na planetě Zemi.

„A hrome,“ pomyslel si Grin5X, když kolem sebe uviděl scénu jako z učebnice galaxypisu. Domy okolo byly daleko menší než na jeho planetě, navíc postavené z kamene, železa a betonu, tedy velice zastaralých materiálů. Po ulicích chodili velmi pomalu prapodivní dvounozí tvorové a mezi nimi o kousek rychleji kličkovalo mnoho různě tvarovaných barevných krabic se čtyřmi koly.

„To zase bude den,“ povzdychl si chudák mimozemšťan a šel hledat velvyslanectví své planety.

Příběhy ze Zverimexu

Ovce paní Bekové

Ve středu v sedm hodin kdosi zaklepal na dveře zverimexu U Granule.

„Otevíráme až za hodinu,“ zavolal od pultu vedoucí, pan Šváb, který právě ochutnával krmení pro rybičky. Pan Šváb vždy testoval na sobě kvalitu všech pokrmů pro zvířata, protože nechtěl prodávat závadné nebo zkažené výrobky.

„Prosím, pusťte mě dovnitř, je to naléhavé!“ odpověděl rozrušený ženský hlas zpoza dveří. Pan vedoucí přemýšlel, co se asi mohlo takto brzy ráno stát. Nicméně přešel ke dveřím, otočil klíčem a dovnitř se nahrnula vysoká hubená paní.

„Jé, dobrý den, paní Beková, taková stálá zákaznice a já vás po hlase nepoznal!“

„Pane vedoucí, prosím pomozte, potřebuji nutně holicí strojek na ovčí vlnu! Po tom novém krmení, co jste mi prodal včera, mým miláčkům narostlo přes noc šíleně moc vlny a vzhledem k tomu, že už takto po ránu je skoro 25 °C, tak by se mi přes den na pastvině ovečky určitě usmažily!“ naříkala paní Beková.

„Aha, aha. Holicí strojky na vlnu ale nevedeme,“ promluvil rozvážně pan Šváb, „ale mohl bych vám půjčit svůj osobní holicí strojek. Jen mi ho musíte do večera vrátit, protože mi od včerejška hrozně rychle rostou vousy a vůbec nevím proč.“

České pověsti

O Čechovi

Už od nepaměti v rovinách řeky Visly sídlili Slované. Žili spolu svorně až do té doby, kdy některé rody zatoužily okupovat více půdy a vesnic. Mezi jednotlivými rody Slovanů se strhly krvavé boje a kraj zamořily nevraživost a závist. Bratři Čech a Lech, vojvodové jednoho rodu, se proto rozhodli, že se svými příbuznými opustí rodnou zemi a najdou nové sídlo, kde by jejich rod mohl žít pokojně. Překročili Odru, Labe, až došli ke třetí velké řece Vltavě. Lid už byl vyčerpaný dlouhou cestou, při níž zakoušel zimu i hlad. Začal zoufat, že ta cesta nikdy neskončí a že si potřebuje odpočinout. Čech ty nářky slyšel, rozhlédl se a spatřil kopec. Rozhodl se, že se pod ním všichni utáboří na noc, aby si ženy, děti a skot mohly odpočinout. Časně ráno se Čech sám vydal na vrchol hory, kterou dnes nazýváme Říp. Otevřel se mu nádherný výhled na zelení bující louky a lesy a na stříbřitě modré řeky. Široko daleko nebylo ani památky po nějakém lidském osídlení. Sešel tedy dolů ke svému lidu, prozkoumal s několika muži okolní lesy a půdu a s těmito slovy předstoupil před lid: „Už nemusíte zoufat. Jsme u cíle. Toto je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající. Zatím nemá jméno. Rozvažte tedy, jak byste chtěli, aby se jmenovala.“ Lidé zvolali v naprosté shodě: „Ať se jmenuje po tobě!“ A tak tedy pojmenovali svou zemi Čechy.

NAPIŠTE NÁM

Nevíte si rady?

Nejprve se prosím podívejte na časté dotazy:

Časté dotazy Návody pro rodiče Návody pro učitele

Čeho se zpráva týká?

Vzkaz Obsah Ovládání Přihlášení Licence