
Souhlásky párové: p/b, t/d, v/f, ...

V češtině existují souhláskové dvojice, které se liší pouze znělostí
– například hláska p je neznělá, b
znělá. Tyto dvojice nazýváme párové souhlásky. Při výslovnosti na konci
slov se často znělá souhláska vyslovuje jako neznělá (např. dub
zní jako [dup]), při psaní ale zachováváme původní podobu.
Potřebujeme-li se rozhodnout mezi dvojicemi souhlásek, pomůžeme si
jiným tvarem slova nebo slovem
příbuzným.
Přehled párových souhlásek a příklady s tvary slov, které pomáhají
s ujasněním:
- p – b: dub
(bez dubu), slib (bez
slibu),
střep
(střepy)
- t – d: oběd
(k obědu),
hladký kámen
(hlaďoučký),
svatba (hodně
svateb)
- ť – ď: pojď
(půjdu),
paměť (bez
paměti)
- v – f: lev
(bez lva),
krev (hodně
krve),
fotograf (bez
fotografa)
- s – z:
blízká ves
(blizoučká),
prosba
(prosím),
schůzka (hodně
schůzek)
- š – ž: tužka
(hodně tužek),
flaška (hodně
flašek),
položte
(položím)
- h – ch: hroch
(bez hrocha),
lehký
(lehoučký),
nehty
(nehet)
Báseň pro zpestření
Ukrutně zuřil na psa lev,
že v jeho jméně napsal eF,
a
vynadal mu při kafi:
Copak se, tupče, říká „lfi“?
(E.
Frynta)
Zavřít